Herní fórum

Jak jste rozhodli, tak se stane - téma kecačky se zavírá a nyní můžete psát do chatu pod fórem.

Mimo jiné zde je anketa ohledně obchodu: Klik

Před vytvořením příspěvku musíte být přihlášeni.

Kierannie a Azrael- Král slunce a kněžka měsíce

12

Počasí: Začíná jaro

Čas: Pozdní večer
účastníci: Azrael a Kierannie. Nikdo jiný prosím. c:
Začni prosím. c:

Dívající se na měsíc, jsem doufala v to, že tě jednou spatřím, anděli.

Mladý Virentem kráčel zemí, na které se sníh pomalu roztápěl. Výhoda jeho černé poloviny těla, byla ta, že to bahno a špína nešla vidět pro nepozorné oči. Švihl ocasem.

Zacházející slunce se naopak v jeho bílé srsti jenom lesklo a kdo byl naproti němu, vypadal Azrael, jakoby právě vycházel ze sluneční brány, kterou dokáže projít jenom vyvolený.

Tiše si broukal a každý krok, který za sebou zanechal nechal vyrůst malou květinku, občas to byla sněženka, občas růže, ale jedna se objevovala nejčastěji. Byla to nádherně bílá lilie. Dokonce i růže byly bílé, jako kdyby si je jeden mohl vybarvit dle svých představ. Další zajímavostí tohohle něžného broukání a hlasu jako nebeských zvonů, že při každé květině, jenž se v jeho stopách objevila, okamžitě začali poletovat světlušky, které kolem květiny začínali poletovat ve stylu tance.

Tohle bylo jeho soukromé potěšení, že na jeho zpěv reaguje fauna i flóra. Tohle nevěděla ani jeho vlastní sestra. Jeho melodický hlas však pomalu unikal i do okolí, protože z broukání pomalu přecházel do slov písně, kterou právě vymýšlel. Slova z tou melodií, kterou mu pomáhala příroda vytvářet to mohlo možná nejedné vlčici připadat i romantické.

I am heir, I am son of Virentem, I am Prince of Niwat.

Sledovala cestu z bílých květin, tedy převážně bílých. Podívala se více dopředu, kdo to po sobě zanechal? Kierannie jednu květinu utrhla. Bílou lilii a pokusila si jí dát do bělostných vlasů. Byla ráda za to, že tu je aspoň trochu toho života. Usmála se na ptáčka, co letěl vedle její hlavy. Rozběhla se směrem, kde by někdo mohl být. Byla tak osamělá, ale tak moc šťastná. Bude tu opravdu někdo? Brzy jí na její otázku bylo zodpovězeno. Ubrzdila to jen tak tak, aby nenarazila do mladého potomka druhé alfy. "Az..." chtěla oslovit vlka, ale nemohla mu přijít na jméno. V době, kdy ho viděla byla ještě mladým vlčetem, co sotva umělo chodit. Teď jí táhlo více a více k dospělosti, tedy aspoň věkem a pohlavně. Jinak byla mentálně dospělá již delší dobu. "Dlouho jsme se neviděli." Řekla radši a pomalu se usadila. Zlatý náhrdelník se na jejím krku ještě mírně houpal.

Dívající se na měsíc, jsem doufala v to, že tě jednou spatřím, anděli.

Jakmile se k Virentemovi dostal pach, jeho hlas postupně utichal, až ztichl úplně.

Otočil se za hlasem. Ve světle hvězd stála vlčice, dcera spolualfy jeho otce. Naposledy ji viděl jako malé vlče a teď už dospívala. Když si všimnul lilie v jejích vlasech, usmál se.

"Ta lilie ti sluší, Kierannie." Pověděl a narovnal se do své skutečné výšky, ne, aby se přetvářel. Byla to jeho přirozenost syna Alfy a pokračovatele vznešeného rodu Virentemů, byla to jeho hrdost.

I am a shadow and the shadow is present everywhere.

Usmála se na něj, Kierannie byla jiná než ostatní vlčice, co by nejspíše zrudly, kdyby jim složil poklonu potomek slavného rodu, věděla vůbec o něm její matka? Tušila že vůbec existoval? Však stejně Kierannie byla vychována Elune, neovlivnilo to však její lásku k rodině. "Mluvila jsem s tvým otcem...nepřišlo mi, že by tě nějak postrádal." Řekla a podívala se na něj. Nejspíše s otcem nevycházel nejlépe. Možná bude nakonec i Elune chybět, však teď byla důležitější realita, svůj sliv snad jednou dodrží. "Kde vlastně jsi teď? Po tom všem, co se tady událo." Zeptala se jej a podívala se na nebe plné hvězd.

Dívající se na měsíc, jsem doufala v to, že tě jednou spatřím, anděli.

Zastřihal ušima. "A tenhle typ vlčice se ti líbí? Nebuď k smíchu, Azraeli!" Zavrčela mu v mysli patronka. Vskutku. I jeho ego celkem urazilo, že na poklonu, kterou ji složil, poklonu, kterou by nesložil každé nebyl ani náznak ničeho. Naopak. Zmínila Orfeona a při té zmíňce zlehka a tiše, téměř neslyšně zavrčel.

"Nebyl ani schopen mě a sestře říct, že máme jiné, starší sourozence, proč by se namáhal o to, abych mu scházel?" Zamručel. Tohle opravdu rozebírat nechtěl. Jeho hrdost mu nedovolila se podívat jiným směrem, v duchu děkoval drakům, že sama zvedla hlavu k nebesům.

"V Erisey. Jsem tam kde mě berou vážně a kde se na mě nedívají jen jako na syna Alfy a potomka rodu Virentemů. Vskutku, je to mou hrdostí, ale zároveň mým prokletím." Odpověděl ji na dotaz a hlavu otočil jiným směrem. Srdce mu říkalo o složení další lichotky, hlava však odmítala, protože tušila, že na to nebude opět nějak reagováno.

I am a shadow and the shadow is present everywhere.

"Já matku skoro neviděla, naučila jsem se žít sama. Chápu tvou bolest, však... i když mě vlastně vychovala jiná bytost, vždy bude mou krví Jessie. Vím, že tvůj otec se chová jako pitomec, sama jsem jen poznala. Vlka, který by hleděl více na sebe než na vše jiné jsem nikdy nepoznala. Však, nepoznal i on svou matku či otce?"  Zeptala se jej a vzpomínala matně na učení Elune o rodině. Na lekci o lásce se vlastně bohyně vykašlala, sama Kierannie si bude muset sama přijít na to, co to je a jak se to vlastně s ní dělá. "Jinak...jsem ráda za tebe, že jsi konečně našel domov, kde tě berou jako kým si ty. Však... mám pocit, že u mě se to ještě konat nebude. Pokaždé, když se zmíním, že mě vychovala bohyně, tak jsem tak špatná. Jak pak mám být její hlavní kněžkou? Jak pak mám přijmout svojí magii? Jak mám vůbec mluvit, když každý myslí, že jsem blázen?" Zeptala se ho a sklopila hlavu. "Vím, že bys neměl slyšet o problémech, jenž tíží mé srdce, ale...nechci být pro ostatní blázen jen proto, že si mě vybrala bohyně měsíce." Hlavu měla stále sklopenou. Zdálo se, že se jí měsíční svit dotýkal více než ostatních, jelikož i teď jí po zádech tančil slabý proužek onoho světla.

Dívající se na měsíc, jsem doufala v to, že tě jednou spatřím, anděli.

S pozvednutým obočím ji poslouchal a chápavě přikyvoval hlavou. "Zajímavé." Odpověděl po chvíli co ztichla. "Být vychována bohyní a zcela ignorovat co ti říkám já." Ušklíbl se a hrábl tlapou do země.

I am a shadow and the shadow is present everywhere.

Povzdechla si. "Vím, že ses mi snažil lichotit, ale... já vůbec nevím, jak na to reagovat. Bohové nemají mezi sebou romantické city, hlavně Elune. Nikdy mi nenaučila lásce, měla jsem tě varovat." Povzdechla si smutně Ki a podívala se na něj smutně. "Měla jsem se ti to snažit vysvětlit už při první lichotce." Povzdechla si smutně zase a stáhla uši k hlavě.

Dívající se na měsíc, jsem doufala v to, že tě jednou spatřím, anděli.

Zastřihal ušima. "Má drahá, má prababička, babička i dědeček jsou mezi dračími bohy." Odpověděl ji. "Kdyby se nenaučili lásce už za svého života, nestál bych tu a nesnažil se lichotit jediné vlčici, která se mi líbí."

I am a shadow and the shadow is present everywhere.
12