Herní fórum

Forum breadcrumbs - You are here:FórumPříběh: PříběhSmečka Erisea
Před vytvořením příspěvku musíte být přihlášeni.

Smečka Erisea

Jezero Xi

Aisel se rozhlédla. Nějak se cestou zamyslela a spustila své společníky z očí, takže teď byla sama. Úplně sama. Nebo si to aspoň myslela. Cítila nejistotu. Nevěděla, jestli tady čekat, nebo Kie a Aze hledat. Otočila se. Před ní se rozprostírala vodní hladina. Jezero Xi. Vlčice tam stála s otevřenou tlamou. Našla jsem jezero! zaradovala se v duchu a poskočila si. Už už měla vesele zavýt aby přivolala své duhy, když se jí zmocnil divný pocit. Couvla o krok. Konec ocasu se jí začal houpat ze strany na stranu. Ten zvláštní pocit jí od konce ocasu proudil dál a dál, procházel každou buňkou jejího těla, každým chloupkem. Pomalu, ale zákeřně zachvacoval celé její tělo. Chloupky na zádech se jí ježily, zpozorněla. V tlapkách ucítila mravenčení. Byl to...strach. Byl však jiný, než jaký dosud měla. Ani v nejmenším se nepodobal strachu z medvěda nebo z pádu ze skály. Jakoby ani nebyl její, jakoby to byla pouhá iluze, ale jak realistická iluze!

Tu si Aisel uvědomila, jak velké ticho u jezera je. Až příliš velké. Kolem se nehlučně houpala stébla trav. Nikde ani ptáček nezazpíval. Nikde nic, jen to tíživé ticho. Vznášelo se nad téměř nepostřehnutelnými vlnkami jezera jako hrozba. Kdyby vedle mladé vlčice někdo stál, mohl by si všimnout jak se chvěje. Nevěděla, proč se bojí. Nevěděla, že někdo může ovládnout její mysl, číst její myšlenky, ba, nevěděla ani kdo jsou to patroni. Nevěděla zhola nic. A proto tam jen nehybně čněla jako kámen, se zrakem upřeným na azurově modrou vodu. Oči jí těkaly ze strany na stranu hledajíce kohokoli, cokoli co by jí dodalo odvahu a zapudilo ten pocit, tak vlastní a tak cizí zároveň.

AiselTheWolf 🐺

Fevris - Jazero Xi
Ticho ´ležal´v jazere a sledoval vlčicu Aisel ako sa jej radosť náhle premenila v strach. Po tomto jednoduchom a vydarenom pokusu usúdil, že vĺča nemá vôbec žiadne poňatie proti komu práve čelí. Fevris si hneď mohol vyberať z možností, ktorými by Aisel potrápil. Začal dokonca uvažovať nad tým, že nakoniec svojho zverenca neprizabije, pretože týmto mohol zahnať nudu.

Neotáľal a rozhodol sa konečne postaviť na zadné nohy a tým pádom sa aj vynoriť z jazera. Nebol nijak extra veľký, rozhodne voči ostatným dračím patrónom patril medzi tých menších, ale rozhodne bol tak veľký, že je schopný odniesť až troch dospelých vlkov, aj keď sa na prvý pohľad nezdá. Jeho svetlo modré šupiny jasne svetielkovali a upieral na Aisel svoje biele oči (je vidieť iba to bielmo, bez dúhoviek a ďalších vecí na ktoré si teraz neviem spomenúť xd). Zavrčal, roztiahol svoje krídla čím sa stal ešte ´väčším´ ako do teraz a vyceril na Aisel radu desiatok ihličkovitých, tenkých zubov ktoré boli pripravené aby sa mohli zaryť do jej tela. Vyčkával na jej reakciu, predpokladal že teraz nepotrebuje vplyv mágie aby Aisel mala strach. 

No bývalá lenivá beta Ishimury a súčasná lenivá beta Erisey.. jednoducho Lenivá Beta!

Jezero 

Aisel bloudila zrakem po vodní hladině. Najednou se z vody vynořil obrovský ještěr. Nebo jí aspoň tak obrovský připadal. Od jeho šupin se světlo odráželo na všechny strany. Pohlédla do jeho očí. Teď už se opravdu klepala strachem - zíraly na ni pouze bělma bez jakékoli barvy, bez duhovek. Když rozprostřel svá křídla, couvla o krok. Bylo to její první setkání s jakoukoli mýtickou bytostí. Teď už se bála dost i bez Fevrisovy magie, krve by se v ní nedořezal. Když ještěr vycenil zuby, Aisel se zkroutil žaludek - už viděla jak jí těmi dlouhými špičatými tesáky odděluje hlavu od těla, před očima jí problikovaly ty nejhrůznější scénáře, jaké si jen vlk dokáže představit.

Odskočila dozadu. Počkat, není to ten ještěr o kterém mluvil beta? napadlo ji. Ano. Byl to on. Aisel na něj vycenila své ostré tesáky i když věděla, že proti těm Fevrisovým by nic nezmohly. Zavrčela. Opatrně se přiblížila k jezeru. Její strach a Fevrisova magie jí nedovolovaly myslet střízlivě, zmohla se jen na krátké zavytí a doufala, že se Azrael s Kierannie někde oběví.

AiselTheWolf 🐺

Fevris - Jazero Xi
Stal s rozprestretými krídlami a vycerenými tesákmi v pozore a očakával reakciu vlčice. Jasne cítil ako s bojí, cítil ako sa cíti a čo práve prežíva musel sa usmiať čo bolo dosť znepokojivé, keďže jeho úsmev bol.. no skúste si to predstaviť ako sa taký drak s takými zubami môže usmievať. Keď Aisel odskočila a začala vrčať, Fevrisa to iba popohnalo v tom, že si dnešok zrejme asi dosť užije. Po jej zavytím sa Fev zhlboka nadýchol a zavrešťal tak, že sa na hladine jazera začali tvoriť malinké vlnky a blízkych vtákov to odplašilo. Bežný vlk by z tohto revu mal znepokojivý pocit, neboď v ňom bola čuť nenávisť, hnev a smrť. Okrem iného tento vreskot  mohol počuť každý vlk v okolí.

Po tomto zarevaní Fevris prudko vyskočil a dopadol na breh jazera - pred Aisel a prudko do nej vrazil hlavou. Samozrejme ak sa mu to podarí tak sa Aisel preletí o pár metrov vzad. "Vytie o pomoc. Také slabé a bojazlivé chlpaté stvorenie. Nie, tu som ja. Použijem tvoje kosti aby som si vyšpáral tvoje pozostatky z mojich tesákov", zavrčí na ňu. Samozrejme si to myslel a jediný kto to mohol počuť bol iba Kay, ktorý práve v tábore pomaly pracoval na stavbe brlohov. Fevris bol v pozore a čakal, čo tá vĺčka spraví.

No bývalá lenivá beta Ishimury a súčasná lenivá beta Erisey.. jednoducho Lenivá Beta!

/Doupě -> Tábor Elloris/

Poněkolikáté jsem se probudil na stejném místě. Už mě to přestalo bavit, jak jsem byl neustále ten opomíjený. Začal jsem cítit něco jako zášť. ,,Šak jáá..." snažil jsem se myslet nahlas, snad poprvé jsem ze sebe vydal nějaký smysluplný zvuk. ,,...fám ukaž!" dopověděl jsem po chvilce odmlčení a cvakl naprázdno čelistí, ve které se však zuby teprve vyvíjely. Poté jsem se rozhodl využít toho, co jsem se naučil před pár dny. A tak jsem se po vlastních tlapách konečně dostal ven z doupěte. Pomalu, ale jistě, pěkně Ven za dobrodružstvím a taky za někým, kdo bude mít rád i mě, nejenom mé sourozence!

Jakmile jsem vylezl ven, přede mnou se otevřel velký, obrovský, barevný svět. Ten mě samozřejmě lákal možná až moc. Bylo zde několik velkých vlků, které jsem zajisté neznal, a přesto jsem se k nim vydal. Opět pěkně pomalu a opatrně, abych před nima nespadl. Zamračil jsem se. Přístup té velké tam doma se mi vůbec nelíbil. Měl jsem hlad. Bylo mi smutno.

Jezero Xi 

Když se Fevrisovy koutky zvedly v hrůzostrašném ůsměvu, vlčce přeběhl mráz po zádech. Jeho ůsměv se spíše podobal zlostnému a pohrdavému úškrnu krvežíznivého nepřítele. U zlověstného ještěrova řevu Aisel tuhla krev v žilách, nemohla se pohnout ani o píď, tak moc se bála. Vřískot jí 'trhal' ušní bubínky a protínal ticho jako svištící meč. Jediní svědci jejich setkání, ptáci, se vznesli do výše a raději odletěli daleko odtud. Fevris přiskočil ke stále nehybné vlčici a jeho prudký náraz hlavou ji odhodil několik metrů dozadu. Zastavila se nárazem o kámen, naštěstí ji netrefil do hlavy. To vlčku probralo, okamžitě se zvedla a otřepala. Nejvíce ji znepokojovalo to, že stála tváří tvář obrovitánskému okřídlenému ještěrovi úplně sama. Ocas se jí houpal ze strany na stranu jako vždy, když byla nervózní nebo se něčeho bála. Hlavou jí poudily všemožné myšlenky, vůbec nevěděla co má dělat. A proto se rozběhla a bezhlavě se řítila na Fevrise. V hlavě jí 'blikala červená kontrolka' že to opravdu vůbec není dobrý nápad, ale na rozvahy už bylo pozdě. Prosvištěla Fevrisovi mezi nohama a snažila se mu vyškrábat na záda. Doufala, že tam na ni nedosáhne. Tlapky jí nebezpečně klouzaly po mokrých šupinách. Trochu sklouzla dolů, ale stále se na něj snažila vylézt. Byla v opravdu velké nevýhodě - z jedné strany voda, z druhé rozlehlá planina bez jakékoli možnosti úkrytu. Samotné slabé vlče proti obrovskému protivníkovi se špičatými zubisky nemělo žádnou šanci. Ono si teď však neuvědomovalo že je to jako řítit se proti obrovské lavině. Ne, Aisel nepomsylela ani na jednu z těchto věcí. Úplně zapomněla na to, že svému sokovi má sebrat nějakou šupinu. Vůbec neuměla vytvořit jakýkoli strategický plán, ne ve strachu o svůj život. Nikdo ji tomu nenaučil. Většinu života totiž strávila sama, bez rodičů a sourozenců, bez kohokoli kdo by se o ni postaral.

Aisel podklouzla tlapka. Sjela po Fevrisově boku a žuchla na zem vedle jeho levé přední tlapy. Schoulila se do klubíčka, teprve teď se mohla na jeho světle modré šupiny podívat zblízka. Ty jsou ale krásné pomyslela si. Bylo jí škoda odlupovat takovou nádheru. Teď mě určitě sežere uvědomila si. Zakryla si oči tlapkou a čekala, až se skrze její kůži probodnou Fevrisovy tesáky.

AiselTheWolf 🐺

ARTHAS

U mamky

Podíval se směrem rodiče, který řekl jeho jméno. Nespal, probrala jej jejich debata. Pokusil se se zvednout, tak jako to viděl u nich. Povedlo se mu to! Šťastně štěkl. Celou dobu se učil a pozoroval ostatní bez projevu. "Hele!" Zakřičel pronikavým hlasem, neuvědomil si to. Dokonce i jeho boleli drobet uši. Nechápal to, co se dělo. Však vypadalo to, že i přes tohle všechno byl živý. Pomalu se vydal ke své matce. Kráčel na nemotorných nožkách a vrávoral. Učil se pomaleji než ostatní, ale aspoň byl rozdílný. Podíval se na mamku očima podobnými jak jí tak otci. "Mami!" Pískl méně hlasitě a nadšeněji. Uvědomoval si, kdo ona je podle hlasu ostatních. Vrtěl ocáskem.

Haven't you noticed, I'm a star

Fevris - Jazero Xi (Obloha nad jazerom)
Pre jeho hlavičke bol chvíľu mimo, predsa nie je buldozér a malo to efekt aj na neho. Chvíľu krútil hlavou zo strany na stranu, pretože sa mu jednoducho hlava točila po tom nárazu. Videl ako čmuha Aisel letela a vrazila do najbližšieho kameňa. "Podľa očakávania, nič nevydrží. Asi by som ju mal rovno zakúsnuť aby.." nestihol si to domyslieť, pretože prekvapene naklonil hlavu, keď sa ona vlčica rozbehla a nevedno ako sa jej podarilo vyšplhať na jeho chrbát.. na jeho chrbát!!
"Ty drzá chlpatá potvoro!" zavrčí si v hlave a potom začne svojím telom triasť a poskakovať, vďaka tomu sa mohla šmyknúť na jeho mokrej šupine a padnúť dole.. čo sa vlastne aj stalo. Medzi tým, ako Aisel padala svojími drápkami porušila Fevrisovu šupinatú kožu.. a pár šupín ostalo trčať z jeho chrbta. Fevris vytasil svoje ihličkovité tesáky a opäť zareval, tento krát v tesnej blízkosti. Aisel mohla cítiť pach dračej tlamy, keby si nezakrývala oči mohla vidieť tie jeho tenunké, biele, žiarivé zuby a v podstate.. aj vnútro Fevrisovej tlamy žiarilo na modro. Nakoniec ju predsa schmatol zubami, ale nezakúsol sa - že by jej prerazil svaly a podobne. Iba ju schmatol, tak ako to robia matky s malými a roztiahne svoje krídla. Jedným mohutným mávnutím zrazu mohla Aisel pocítiť ako do nej bičuje vzduch a náhle sa ocitli vo vzduchu. Dobrých pár stoviek metrov nad zemou. Zrazu ju pustil a po chvíle letu sa zastavila vo vzduchu než začne padať smerom k zemi. Samozrejme, pol metra od nej voľne padá aj Fevris pritom ju prebodáva svojimi bielimi očami. Kebyže chce, stále má možnosť sa zachrániť tak, že sa ho chytí, ale dovolí to? (le áno, pretože ťa nemôžem zabiť a nijak sa mi do toho ani nechce! x´D)

No bývalá lenivá beta Ishimury a súčasná lenivá beta Erisey.. jednoducho Lenivá Beta!

Jezero Xi 

Jehličkovité zuby se dotkly její husté srsti. Proti jejímu očekávání se jí nezabodly do masa. Ne, ty zuby ji zvedly. Překvapeně otevřela oči. Obraz se jí vlivem Fevrisova nečekaného vzletu smyl do jedné modravé šmouhy. Slyšela jen jak se ještěrova modrá křídla odrážejí od vzdušných proudů a její tělo bičované větrem mu bezvládně viselo z tlamy. Najednou začala nabírat rychlost, Fevris ji vymrštil do vzduchu. Vlčka vyjekla. V povětří se otočila o sto osmdesát stupňů a na malou chvíli se zastavila, aby vzápětí obrovskou rychlostí padala hlavou dolů. Země se nebezpečně rychle přibližovala, všechno se zdálo tak malinkaté. Jezero vypadalo jako malá modrá tečka na zeleném kousku mechu. Aisel si všimla, že kousek od ní padá také ten obrovský šupinatý ještěr. Probodával ji svýma bílýma očima. Vlče si uvědomilo, co se vlastně stalo. Fevris si s ní vlastně hrál na kočku a myš, akorát ne na zemi. Byl pánem situace. Jeho "kořist" zašmátrala tlapami na prázdno. Chtěla se něčeho chytit, ale neměla čeho. Na "obří létající kočku" nedosáhla.

Pocítila něco zvláštního. Něco jako...jako náznak důvěry. Ano, důvěry. Někdo by si možná řekl, jak může Aisel důvěřovat někomu, kdo jí může klidně nechat utopit nebo roztříštit o zem. Ale toto naivní vlče přemýšlelo úplně jinak. V této, pro něj úplně beznadějné, situaci se zadívalo do hrůzných očí Fevrise. Její oranžovožluté oči vyjadřovaly jakousi němou prosbu, prosbu o záchranu. Tato malá vlčice pochopila, že jí teď nezbývá nic jiného, než tomuto modrému tvorovi plně důvěřovat v to, že ji přece jenom pár metrů nad zemí chytí. A tak tam tiše padali dívajíce se jeden druhému do očí - velký šupinatý Fevris a malá, větrem ošlehaná Aisel.

AiselTheWolf 🐺

Fevris - Jazero Xi -> Tábor

Padal voľne a osobne si užíval to, ako mu vietor udiera do tela. Dokonca vyplazil jazyk a sledoval ako sa približovali k zemi. Svoj mŕtvolný pohľad upieral do očí Aisel pritom nakoniec spravil v vlufte otočku a rozprestrel krídľa - tým ´zabrzdil´ a zrazu ho to vynieslo hore, oproti Aisel.. tá stále padala dole smer tvrdá zem.

Samo o sebe, keby Fevris chcel už v momente, kedy na ňu číhal z jazera by po nej skočil a zabil ju. Týmto divadlom by sa nezaoberal, ale bavilo ho to. Ten pohľad ako sa tí vlci trápia s pocitom, že každú chvíľu zomrú. Nakoniec však Fevris letem strmhlav dole, než ako blesk schmatol Aisel tesne, pol metra nad zemou a vplyvom navýšenia rýchlostí brázdil hladine. Aisel pri tom vyhodil na svoj chrbát - áno, robí to nerád.. neznáša to. Malo ktorých vlkov dobrovoľne nechá si sadnúť na jeho chrbát. Keď sa Aisel pozorne pozrie, môže si všimnúť na Fevrisovom chrbte ryhy od drápov a veci, ktoré naznačujú, že práve na tomto drakovi lieta dáky vlk. A keď už trocha uvažovala, mohlo jej napadnúť že tým vlkom bol práve Kay, keďže ju poslal aby mu vzala šupinu. Keď sa nad tým zamyslí, mohla by Beta poslať dákeho nováčika na draka? Niečo v tom bude.

Okrem rýh na dračom chrbte si mohla prehliadnuť aj jeho šupiny. Teraz mala príležitosť, splniť onu zadanú úlohu. V horizonte sa začal týčiť tábor Erisey, to znamená, že ju dračí patrón zaniesol späť.. do jej domova.

No bývalá lenivá beta Ishimury a súčasná lenivá beta Erisey.. jednoducho Lenivá Beta!