Eito


Jméno
Eito

Druh / Pohlaví
Nečistokrevný kishu inu / Samec

Rodina
Otec: Papyr
Matka: Annie
Sourozenci: Mac, Raphael, Remy

Partner 
– – –

Potomstvo 
– – –

Magie 
Šípy
1 LVL | 10%0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL
Pravděpodobně jednou z věcí, která vás na jeho vzhledu zaujme, je toulec se šípy, který vždy nosí připevněný ke svému tělu. Mnohým by mohlo připadat nepochopitelné už jen z důvodu, že je pes, dalším to nejde na mozek kvůli tomu, že má sice šípy, avšak chybí mu luk. Eitovi to však nevadí, jak jste si již mohli uvědomit, šípy dovede ovládat svou magií a vůlí.
1. Level: Eito toho se svými šípy prozatím moc nezmůže, teprve se učí je nějakým způsobem ovládat. Dokáže je střílet na velmi krátké vzdálenosti, což jsou třeba jen dva metry, když se mu poštěstí, tak metry tři, ale ani to není žádná sláva. Jeho šípy ani nelétají moc rychle, dokáže jimi sice zabít menší a pomalejší živočichy, ovšem v boji s větším protivníkem jako je třeba jiný pes nebo vlk, způsobí svému soku pravděpodobně jen menší škrábnutí, pokud není jedinec nijak háklivý na bolest.
2. Level: Jeho schopnosti se pomalu začínají zlepšovat, letící šípy lehce nabírají na rychlosti a na vzdálenosti, kam jsou schopny doletět. S dostatečnou snahou a chtíčem doletí třeba k objektu, který je vzdálený třeba osm metrů.
3. Level: Za pomoci svých šípů už je za vhodných podmínek schopen ulovit třeba i kořist o velikosti zajíce. Jeho šípy jsou schopny zdolat vzdálenost patnácti metrů.
4. Level: Eitovi nedělá sebemenší problém vystřelit šípy i do vzdálenosti třeba dvaceti pěti metrů, už ani rychlost nepostrádají, sic je vidět, že by mohly létat ještě mnohem rychleji. V boji je schopen se jimi o něco lépe ubránit.
5. Level: Jeho schopnosti v tomto levelu poměrně hodně narostou, ovládání této magie se velmi lepší, pokroky jsou skutečně znatelné. Proč? Protože Eitovy šípy uletí i vzdálenost padesáti metrů, jeho magie se dá čím dál tím lépe využít především při lovu, jelikož je čím dál tím složitější šípy uniknout, přestože to stále je možné, má-li kořist dostatečně dobré reflexy.
6. Level: Osmdesát metrů, to je vzdálenost, na jakou Eito dokáže své síly šípy vyslat, přestože ho to docela vysiluje.
7. Level: Eitovy schopností se stále lepší, osmdesát metrů už mu nedělá takové problémy a tolik ho to nevyčerpává, protože už zvládá své šípy vyslat i do vzdálenosti neskutečných sto padesáti metrů, ovšem jeho střely nejsou potom tak přesné, ale s trochou štěstí i na tu to dáli dokáže strefit cíl.
8. Level: Cíl vzdálený sto padesát metrů už strefí bez problémů, dokonce málokdy mine. S tímto levelem se mu kromě magie zlepšuje i zrak, jinak by totiž nedokázal pořádně zaostřit na objekt, který si přeje zasáhnout, tudíž by se to dalo považovat za samozřejmost. Kromě toho už zvládá střílet na vzdálenost téměř dvou set metrů.
9. Level: Svou magii ovládá už téměř dokonale, dokáže vystřelit i na vzdálenost dvou set padesáti metrů, sic mu to ubírá poměrně velké množství energie, hlavně v momentě, kdy se moc soustředí na cíl a je odhodlán ho přesně zasáhnout. Také ale musíme vzít v potaz, že jeho výstřely jsou nyní nesmírně přesné a třeba i v souboji na blízko mohou ošklivě poranit, podaří-li se Eitovi je dobře nasměrovat.
10. Level: Konečný level, Eito zůstává omezen dostřely na tři sta metrů. Zato mu tu ale neubírá takové množství energie, byť poté, co vystřelí šíp, který letí příliš rychle a namířil ho skutečně přesně, pociťuje  únavu. S velkou pravděpodobností dokáže svými šípy zabít i poměrně velké kořisti jako je jelen, ale musí na to vypotřebovat všechny šípy ze svého toulce. Dostat se s Eitem do křížku není moc dobré, jelikož protivník může odnést i poměrně těžká zranění, neumí-li se dostatečně dobře a rychle vyhýbat
a reagovat.

Extra magické útoky
EMÚ Oheň – Sebezapálení

Povaha 
Eito je pes, u kterého jen málokdy na sto procent víte, co myslí a o čem uvažuje. A to myslím zcela vážně.
Začal bych asi tím, že je to spíše introvert. Společnost jedinců, které aspoň trochu zná, mu nevadí, ale užívá si čas, může je sám. Nemá rád, když je ve společnosti samých vlků a psů, které vůbec nezná a jsou mu cizí, vždy je pak v rozpacích z toho, že přesně neví, jak by se měl chovat. Tudíž při seznámení velice často mlčí a nebo mluví, ale málo, protože není schopný přesně odhadnout, co si může dovolit a co ne. Nenechte se ale zmýlit, při setkání s ním byste si rozhodně nemysleli, že je ve skutečnosti plachý a trpí lehkou sociální úzkostí – na tváři totiž mívá kamenný až přísný výraz, který zapříčiňuje to, že se zdá být velice sebevědomým psem, leč je opak pravdou.
Minimálně při prvních setkáních s vámi bude stále ve střehu a nebude vás spouštět z očí a bude působit napjatě. Dokud si k vám nevytvoří jakékoli silnější pouto, bude na vás hledět velice obezřetně a bude napjatý, připravený kdykoli zaútočit, dáte mu-li pro to důvod.
Je docela sarkastický. Nepoužívá sarkasmus sice stále a dokáže se bez něj obejít, ale když s ním hovoříte, s občasnými sarkastickými nebo ironickými poznámkami byste rozhodně měli počítat. Když si to totiž někdo neuvědomí, mohou ho Eitova slova klidně i ranit, přestože to Eito nemyslel vážně a už vůbec ne zle.
Je to i poměrně pesimista, spoustu věcí vidí černě. Ne málokrát se mu stalo, že ho někdo nazval dokonce i cynikem, v lepším případě skeptikem. Jelikož to o sobě ale ví, nikdy si tyto poznámky nebere zle. Již několikrát se chtěl stát optimistou, ovšem nikdy se mu to nedařilo, vždy ho něco svádělo zpět k tomu, nevidět věci v dobrém světle.
O tom, jestli se mu dá důvěřovat nebo ne… záleží na vašem přístupu. Ani moc nezáleží na tom, jestli vás Eito má rád nebo ne, jako na tom, zda mu důvěřujete. V případě, že ho budete ujišťovat, že mu věříte, Eito nikomu nevyzradí vůbec nic a i kdyby ho na nože brali, pravděpodobně by mlčel, jen aby se vaše tajemství nikdo nedozvěděl a aby zůstalo v tajnosti a neporušil slib… a hlavně by si nepřál, abyste v něm přestali vidět někoho důvěryhodného. A kdy že tedy vaše tajemství neuhlídá? V situaci, která je přesným opakem, tedy tehdy, jakmile mu začnete tvrdit, že mu nevěříte, popřípadě že jste si jisti, že vaše tajemství určitě někomu vyzradí. To vám sice často sice řekne, že to skutečně nikomu nepoví, ale nakonec to nevydrží a opravdu to pošle dál. Nevidí totiž důvod, proč by měl chránit tajemství někoho, kdo mu vlastně nedůvěřuje. Takže ano, sic je to zvláštní, ale když budete jeho nepřítel a povíte mu tajemství, načež dodáte, že mu věříte, bude mlčet. A v momentě, kdy třeba budete přátelé, ale vypustíte ze sebe, že mu nedůvěřujete, si můžete být jisti tím, že za chvíli o vašem tajemství bude vědět polovina smečky.
Moc nehraje na city. Neukazuje je ani svým nejbližším. Přestože uvnitř sebe prožívá mnohdy velmi silné emoční prožitky a má chuť plakat, navenek si stále nechává chladný nebo vážný výraz, nehledě na situaci. Je těžké ho dohnat k slzám. Jakmile totiž pláče, připadá si nesmírně odhalený, ubohý, či až bezbranný. Proto se mnohým často zdá být bezcitným. Problémy pro něj ale nastávají hlavně ve chvíli, kdy na někom, koho má rád, vidí, že je smutný. Nikdy neví, jak se správně zachovat, neumí totiž utěšovat. Často situaci ještě více zhorší, protože není schopen poskytnout vhodnou emoční podporu, obvykle pokládá spíše racionální a logická řešení, což málokdo ocení. Problémy ostatních mu občas také připadají až zbytečné, o to je pro něj potom těžší nevyslovit nic špatného, co by mohlo toho, koho se snaží podpořit, poranit na duši ještě více.
Naopak má ale Eito rád informace, ať už se týkají čehokoli. Rád si zjišťuje, do koho je kdo tajně zamilovaný, kdo je z čeho smutný a proč je z toho smutný, ale také rád řeší různé logické hádanky a podobně. Ví, že informace jakéhokoli typu by možná mohl jednou využít a protože nemá tu nejhorší paměť, často si zapamatuje i pro někoho nepodstatné útržky z konverzace, které je schopný vytáhnout i několik let potom a použít vaše vlastní slova proti vám.
Dále ho dokonce i docela baví se dohadovat či až hádat, má rád argumentování. Je šťastný, když vyhraje, ale když vidí, že druhý je jednoduše chytřejší a má lepší reakce, nedělá mu problém to uznat a ustoupit. V okamžiku, kdy se ale setká s někým, u koho už si je na první pohled jistý, že je hloupější než on sám, toho druhého rozhodně nešetří a zahrnuje ho drsnými argumenty a kousavými poznámkami. V čem se ale skutečně vyžívá je, když někdo uprostřed hádky pronese něco ve stylu „Už mlč“ nebo „Konec, už se o tom nechci bavit“. Myslí si o tom, že je to jen projev nedostatečné chytrosti a že je to ubohé gesto všech, co si nejsou schopni přiznat prohru.
Je docela nedůvěřivý, jen tak vám něco neřekne, ani kdybyste byl jeho nejbližší přítel. Možná za to může i to, že on sám docela často lže, tudíž má potom pocit, že mu ostatní lžou taktéž, že jsou stejní jako on. Skutečně občas z jeho tlamy vyjdou výroky týkající se i tohoto tématu, nedělá mu sebemenší problém o sobě říct, že je v určitých směrech pěkný haj*l, lhář a podvodník. Když se totiž něčeho obává, obvykle se tedy obává jen o svůj kožich, dokáže si rychle vymyslet lež včetně nejmenších detailů, nedělá mu to sebemenší problém. Jakmile ho ale poznáte blíže, dost možná vám později nebude dělat problém rozeznat, kdy lže a kdy mluví pravdu, ale na prvním setkání si toho jednoduše nevšimnete, nemáte-li snad dostatečné zkušenosti.
Přestože on sám lže vcelku často – no, často, jednoduše vždy, kdy je to pro něj výhodnější, než říct pravdu – tak nesnese, když kdokoli jiný lže jemu, což je z jednoho pohledu ironické, ale z druhé strany zcela pochopitelné, jste-li někdo jako Eito, tedy osobnost prahnoucí po informacích. Lži vám jsou tedy naprosto k ničemu. Proto kdykoli, kdy zjistí něco, co ho jakýmkoli způsobem zaujalo, se to snaží ověřit a dokázat si, že je to pravda a ne jen nějaký podfuk.
Eito má někdy problémy s udržováním respektu vůči autoritám. Jak stárne, postupem času se i docela začíná krotit, ovšem jako štěně nebyl schopen pořádně projevovat úctu těm, ke kterým by ji měl mít, což ho často přivádělo do všemožných problémů a do ne zrovna dvakrát příjemných situací.
Když se ještě trochu vrátím k jeho přátelům a jedincům, které má celkově nějakým způsobem rád, musím uznat, že si jich hodně váží a za své úplně nejbližší by možná byl ochoten i položit život, avšak by asi skutečně dost záleželo na situaci a vztahu s daným jedincem. Ke svým přátelům, jak jsem již zmiňoval, se chová poměrně otevřeně, ale svá největší tajemství by jim v žádném případě neprozradil a když už, pravděpodobně by to vymyslel tak, aby měl jistotu, že to nikomu nepoví… třeba tak, že by se mu ten druhý zavázal tím, že by mu na oplátku prozradil něco ze svého soukromí.
Přátele si ale tento pes často vybírá sám, sám si určuje, kdo mu bude dělat společnost. Obvykle vybírá takové jedince, kteří jsou nejlépe na podobné či vyšší inteligenční úrovni jako je ta jeho, na tom si skutečně hodně potrpí. Dále si ale rád dělá přátele mezi těmi, kteří dle něj mají nějakým způsobem zajímavou povahu. Má v oblibě všechny, kteří nějakým ze svých povahových rysů vybočují z řad ostatních. Hodně se totiž zajímá o styl přemýšlení takových jedinců, zajímá se o to, proč jsou takoví.
Takoví vlci ho mohou dokonce až fascinovat.
Asi bych měl ještě upozornit na to, že nemá moc v oblibě malá vlčata, především tedy ta, ve kterých nevidí žádný potenciál. Vadí mu jejich hloupost, naivita a pošetilost, neschopnost logicky uvažovat. O to více potom nesnáší, když mu to někdo vytýká a argumentuje tím, že i Eito sám byl přeci jednou štěně.
Sice se tímto vracím k tomu, jak jsem zpočátku hovořil o jeho chování při prvním setkání s někým a jeho kamenném výrazu, ale zapomněl jsem zmínit, že čas od času Eito velice rád manipuluje. Cvičí si na tom, jak moc jsou ostatní hloupí a nebo naopak jak je on sám chytrý a v čem se ještě musí zlepšovat. Málokdy to myslí zle, ale tímto způsobem z ostatních dostává fakta, popřípadě si s nimi jednoduše takto hraje jako se svými loutkami. Když se Eito dostane do tohoto stavu, nedělá mu problém se usmívat, s lítostí se na toho druhého dívat, dělat, že mu na druhém záleží, přestože mu je ve skutečnosti zcela u ohonu. Když z vlka poté dostane to, co chtěl, záleží na jeho náladě, jak bude pokračovat: buď své oběti řekne, že je hloupá a nebo bude ve své hře pokračovat už pravděpodobně navždy.
Menší zajímavostí je, že je pansexuální. To, že se dá dohromady s nějakou vlčicí nebo fenou je úplně stejně pravděpodobné jako to, že si začne s jedincem stejného pohlaví. Pohlaví totiž vůbec neřeší, ať už v takovýchto situacích a nebo celkově. Opravdu hledí spíše na inteligenci a zajímavost charakteru daného tvora. Kromě toho ale ve vztahu se samicí bývá spíše dominantní, ale nedělá mu problém být ten podřízený. Když se jedná o samce, záleží na povaze a chování druhého, Eitovi taktéž nedělá problém ani jedno postavení. Dokáže být stejně dobře submisivní jako dominantní.

Dovednosti 
Inteligence
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1%0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL
Síla
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1%0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL
Rychlost
1 LVL | 10%9%0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL
Výdrž
1 LVL | 10%1 LVL | 10%4%0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL

Zajímavosti
Ano, Eito má šest končetin, z toho jsou ale funkční pouze dvě. Zbylé dvě jsou nefunkční a teoreticky vzato i zbytečné, nedovede je ovládat. Ostatně se s nimi ani nenarodil, je vidět, že je má přišité jakýmisi švy, ovšem ani on sám neví, kde k nim přišel. Ale přestože jsou vlastně k ničemu, Eito odmítá o ně přijít. Připadají mu zajímavé a jednou by chtěl zjistit, proč je má a kdo to způsobil a k tomu už částečně přirostly k jeho tělu a staly se jeho součástí, tudíž se obává bolesti, kterou by mohlo odstranění způsobit.
Oko na jeho levém rameni je schopno samostatně fungovat, mrkat, pohybovat zorničkou, ovšem Eito ho nedokáže ovlivňovat vlastní vůlí, ani tímto okem nevidí. Je to další věc, kterou na svém těle nechápe, občas se děsí toho, jestli v jeho těle náhodou nepřebývá ještě nějaká další duše.

Vlastnictví

Schopnosti:
Čtení myšlenek
Komunikace s magickou bytůstkou

Předměty:
Přizpůsobivý hraničářský plášť, dýka, soví ponožky

Úkryt:
Malá jeskyně – Šípová jeskyně (Les Omega při řece Ishimura – Elloris)
Clona soukromí

 

diamantová magická bytůstka