Herní fórum

Forum breadcrumbs - You are here:FórumSoukromé hry a akce: AkceNový Niwat

Nový Niwat

Rintintinova hora -) Les Ishimura -) Renovy zátočiny -) Tajga Zeiss
ORISEA + RIALTA

Pomalu se vydala za Chrisem, mrzelo jí že jeho otec se k nim na jejich cestě zatím nepřidal, ale snad zatím nebude nějak potřeba pro něj pak jít. Na zádech pociťovala váhu lehké Rialty, která by se jí spíš lépe nesla na zádech démona, ale nechtěla Chrise zase děsit. Šla rychle, jako by nic necítila a nějak jí později nevadil ani náklad na zádech, později byla i s deštěm schopná přidat do běhu. Fičení větru, nespoutané švihání dešťových kapek, taková byla svoboda. Svoboda, za kterou musela zaplatit největším darem, ale přesto odhodlaně běžela dál. Ona byla bojovníkem, musela dokázat svým genům, že se počasí či nákladu nehodlá vzdát. Rialta na jejích zádech zatínala tnula drápy do jejího těla, jen aby se udržela. Jediný strach, co teď pociťovala byl ten, že do nové smečky nezapadne. Ten strach jí nutil přidat, donutit své tělo běžet ještě rychleji. Věděla, že možná ostatním musí připadat jako dítě, pořád vzpomíná na rodinu. Pořád se trápí tím co bylo a nebo co se děje doma. Jenže tohle je její život. Rialta zakňučela a zatnula drápy hloubš do jejího těla, Orisea do nečekala a jedna noha se jí hnusně podvrkla. Chvilku kulhala, však nezastavovala se. "Zvládneme to, budeme tam." Sykla a snažila se jít i s vlčicí na zádech. Věčně přepadávala do předu a byla nucena se zvedat. Bělostný kožich se začínal špinit od bahna. Byla mokrá. Však nevzdávala se. Rialta na jejích zádech byla nemocná, věděla o té nemoci, musela jí dostat za smečkou jen se svou pomocí. Viděla alfu, viděla ho. Bílý liško-vlk. Yukio. Chris u něj již byl a ona se k němu odhodlaně belhala. Tohle nebyl boj o její rod, tohle byl boj o její jméno. Vysílená, cesta během, rudé boky rozedřené od drápů vlčice a ona se pořád nevzdávala. Poslední lupnutí se ozvalo v noze jak vystartovala, aby je stihla. Vlčice černé barvy naposledy zatnula své drápy do jejího krků tentokrát. Další pramínky rudé krve, krvácela jako ostatní. Nebyla ničím vyjímečná ani nějak cenná, ona pouze bojovala o to, aby někde mohla být. Běh byl dlouhý, ona však i přes křupání packy nechtěla zastavit. Kožich měla modrý více a více, dokonce i pramínků krve přibývalo. Na posledních pár metrů zpomalila, běh byl bolestivý jak si nikdo nedokázal představit. Kulhala, kulhala znatelně více než při prvním křupnutí packy. Její pohled však hovořil za vše, byla připravená splnit ještě zkoušku. Když se k němu dostala, udělala to stejné jako tehdy u Jessie. I s Rialtou na zádech se provizorně uklonila, tak aby vlčici nedostala ze zad. "Mé jméno je Orisea De La Garmadon a ráda bych se dostala k tobě do smečky." Dostala ze sebe a vlčice na jejích zádech zachraptěla. "Prosím, přijměte i mě... mé jméno je Rialta Fireshadow Killer." Spadla ze zad duhové vlčice, aby jí unaveně mohla napodobit. "Muj partner šel za tebou, prosím vezmi mě." Upřela na něj modré oči, tak moc odlišné od těch duhové vlčice. Ona je měla modro-fialové. Rialta jen modré. Běžela takovou dálku, trpěla, aby teď mohla stanout před Yukiem.

Dívající se na měsíc, jsem doufala v to, že tě jednou spatřím, anděli.

Destiny Aqua

Rintintinova hora- Za Orfeonom a ostatnými (smerom k novému územiu Elloris)

Zaspala. Nevedela na ako dlho. Pamätala si len drakov, to, čo rozprával Rintintin a potom tmu. Keď sa konečne pozviechala, usúdila, že väčšina vlkov sa už zrejme dala do pohybu. Vedela, kde chce zostať.  Bola síce rada, že sa Diego stal Alfou, ale neplánovala sa pridať k jeho svorke a Yukimu neverila. Pre ňu bolo jej miesto v Elloris a dúfala, že tam zostane aj jej syn. Zavetrila, nasávajúc pachy a potom sa pobrala smerom, ktorým kráčal Orfeon a ostatní ktorí boli odhodlaní zostať v Elloris.

Comtessa Aqua

Rintintinova hora- za Diegom (smerom k územiu Erisey)

Mladá Aqua sa prebrala zo spánku, netušiac, kedy zaspala. Sestra s ktorou kráčala bola preč, no jej pach ešte úplne nevymizol. Pôjdem za sestrou. Navyše, ten Diego sa mi zdal celkom sympatický. Kedysi bol v Ishimure... možno to skúsim. Potrebujem svorku. A sestra určite bude potrebovať pomoc teraz keď má vĺčatá, s tou myšlienkou vzlietla do vzduchu a letela smerom za druhou skupinou.

Dayilien Uchiha de Mal

Rintintinova hora

Mladý vlk upadol na chvíľu do spánku. Znova. Možno to nebolo až tak neobvyklé, ak berieme ohľad na to, že prespal skoro celý svoj život. Otvoril však oči a opatrne vstal, skúmavo hľadiac okolie. Vlci odchádzali preč, každý za nejakou svorkou, no on nevedel kam či prečo. A tak len stál...

 

Aura

~Rintintinova hora -> Horní tok řeky Yasu -> Louka zrádců~

Easy byla podle všeho reálně zmatená, avšak k Auřině spokojenosti se vydala za ní. Cestou jí položila otázku, která Auře doslova vyrazila dech. "Jak, co máme s 'Easy'? Děláš si ze mě srandu, nebo ti přeskočilo? Haló! Jsi Delta Zeisská a Easy je tvoje jméno!" Zvolala a protočila očima. Co s ní je, proboha? Pomyslela si.

Rychlým klusem společně se smečkou doběhla až k místu, kde cítila vodu, hodně blízko. Měla velkou žízeň a voda byla jedna z hlavních věcí, po kterých teď toužila, nedovolila si však jít se napít, jelikož její Alfa začala výt. Aura se k ní přidala a když koutkem oka zahlédla, že se přidala i Easy, ačkoliv zřejmě nevěděla, proč, dokonce se i zubatě usmála.

Když vytí skončilo a Alfa se opět dala do pohybu, Aura se též zvedla na nohy. Ten tábor by mohl být klidně tady, je tu pěkně... Pomyslela si, nahlas si však netroufala nic namítat. Však ona Alfa jistě ví o nějakém místě, které je ještě hezčí a lepší, než je toto. Otočila se na stále ještě zmatenou Easy, jejíž mentální úroveň jakoby se snížila na úroveň tak tříměsíčního vlčete po ztrátě paměti. Po ztrátě paměti... jak by ale mohla ztratit paměť? Nu, nějak podle všeho ano, třeba na ni někdo ze sviťáků tajně zaútočil... nu, až dorazíme do nového tábora, povím o tom Alfě... Pomyslela si a pak otráveně mávla tlapkou směrem k odcházející smečce a kývla na Easy. "Pojď, prosímtě, než nám utečou..." Zavrčela a sama se vydala za Alfou, doufajíc, že ji černá vlčice bude následovat.

Když se Alfa znovu zastavila, Aura udělala to samé. tak nějak vycítila, že toto bude nový domov její skvělé smečky, což se jí o několik vteřin, když její Alfa, Naiome, nejdříve pronesla úvodní proslov a pak vytvořila plácek pro nový tábor, potvrdilo. Po vyzvání se Aura s hlavou hrdě zvednutou postavila mezi ostatní vlky do řady. "Pojď sem, vedle mě. Neřeš, proč, ale pojď sem. A pohni." Zavrčela v mysli na Easy. Pak se obrátila k Alfě a i jí poslala myšlenku. "Alfo... nevím, jestli je vhodná doba na to, vám sdělovat něco takového, ale Easy asi ztratila paměť... chová se hrozně zmateně, nepamatuje si své jméno, ani proč tu je..."