Mapa

„Obrovské teritorium s dostatkem lovné zvěře. To je Niwatské území. Momentálně se na něm nachází čtyři smečky. Jedinou částí, kde není hojnost, je čtvrtá smečka, smečky vyhnanců Zeiss…“

 Mapa se momentálně dodělává.

http://www.smeckavlku.cz/wp-content/uploads/2016/07/Mapa2.jpg

Detailní popis území

Na území sídlí čtyři smečky, které mají jednotlivě lépe popsané a zmapované své území.
Zelenobílé Tmavě červené hranice označují území vyhnané smečky Zeiss.
Červenobílé hranice označují území smečky Ishimura.
Černobílé hranice označují území smečky Kirigakure.
Stříbrné hranice označují území smečky stříbrného Fénixe.
Zlatavé hranice označují území Elitní skupiny vlků.

Mimo teritorium smeček 

Altairův palouk
Drobná a nenápadná mýtina na konci Batawského lesa. Altair a jeho partnerka Fluttershiny byli původními vůdci smečky Ishimura. Palouček je velmi dobře prosvětlený, přináší uprostřed lesa příjemné a vyhřáté místo. Tráva je zde relativně vysoká, kameny a keře se nacházejí jen na okraji s lesem.

Arquinské hory
Vysoké hory plné nejistých a kluzkých kamenů. Jsou domovem mnoha nebezpečných dravců (tygři), na zemi se nachází mnohé krátery – některé malé tak akorát na vykloubení tlapy, některé však veliké a smrtonosné. Domov mnoha skalních koz, bez stromů a keřů.
Arquinské skály
O něco méně zrádné skály, než Arquinské hory, ovšem i přes to je při překonávání nezbytné dbát na zvýšenou opatrnost. I tady je velmi snadné přijít o život, byť krátery nejsou už tolik velké, ty malé postačí. Tygři se sem již nestahují, kozy a ovce jsou zde jako v ráji, místy rostou stromy a keře.
Batawská jižní řeka
Řeka uprostřed písečných planin, místo hojnosti v dané části území – ovšem v porovnání s ostatními řekami velice chudá, ulovit v ní rybu je prakticky nemožné, navíc je plná kluzkých a velkých balvanů. Tok víceméně klidný.
Batawská střední řeka
Batawská střední řeka se nachází u území smečky Ishimury. Její tok je velký, ale jinak jmenovaný. Jako je západní, severní a jižní. Tok střední se nachází u pouště. Stejně je hojná. Najdeme tu lososy, pstruhy, štiky a kapry, ptáků tu však tolik nespatříte. Ovšem ryby jsou tu hojně vyskytující, ale není tu mnoho druhů. Břeh po levé pacce je spíše písčitý. Najdeme tu i nějakého hada, který se vyhřívá na kameni u toku řeky. Druhý břeh, tedy pravý, je spíše travnatý. Také se tam nachází kameny, ale ne moc. Řeka je teplá a celkem pomalá, avšak když projdete pouští a najdete řeku, bude vám připadat osvěžující a rozhodně vám přijde vhod! Voda je čistá, ale na nějaké druhy ryb moc teplá. V zimě tato řeka občas nezamrzá.
Batawská západní řeka
Další tok Batawské řeky. Nachází se u území smečky Stříbrného Fénixe a její tok protéká kouskem Batawských skal. Je to nejzápadnější tok a oba dva jeho břehy jsou travnaté. Řeka v tomhle úseku je velmi zrádná, rychlá a studená. Avšak dá se z ní krásně pít. V létě osvěží a v zimě zamrzá jako každá jiná řeka. V zimě z ní pijte jen v kritickém stavu, ať se nenachladíte! Najdeme tu hodně pstruhů, které mohou zkušenější lovci chytat i rovnou do tlapek a tlam. V řece můžeme dále najít třeba i okouny, kteří si tam poklidně plavou. Avšak ulovit je je mnohem těžší než pstruhy.
Batawské skály
Batawské skály nejsou zrádné, ale někdy někomu packa podklouzne. Avšak sebevrazi tyto skály moc nevyhledávají. Nacházejí se na západě a protéká tu skalní potůček a také Batawská západní řeka, která se spíše skal dotýká a potůček k ní může patřit. Najdeme tu třeba orla mořského, takže pozor, nenechávejte tu své vlčata bez dozoru, i když je pravda, že tento dravec si do nížin netroufne. Ovšem můžete tu narazit i na sokola. Roste tu lišejník a to velmi hojně. Je tu velmi málo kamzíků a svišťůale když budete trpěliví a šikovní, nějakého tu možná najdete. Krajina je tu krásná, je tu čerstvý horský vzduch. V zimě je tu velký mráz a neradil bych vám sem jít. Je totiž velká pravděpodobnost, že vám tu tlapka podklouzne a vy skončíte dole v údolí.
Batawský les
Nachází se blízko území smečky vyhnanců Zeiss a protéká jím Lesní řeka. Najdeme tam stáda srn, laní a jelenů, jež v létě stromy v lese chrání před sluncem. Je převážně listnatý, ale na západě lesa se nachází pár jehličnatých stromů. Rostou tam různé houby a lesní plody. Na jiho-západě najdeme Altairův palouk, jenž byl pojmenován po dřívější alfě smečky Ishimura. Na západě ho obléhají Arqiunské skály, které les chrání před západním větrem. V tomto lese vane většinou příjemný mírný větřík. Díky řece je tam docela vlhko. Rostou tam pouze keře s lesními plody, taky hodně kamenů tam je. Zajímavé je, že by se sem hodil jehličnatý les, ale není tu. Dá se tu najít tu a tam i pár bažin, tak všichni pozor na ně. Další zajímavost je taková, že uprostřed lesa je velký strom, největší v celém lese s obrovskými kořeny. Říká se, že kořeny toho stromu a zbytku jsou provázány. Celý les a především strom stojící v jeho středu, jsou chráněny.
Bažinný palouk
Bažinný palouk se nachází na samém jihu Niwatu. Neroste tu žádný strom, pouze keře, kterých tu je doopravdy dost a jak už název napovídá, je tu plno bažin. Koukejte se pod packy, kam šlapete, protože to tu je opravdu velmi zrádné. Je tu také velice vlhký vzduch a málo zvířat. Upřímně, vydat se sem na lov není zrovna nejlepší nápad. Jediné, co byste tu asi určitě našli, je hmyz, kterého tu vážně není málo, plno brouků i krásných motýlů. Avšak můžete tu vidět i hopsat žabky, ovšem an ty pozor, většina z nich je jedovatá.
Bizoní jezero
Bizoní jezero je velké hluboké jezero, které téměř nikdy nevysychá. Nevysychá právě proto, že je tak rozlehlé a hluboké. Jeho tvar matně připomíná bizoní roh, podle kterého toto jezero dostalo svůj název. Jezero obklopují Skály bílých muflonů, Hory dávnověku a Hory starých bizonů. Od Bizoního jezer je velice blízko Indiánská vesnice ale všichni Indiáni se tomuto jezeru vyhýbají velkým obloukem, protože věří, že má magickou moc, která chrání zvířata zde žijící před všemi druhy lidí. Povrch kolem tohoto jezera je kamenitý a nachází se tu spoustu jeskyněk všech tvarů a velikostí, které jsou ideální jako doupata pro vlky i jiná zvířata.Teploty v tomto jezeře bývají velmi nízké, skoro nikdy nepřevyšují 20 stupňů Celsia a v zimě bývají i v mínusu. Rekordy teplot zde byly nejteplejší: 31,5 stupně, nej­chladnější: –27 stupňů. Voda je zde čistá a průzračná. Ve vodě žije spoustu živočichů, dalších několik druhů žije na březích jezera. Mezi obyvatele této vodní plochy a jejího okolí patří například bizoni, lososi, sokoli, orli, ale také pijavice, divocí koně, čolci, srnci či úhoři.
Bizoní louka
Louka, která se nachází na severu Niwatského území. Je poměrně rozlehlá, ale neroste na ní moc druhů rostlin. Na jaře se zde občas objeví pár trsů fialek či narcisek, v létě zde potom převažují pampelišky, avšak i těch je zde pomálu. Sice tu kvete málo květin, ale o to více se zde dá nalézt druhů trav. Bojínek, psineček, pýr, jílek a další: to vše a další druhy zde najdete po celý rok, vyjma zimy, kdy je louka obvykle celá pokrytá sněhem a pod sněhem je obtížné zde najít i sebemenší stébélko trávy. Občas se tu kromě trav ukáže i nějaký ten strom, ale těch je vážně po málu a obvykle jsou to jehličňany. Co se týče živočichů, kteří zde žijí, tak už jen název této louky napovídá, že se sem stahují stáda bizonů, která přicházejí na začátku jara, jsou tu přes léto a opouští tuto lučinu v říjnu, nejpozději v listopadu, záleží na tom, kdy začíná sněžit. Bizoni spásají téměř všechny druhy trav, které tu rostou, takže na většině území této lučiny je zde tráva spasená, ale najdou se i místa, kde je vyoská až přes metr. Kromě bizonů tu jsou ale k spatření také hbití zajíci, kteří tu jsou k vidění i přes zimu, ale přes jejich bílý kožich je to opravdu obtížné.
Ďáblův chřtán
Stručně popsán by se dal Ďáblův chřtán nazvat místem pro sebevrahy a dobrodruhy milující risk a adrenalin v krvi. Konečně, zrov­na jméno Ďáblův chřtán je poměrně výstižné jméno a pro místo jako je zrovna tato zrádná hora lepší jméno snad nenajdete. Je to velká skalnatá hora, skládající se z velkých hlubokých děr a jeskyní a velkého množství zrádných kamenů, které se nevypočitatelně sunou dolů, kdy se jim zachce a nejednou sebou strhnou i nějakého vlčího návštěvníka.Není divu, že toto místo je domovem mrchožravých supů, kteří nad touto horou jakoby převzali vládu. Ďáblův chřtán je nejznámější pro svojí velkou jeskyni, která se nachází těsně pod vrcholkem.Z jejího horního okraje visí krápníky stalaktity a dole naopak roste pár stalagmitů, takže tvoří dojem ostrých tesáků a celkově dojem velké tlamy. Jak si spousta vlků dobře představuje, hned po vkročení do samotného chřtánu neprobádané, hluboké a divoké jeskyně na vás vyletí hejno netopýrů, kteří se s oblibou zamotávají do hřívy nebo kožichu vlků. Není velkým tajemstvím, že v jeskyni samotné na vás čeká nejedno překvapení-například v podobě jeskynních tarantulí, které se zde vyskytují docela hojně, či menší jezírko uprostřed zbarvené do tmava, ve kterém žijí halančíkovci a tetry. V malém množství tu najdete i nějaké macaráty. Kromě různých pavouků a jeskynních brouků tu roste i pár jednoduchých mechů a lišejníků. Vzhledem k tomu, že ne každý vlk výpravu do Ďáblova chřtánu či z něj přežil, místo vyvolává děsivý a tajemný dojem. Zvlášť když ve tmě uslyšíte kosti, které vám křupají pod tlapami…
Divoké pláně
Dvěma slovy jednotvárná krajina. Dá se to vysvětlit ale i podrobněji. Převažují tu písečné duny, ale to není jediné, co tu je – roste tu vybělená zelená tráva, ale samozřejmě tu potkáte i nažloutlou trávou. Jednoduše řečeno – polopoušť. Nad pláněmi fouká vítr nejčastěji ze západu a bičuje zdejší krajinu. Zimy tu nejsou kruté, budete rádi za poprašek sněhu, který však přes den roztaje pod vlivem slunce, které praží na zdejší krajinu po celý rok. Na severu plání jsou pláně, kde najdete ležet kameny rozházené po planinách, poskytující alespoň trochu stínu. Vodní toky? Plochy? To těžko. Jsou známé dva prameny na severu plání u dvou největší kamenů. Podzemní vodu tu však taky najdete, jen byste museli kopat hodně hluboko. Deště tu jsou max. 3 do roka a to v období největšího sucha.
Asi byste řekli, že tu nic nežije – zdání klame. A co tu tedy najdete? Gekončíky noční tu najdete hojně, stejně tak menší druhy štírů či škorpiónů. Sem tam najdete kolonii surikat. Ve vyhrabaných dírách žijí pouštní myši a ojediněle můžete naleznout fenky. Moc velkých savců tu nenajdete. Jakýkoli pouštní, chcete-li polopouštní hmyz, ať už létající či pozemní. A ptáci? Ty tu nenajdete. Jedině na podzim můžete spatřit stěhovavé ptáky odlétající na jih, do teplých krajin.
Rostliny? Jak už bylo zmíněno, tak tráva. Stromy tu nenajdete, jedině zakrslé keříky či stepní běžec. Co to je? Keřík, který vítr žene přes pláně a jakmile začne pršet, usadí se a rozkvete.
Drsné pláně
Tyto pláně jsou místem, kde by nikdo nechtěl být příliš dlouho. Holou planinu v jednom kuse bičuje studený, hrubý vítr a roste tu jen ta nejodolnější, zažloutlá tráva. Není tu jediného živočicha krom malého hmyzu. Povrch je poměrně hornatý a kamenitý. Když je hodně horko, občas tu zahlédnete ještěrku vyhřívající se na kameni. I mladé srnky se tomuto místu vyhýbají, protože vědí, že potrava zde není. Dříve tudy tekl malý potok, avšak po něm, napříč plání, zbyla jen osamělá strouha, kolem které rostou zakrslé, suché stromky téměř bez listí. Podivné je, že tyto pláně jsou, až na smutné šumění trávy, úplně tiché. Neslyšíte cikády ani cvrčky, nechodí sem zvířata, ba ani vlci.
Hadí palouk
Syčení zdejších hadů se ozývá již z dálky a proto vás to varuje, že pokud nemáte rádi hady a bojíte se jich, ani sem nelezte. Vládnou totiž bezkonkurenčně celému palouku a většina zvířat odsud utekla, ať už kvůli strachu o vlastní život nebo kvůli hadímu otrávení. Ano, někteří jsou hodní a nic vám neudělají, ale většinou si chrání své teritorium a tak jsou i agresivní – nedejbože, pokud na vás zaútočí jedovatý had. To byste se pak měli hodně rychle otočit a utíkat za léčitelem, než se vám jed rozleze po celém těle. Mimo hady tu ale narazíte i na menší počeť hlodavců, kteří se nehodlají vzdát a utéci, bohužel jsou také hlavní složkou jídelníčku. I tito plaziči přeci musejí jíst. Tráva zde je dospělému vlku vysoká po tlapky, vlče přes ní ještě jakž takž vidí. Zřídka tu najdete poplašenou srnku, která se přišla najíst, ale věřte nebo ne, její pobyt tu nebude trvat dlouho. Pokud se chcete vyhřívat, můžete si lehnout na kámen, kterých je tu docela dost. I ty bývají občas obsazeny hady.
Hájek svišťů
Toto místo je poměrně oblíbené pro lov. Celý prostor je posetý zrádnými dírami, které si zde svišti vyhloubili, takže se snadno můžeš stát, že do nich vlkovi zapadne noha. Z nějaké takové díry občas vykoukne svišť a vlk má velkou šanci jej ulovit. Pod zemí jich žijí desítky. Tráva je tu vždy krátká – buď ji někdo snědl nebo pošlapal – a stromy tu nerostou – kořeny každého nového semenáčku svišti hbitě překoušou. Hájek je umístěný v malém dolíku, takže když prší, často se nory svišťů zatopí a zvířátka pak utíkají ven a stávají se snadnou kořistí.
Vlci zde ale nejsou zdaleka jediní lovci – přicházejí sem také lišky, menší šelmy a draví ptáci.
Horská louka
Nevraživé místečko přilepené na skály, které je porostlé vyšší, nažloutle zelenou trávou a bylinkami. Můžete tu najít třeba mateřídoušku a vidět poletovat nádherné otakárky. Ačkoli se to moc nezdá, je to dobré místo na vybudování doupěte nebo trávení volných chvilek už jen díky tomu, že blízké skály poskytují louce příjemné závětří a stín. Uprostřed se nachází malá bažina, které se vyhýbají všechna zvířata, ale vlk se lehce můžeš splést a zapadnout až půl metru hluboko do na první pohled nevinného bláta. Mezi trávou u skal se povalují větší balvany, které nejsou zvednout ani zatlačit dál – trochu narušují atmosféru louky a z dálky vypadají jako stádečko divočáků. Když k nim však přijdete blíž, jsou porostlé hebkým, pastelově zeleným mechem, který se pne i pár metrů dál po zemi.
Hory dávnověku
Hory, které se nachází uprostřed jednoho velkého skalního řetězce. Nejsou to zrovna mladé a tedy nedávno vzniklé hory, spíše se dají popsat jako jedny z nejstarších hor na Niwatu. To je důvod, proč se jim říká ‚hory dávnověku‘. Právě ony si pamatují spoustu událostí, o kterých tolik dnešních vlků už ani neví. Jsou to poměrně vysoké a pevné hory, ačkoli i na nich se najde pár zrádných místeček. Ale moc takových není. Jsou to vcelku bezpečné hory, co se výletů týče. Nalézá se tu i sem tam nějaká menší jeskyně, ale většinou jsou buď malé a spíš na úkryt před deštěm. Když už je tu nějaká větší, většinou už je zevnitř sešlá časem a mnoha vlkům se tu nechce bydlet a všechno to uklízet. Mezi rostlinami se tu najdou například chrpy, ostřice, šíp­ky, blatnice, pla­vuně, zvoneční­ky a některé druhy pryskyřníků. Co se zdejšího ptactva týče, zpěv těchto opeřenců uslyšíte nejspíš od tetřevů, datlí­ků, chřástalů, sý­ců, jestřábků a kosů horských. Prohání se tu taky jedno nebo dvě stáda jelenů. Najdeme tu potom ještě plchy. A co by to bylo za ekosystém bez predátora? Dalším zvířetem, na které tu možná při svých toulkách narazíte, je rys ostrovid.
Hory starých bizonů
Tyto hory smíšené s občasnými nižšími skálami se tyčí západně nad indiánskou vesnicí. Jsou poměrně vysoké, jde odtud vidět vcelku velká část Niwatského území. Z důvodu častého pobytu indiánů jsou zdejší hory poměrně nepevné, bývají zrádné, proto jsou známé svojí nebezpečností. Ani žádné drobné horské prameny a potůčky zde nenajdete. Maximálně zde můžete objevit sem-tam nějaký ten lišejník, poblíž jeskyní, kterých zde není mnoho. Pozor, bývají však obývané nebezpečnými kočkovitými šelmami! Zkrátka nic pro vlčí tlapky.
Indiánské skály
Indiánská louka
Místo s posekanou – případně sežranou – trávou, sloužící jako pastvina pro indiánské koně, případně skot.
Indiánská vesnice
Vesnice, domov původních obyvatel území. Jsou milovníky zvířat, zejména koní a divokých mustangů. S vlky se snaží žít v míru, pokud se ovšem drží v uctivé vzdálenosti – v případě ohrožení používají hrubou sílu. Nemají nikterak výborné vybavení, pouze základní pomůcky, které indiáni mívají – luky a šípy, tomahawky. V okolí vesnice se pohybují divocí i ochočení mustangové, domestikovaní vlci, či divočejší psi.
Indiánské jezero
Jezero, které opečovávají sami moudří indiáni a jejich kmen. Jeho voda je relativně průzračná. Dno je pokryto rozmanitými druhy vodních rostlin, přístup do vody je olemován štěrkovanou pláží. Plné ryb, žab a želv a domov mnoha velkých ptáků, jako jsou například čápi, nebo volavky. 
Indiánské skály
Indiánské skály se nacházejí na samém okraji Niwatu, blízko indiánské vesnice.
Roste zde bujná vegetace. Naleznete zde vše, od mechu až po vysoké stromy. Ze stromů se tu nejvíce daří borovici černé, jedli bělokoré a smrku ztepilému. Na kamenech občas nalezneme mechový koberec z klaminky ztenčené. O rostliny bylinného vzrůstu tu také není nouze, najdeme tu i vzácné druhy jako je třeba sasanka hajní. Co tu ale moc nenadejte, jsou lesní plody. Maliny, ostružiny zde vůbec nerostou a borůvky jen velmi zřídka. Z keřů je asi nejčastější trnka obecná.
Zvířeny je tady též o trochu méně než v jiných skalách, ale nějaká se tu také najde. Mezi ptáky je asi nejrozšířenější orel bělohlavý, který loví nejčastějšího hlodavce v těchto skalách: osmáka skalního. Za největší šelmu po vlcích je v Indiánských skalách považován rys ostrovid. A pak je tu i mnoho zajiců, převážně černoocasých. Co se týče hmyzu, zmíním se o mravenci lesním a čmelácích lesních…
Skály jsou z usazených hornin, jsou pevné a nedrolí se. Mají špičatý tvar a jeskyně tu najdete velmi vzácně. Ani velké vodopády a skalní řeky tu nejsou, spíše malé potůčky, z kterých se tvoří nevelké vodopády.
Ishimurská louka
Typická louka na území Ishimury. Úrodná, s čistou a nádherně zelenou trávou, která je chutná pro všechny zdejší býložravce. Obvykle nebývá delší, než dvacet centimetrů. Najdete zde také různou floru, nejen trávu, včetně křovin a občasného stromku. Uprostřed louky je jeden obrovský balvan o obvodu nějakých pěti metrů. Na této louce je několik nor, které dříve patřili zajícům. A právě zajíci se často na loukách pasou, proto je toto skvělé místo na lov.
Jezero Acqua
Jezero Acqua je docela velké jezero. Na jedné jeho straně se nachází skály a na druhé pouhé pusté a suché pláně.Takže tím se jezero Acqua stává jistou oázou pro zdejší zvířata. Jezero má dosti zvláštností a toto je jedna z nich. Je vskutku, vskutku studené. Takže když je období vedra, mnohá zvěř se právě sem plahočí jen kvůli douškům příjemně studené vody. Tím pádem – život tu přímo vzkvétá. Je zde hojně potravy i zmiňované zvěře. A díky tomu zde žijí i různé, ještě nepojmenované druhy zvířat a všeho možného. Nejeden vlk se sem plahočí přes kus území Niwatského pro dobrý oběd. Voda je zde čistá, průzračná a velmi, velmi zdravá. Tím zdejší srny rodí zdravá mláďata, která poté pijí tuto vodu. Jejich maso je díky tomu něco nezapomenutel­ného. A to je další zvláštnost tohoto jezera. A vůbec, všichni,­ kdo zde žijí, jsou na tom podobně jako právě tyto srny. Panuje zde neuvěřitelný mír a tím se z tohoto místa stává hotový ráj. Tak to tu chodí v létě. A zima? Když padá sníh, je pohled na zamrznutou křišťálovou vodu téměř nezapomenutel­ný. Voda na některých místech téměř nemění svou teplotu, takže se dá i nadále pít, aniž by hrozilo onemocnění nebo další jiné problémy právě kvůli chladu. Tato místa už zvěř našla a tím pádem je tam v zimě narváno. Ovšem, tato místa jsou jediná místa, kde není voda zmrzlá. Led tu je v zimě tak tlustý, že vlk by se po něm mohl bez obav procházet. A co vlk, klidně i jiná, těžší zvířata.
Jezero Duší
Jezero může působit strašidelně, no ne nadarmo se mu říká „Jezero Duší.“ Klidný tok, nejde téměř slyšet, tudíž jezero je zahaleno do tichého pláště. Nad jeho průzračnou hladinou se vznáší mlha, hustá mlha, díky které nevidíte pomalu ani na svoje nohy. Není však příliš vysoká, spíše se drží u hladiny jezera a půdy kolem. Ve vodě je písek smíchaný s bahnem, občas se najde i pár kamínků, ale to jsou výjimky. Uprostřed jezera se však nachází velký balvan, připomínající spíše nějaký malinký ostrůvek, na který se však vejdou stěží dva průměrní vlci. Kolem se rozprostírá hluboký a temný les. V jezeře můžete najít kuňku žlutobřichou, skokana hnědého i zeleného a co se ryb týče, narazíte dozajista na pstruha jezerního, okouny, kapry a podobné…
Jezero Kappa
Jaro, Léto Vždy křišťálově čistá a průzračná voda. Avšak nachází se uprostřed skal, tím pádem je ve většině prípadech ledově studená. Ale není tomu tak. V horkých letní či jarních dnech se zde dá koupat, o tom nepochybně. Čím více vlků tam je a čím větší sluníčko, tím pochopitelně teplejši voda, takže se dá i pít. Je to jezero s písečným břehem, jedna strana lemována rákosím a na maličké ploše s hlínou – bahnem. Uprostřed jezera je umístěn i menší ostrůvek zarostlý rákosím s ze začátku písečným podkladem. Když však budeme kopat dál, dozvíme se, že písek udržuje několik vrstev. Nejdříve ‚mazlavý‘ jíl, čím hlouběji, tím hruběji… dále pak ‚obyčejná‘ půda (černozem), štěrk a zakončuje se to ze začátku drobnějšímy kameny až na konec obrovské balvany. Celou plochu jezera pokrývá tedy písek… Když si poplavete několik mnoho metrů hluboko, na dně kameny, ale i perlotvorky, škeble, různé mušle, můžete spatřit korýše, či jiné drobné živočichy až po korály. Jezero se pyšní také dosud neobjevenou jeskyní. Když připlavete na dno ke břehu, nemůže se vám zdát, že je to nějak moc divné a na první pohled není vidět, že tam něco podobného je. Okolo vstupu jsou kameny, jako okolo celého obvodu, stěna pokryta řasami či jinými vodními rostlinami jako čast této strany… avšak když se snažíte před něčím utéci, řasy vás vpustí do jakési klikaté chodby. Dobře, plavme tedy dál. Cesta je náhle rozdělena. Kam teď? Cesta do prava se po delší době bloudění se cesta s prostřední propojuje. Pokud se vydáme po levé, je po chviličce opět rozdělena do tentokrát dvou tras. Obě jsou pak po době slepé (končí). Nezbývá nám tedy vydat se po prostřední. Jakmile přejdeme odbočku, kde se spojuje cesta s pravým tunelem. Zavede nás do menšího splavu, takže se dostaneme hlouběji pod zem. Ano, je možné vykést. Když se však nebudeme zabývat, jakou cestou se dostat zpět (je tam jedna úniková, ake ta je po souši a až při cestě do jeskyně) a poplujeme ještě tak 3–4 minutky, připlujeme do jakého si obrovského ‚sálu‘. Je možné z vody vylést buď na ostrůvku též uprostřed jako v jezeře, nebo na jedné části, kde se rozprostírá místo k odpočinku a lehnutí si. Na celkem dosti vysokém stropě je přesně v prostřed, kde se také nachází i ostrůvek díra, která při úplňku a půlnoci ozařuje celičkou jeskyni. A co je na ní tak zvláštního? Je celá pokryta drahými kameny. Jsou tam smaragdy, rubíny, diamanty, občas lze zahlédnout zlato aj. Celé dno pak pokrývají nefalšované perly.
zimě je to tu zase kouzelné tím, že celá plocha promrzlá až dvoumetrovým ledem, unese každého vlka, a co to tedy znamená? Že se tu každý může vyřádit i s dětmi, projezdit, sklouznout, Fantasii se meze nekladou, může se pri tom použít i sešup z hor a zahrát si na tučňáky, možností je spoustu! Při těchto zimních teplotách se do jeskyně lze dostat pouze přes konec Sovího Skalního Lesu, kde se nachází ta díra na ostrůvek. Avšak i tam voda zamrzá, takže není možno se potopit pro perly v imě. Navíc, voda je ještě studenější než před tím a málo který v plk by se neproměnil v kostku ledu pro potěšení partnerky/partnera. Na led je možné vyrýt i vzkaz. Ale ten nemizí dřív, než na jaře. A jak? Myslete hlavou! Drápky přeci!
Kaňon bílých muflonů
Kaňon. Kaňon je něco jako velmi úzké údolí mezi skalami… A zde, v t­ěchto skalách, žije speciální druh muflonů… Bílí mufloni. Během mnoha let změnili svou barvu. A tím jsou výjimeční. Díky nim se tak tedy jmenuje náš kaňon. Je tu dost vody, zeleně a všeho potřebného k životu. Tento kaňon je nemalý a velice krásný. Okraje kaňonu jsou velmi zajímavé, hotová pastva pro oči. Tento kaňon je starý jako samotné skály okolo něj a vůbec druh bílých muflonů. Občas některý zavítá dolů, ale to jen zřídkakdy. Ale žije tu i jiná, drobnější zvěř a různá vegetace. Různí hlodavci, jako například lumík, myši,…Ale nachází se zde i zajíci, hadi,…Trá­va je tu docela nízká, ale silná, hustá, čistě zelená. Ale najdou se zde i různé keříky, zakrslé břízy, … Je tu toho mnoho, jak už vegetace, tak živočichů. Přes léto jsou zde docela vysoké teploty, ale přesto snesitelné. Vždy je kde se schovat od slunečního žáru. A v zimě je celý kaňon zapadaný sněhem. Jeden by sotva poznal, že tam kdy něco bylo. Avšak až sníh roztaje, všichni u­vidí…
Kaňon smrti
Místo pro sebevrahy. Nebaví vás už váš život? Tak to se vám tu bude líbit, protože je to skvělé místo na to, abyste jej ukončili. Normální vlci, kteří nemají problémy a nechtějí se zabít, sem vlastně téměř vůbec nechodí. Je to tu protkané různými popínavými rostlinami, do kterých se totiž můžete lehce zamotat a spadnete sami. A pokud si snad dáte pozor na zdejší flóru, váš pád zapříčiní úzké cesty, na kterých stačí jeden neopatrný krok a skončíte na dně kanonu. I přes důvod, pro který tu kaňon je, zde můžete zahlédnout kavku, krkavce, orla mořského či říčního nebo sokola stěhovavého, občas je tu i raroh velký a obývá to tu taktéž skokan skřehotavý, v jeskyni dokonce narazíte na netopýra nebo koníka jeskynního, kteří taktéž tvoří zdejší faunu. Co se flóry týče, kromě zmíněných rostlin tu jsou občas keře, ale dosti zanedbané a téměř oškubané zdejším ptactvem.
Královské pláně
Tyto pláně jsou obklopeny vodou i lesy, avšak i tak jsou velmi suché a vyprahlé. Jsou nemalé. Kolem vody přeci jen něco roste a vody je zaplaťpánbůh u těchto plání u okrajů dost. Mimo tato místa se tráva moc nevyskytuje a když už ano, tak je řídká, krátká a většinou i uschlá. Ale i napříč této krajině zde žije poměrně dost živočišných druhů. Jak hlodavců, tak i menších ptáků… Tato zvířata se dost dobře přizpůsobila životu zde. Najdete tu mnoho maličkých nor, která si zdejší zvířata pracně ze zdejší tvrdé půdy vyhrabala. A tak je možné, že do nějaké prostě drcnete, nebo vám v ní zapadne packa. Nebo právě v místech, kde je tráva vyšší a zelená, často najdete maličká hnízda z právě té suché trávy.
Ledové jezero
Jezero ležící na severu území mezi skalami. Jak už jeho název napovídá, je opravdu ledové a to tak, že v některých místech, především poblíž břehů, zamrzá i v létě. Na jaře a na podzim je zamrzlé z poloviny a v zimě zcela a obvykle bývá ještě zasypané silnou vrstvou sněhu. Kromě opravdu velice nízké teploty je zajímavé také svou křišťálově průzračnou vodou, která je tak čistá, že po celý rok, a to i v období dešťů, dohlédnete až na kamenité dno plné velkých oblázků, které se ukrývá až patnáct metrů pod hladinou uprostřed jezera. V hladině jezera se také odráží skály a hory, které ho celé obklopují, takže pohled na Ledové jezero je jedno velké překrásné panorama. Když si přejete do vody vstoupit, což je ale přes její teplotu opravdu nepříjemné, musíte buď nějakým způsobem prorazit led a nebo led přejít a potom do vody skočit, ale v létě led roztává až v místech, kde je dno až tak šest metrů pod hladinou, tudíž je nemožné se dna dotknout bez toho, abyste se nenamočili celí a ani trochu neprochladli. Ledovému jezeru vládnou malé lasicovité šelmičky, vydry, které zde jsou po celý rok a opravdu se zde vyskytují velice hojně, jejich populace tady čítá až třicet jedinců. Pod hladinou neplave moc ryb, pouze pár okounů, tudíž jezero ani moc nepáchne rybinou. Kolem jezera rostou jehličnaté stromy, které už jsou ale pořádně staré a je to vidět na jejích mohutných kmenech a větvích.
Les Bludiček
Spíše smíšený celkem úhledně zpracovaný a velice rozsáhlý les. Lesem protéká dlouhá a klidná Řeka Sigma. Konec řeky je proloženy strmým vodopádem, končící v Ledovém jezeře. No jezeře…spíše jezírku. Les sám o sobě se z prvu pohledu zdá spíše temný, ale opak je pravdou. Je tu vždy příjemný chlad, paprsky slunce pronikají přes listy i jehličí, takže je tu většinově krásné světlo. Do jedné strany lesa zasahují skály a nějaké jeskyně ukryté v horách. U v místě Ledového jezera je mýtinka, kde se krásně průzračné vodě každou noc odráží zářivý měsíček. V lese najdete také nemálo keříků s různými plodinami. Na příklad s borůvkami, malinami, jahodami atd. A co ještě? Ukrývají se zde zajíci, srny, v jezeře a řece různé druhy ryb, ale to není vše! V skalnatých místech se může mihnout i hnědý až černý medvědí kožich. Obzvlášť v zimě je to tu nádherně kouzelné. Vše je pokryté směhovou peřinou, Ledové jezero zamrzne v skutečný led, ale přes to se zde objevují veselé písničky ptáčků.
Les Ishimura
Pouze listnatý les, jediný jehličnan v něm nenajdete, až na smrk přímo uprostřed lesa – je nejvyšší ze všech stromů a hrdě shlíží na všechny stromy okolo, jako kdyby byl jejich králem a oni jeho poddaní. Stromy, až na jehličnan, opadávají už velice brzy na podzim, takže už v létě můžete spatřit veselé listy zbarvující se do oranžova, do červena i do žluta. Les je velice vyhledávaný kvůli tichu a klidu, které zde vládne, ale také kvůli hojnosti vysoké zvěře a malých králíčků. Les roste prakticky na rovině, nejsou zde žádné větší kopečky a nepovalují se zde žádné kameny ani kusy skal. Přes cestičky lesních zvířat občas teče malý, čistý a průhledný potůček, kolem kterého můžete najít husté borůvčí, houby nebo léčivé rostliny.
Les Nebezpečí
Právě se díváte na hustý, černý les. Pojďme si jej popsat… Na první pohled tento les může vypadat jen strašidelně, ale na druhý poznáte, že z něj vyzařuje temnota,zlo. A ne­bezpečí… Les je smíšený. Větve jsou na sebe hustě namačkané, vyčnívají z nich malé – i velké – jako jehly ostré větvičky. Na některých místech tomu tak však není – nejsou na sebe až tak namačkány. Ale ne těch místech je peklo samo… Všude jsou různé přírodní nástrahy. Viklající se kameny, například­. Nebohý vlk si nevědomky stoupne na velký kámen a ten se i s ním zřítí. Tato zrádná věc vás může i zranit. Nebo také uštípnout tlapku. Leží zde i mnoho hlubokých jam, do kterých je lehké zapadnout a z nich se jen tak nedostanete. Na dně jam leží nebezpečné rostliny. Mnoho druhů,ale vyskytuje se tu i psí víno. To se kolem vás obmotá a je konec. A kde se tady tyto jámy vzaly? Nikdo přesně neví. Žije zde mnoho nevysvětlitel­ných, mimořádně nebezpečných druhů živočichů. Koruny stromů zachycují všechny paprsky slunce a je jen štěstí, když nějaký ten světelný pramínek spatříte. A proto jsou tato zvířata černá, jako nejčernější tma. Oproti tělu jim září jen páry očí – pokud je mají. Vyskytují se zde i bažiny a močály a spoustu dalších, nevyz­pytatelných přírodních pastí. To je ten les, Les Nebezpečí…
Lesní řeka
Jak už lze poznat dle názvu, tato řeka protéká ze své větší části lesem. Jde tedy lehce odhadnout, že je často lemována různými znečištěními, ať už je to špína z hlíny nebo různé věci z lesa. Občas v ní lze zahlédnout i chomáč chlupů ze zvířat žijících zde. Podle toho vypadá i voda v řece. Dá se z ní sice pít, ale rozhodně chutná hůře, než ostatní vodní toky. Na její dno lze vidět, i když ne z dálky. Spatříte na něm oblázky, nikdo ještě nepřišel na to, jak se tam dostaly. Nejlepší teorií je ta, že se tam nějakým záhadným způsobem ocitly ze země. Řeka samotná se skoro přirovnává k většímu potoku, pokud jí chcete přejít, bude stačit, když do ní vkročíte jen na pár kroků a jste na druhém břehu. Od toho se tedy odvíjí to, že není příliš hluboká, řadí se mezi mělké řeky. Navzdory znečištění řeky ale u jejího břehu můžete zahlédnout zajíce nebo lišky, vzácně srnku nebo srnce. Zvláštní je to, že díky jejich málemu počtu nikdy nenarazíte na stádo, což je příčinou jejich malého počtu. Samostatné jedince lze velmi dobře ulovit. Ve vodě samotné ale ryby nežijí, což je zvláštností.
Lidská pole
Místo sloužící k pěstování zemědělských plodin – velice nebezpečné, neboť je hlídáno farmáři, navíc jsou na nich používány nejrůznější pesticidy a jedovaté látky, zpracování probíhá na těžkých strojích – kombajny, traktory.
Lidské město
Relativně pokročilé lidské město. Moderní automobily, dotekové telefony, helikoptéry, počítače, firmy. Lidé z tohoto města znají zvířata leda tak z fotografií, nebo jejich mutace a zdegenerované příbuzné – čivavy, minipsíci, fabely. Nicméně na okraji se nachází i několik starších mužů, potomci lovců, co tehdy obsadili Rintintinův les a ti se čas od času s vlkem, kterého potkají, dostanou do smrtelné potyčky. Ve městě se nachází i Zoologická zahrada.
Louka Erbe
Tato nemalá louka se rozprostírá po území smečky Ishimury. Je chráněná lesem, řekou a dalšími lukami. Žije zde mnoho živočichů – například lumíci, hraboši a spousta dalších.Trávy je zde hojno a je velmi vysoká, což je pro zdejší obyvatele to nejlepší.
Louka soukromí
Louka pro jednoho. Ne všichni by tomu uvěřili, ale když sem vlk vstoupí, ztratí se jeho pach a může tu tak být sám, nerušen okolím. To by jej totiž mohlo najít, takto je to nemožné. Nemůže za to žádné kouzlo, pokud nevnímáte přírodu jako něco čarovného. Je tu totiž spousta květin, které svojí vůní pach doslova zakryjí. Příjemně se tu odpočívá, ale díky květinám se jen tak nestane, že byste našli kořist. Dalo by se to tedy pojemnovat i jako Louka relaxu. Vlci sem chodí, aby byli sami, nerušeni a mohli si v klidu odpočinout. Tráva zde není příliš vysoká, pokud si však lehnete a dáte hlavu na zem, nic okolo sebe přes její stébla neuvidíte. Zároveň tu jsou již zmíněné květiny, které blokují výhled ze země. Zdejšími obyvateli jsou především různí hlodavci v podobě zajíců, myší a hrabošů. Pestré barvy zde způsobují i křídla motýlů a dokonalý vzhled louky doplňuje jiný hmyz.
Louka vlčat
Území, které je obklopeno Batawskými skalami, Batawskou západní řekou, Batawskou severní řekou a Štíří pouští. Někdo by si řekl, že je to milé místečko, kam si mohou chodit matky hrát se svými vlčaty. Ale položte si otázku – je to pravda? Ne. Toto místo je zapadlé a dalo by se říci, že téměř zapomenuté. Lemuje jej uschlá tráva, kterou je to tu přímo zarostlé a i dospělý vlk přes ní jen těžko vidí, takže takové vlče by se tu mohlo lehce ztratit. Může za to hlavně to, že je tu doslova mrtvo. Žádný život, zvířata sem už dlouhé doby nechodí. Nikdo tedy růst trávy nezamezil a teď už je příliš pozdě. Pokud uslyšíte jen pištění krysy, můžete si gratulovat, našli jste jediného živočicha, který toto míst obývá. Avšk jen zřídka. Nic, kromě trávy, tu neroste. Ale chcete vědět něco o minulosti? Dříve si tu pravidelně chodila hrát skupinka pěti vlčat. Dováděla a smála se, nikdy neměla svých her dost. Jednoho osudného dne, když si tu hráli na schovávanou, už se ale nevrátili. Neví se, jestli je to pravda, ale někteří vlci říkali, že zde potkali jejich duše v podobě duchů, které zlouděně levitovaly nad stébly trav a hrály své hry. Proto odsud utekli a už se nevrátili. Legenda praví, že pokud se tu ocitnou samotná vlčata, ztratí se v trávě navždy. Ale je to pravda?
Louka vyhnanců
Skoro až strach naháňajúce opustené miesto s nepríjemne tmavo-zelenou neupravenou trávou na hranici svorky Zeiss. Jej výška miestami dosahuje až vyše metra, niekedy ju vystrieda suchá pôda bez náznakov života. Ak málokedy zaprší, malé vyprahlé koryto zaleje bahnistá voda tmavá ako samotná noc a suchá pôda sa odrazu zmení na šmykľavú a lepkavú bahnistú prekážku. Na lúke sa nachádza pomerne viac kameňov a malých skaliek rozpálených od väčného slnka než krov a stromov. Pôda na nej je rovná no vytvárajú sa v nej nepríjemné trhaviny plné ostnatých krov a rôznych jedovatých bylín, preto si každý musí dávať pozor na kroky. Predsa sa tu ale život nájde. V zime je to útočisko najmä Vrán. Cekoročne to tu ale obývajú plazy, rôzne druhy a vyskytujú sa vo veľkom počte. Napríklad hady ako Slepýš Krehký, Zmija Obecná alebo Chrestýš. Ďalej sú to druhy jašteriek, Jašterka Obecná alebo Jašterka Živorodá. Miesto si tu nájdu aj hlodavce, rôzne druhy myší (najrozsiahlejšia je však Myš Domáca) a výnimočne je tu vidieť malé obsadenie skupiny Kapybár alebo Hrabošov; najmä preto sem chodia loviť sovy alebo sokoly.
Lučina výhledů
Horská lúka vo výške cca 1500 až 1700 m.n.m. Je to hornatá plocha pokrytá nádherne zelenou čerstvou trávou kam neraz vkročí ľudská noha na pasenie oviec alebo kráv. Preto je to aj čiastočne lovisko vlkov. Možno trocha nebezpečnejšie ale priniesť škodu ľuďom z uhryznutia nejakého dobytku predsa nerobí žiadnemu vlkovi problém.
Vidno z nej skoro na celé územie dokiaľ sa do výhľadu nedostanú ďalšie kopce. V jednom z úbočí rozsiahlej lúky sa nachádza menšie pleso plné rýb (Kapor obyčajný, Sumec veľký, Jalec hlavatý) a vodných vtákov (Kačica divá, Hus divá, Lyska čierna, Komorán veľký, Kaňa močiarna). Lúku obýva rozsiahla flóra, farebné kvety všetkých druhov, kamene a drobné úžiny, a obrovské ihličnaté stromy približujúc sa až k podobe hustých lesov za ktorými sa skrývajú napríklad Medvede (tie ale v malom počte). Tiež sú to líšky alebo rôzne hlodavce a vtáky. Lúčina Výhledú je teda ideálnym miestom na lov.
Medvědí mýtina
Uprostřed lesa se vyjímá vyhřívaná mýtina, zvaná Medvědí. Nejednomu by došlo, že jí obývájí medvědi, ale ve skutečnosti to není tak úplně pravda. Vlci zde totiž už v dávných dobách objevili doupě a v něm medvědici se třemi medvíďaty. Domnívali se tedy, že zbylá doupata tady na mýtině a v jejím okolí jsou obývána medvědy. Z tohoto důvodu dostala tato mýtina své jméno. Kdybychom ale byli přesnější, medvěda tu zahlédnete jen zřídka. Navíc bude v doupěti. Z toho jej vytáhnete jen v případě, že mu bude vadit vaše přítomnost. To může způsobit hluk, který budete vydávat, nebo čerstvá kořist, kterou jejich čumák ucítí. Uprostřed mýtiny najdete dva větší a jeden menší kámen. Používají se na vystavování se slunci a tím pádem i na vyhřívání. Je tu čerstvě zelená tráva, která je ale spasena stády srnek a srnců nebo jelenů a laní, kteří se sem chodí občerstvit. Keře jakoby celou mýtinu obkličovaly a vytvářely tak jedinečné slunné místo.
Městská louka
Jedná se o louku, která se nachází ihned za lidským městem. Děti měšťanů si sem často chodí hrát, proto na ní tráva většinou nebývá delší, než dvacet centimetrů. Lidé ji občas posekají, většinou je však pouze sešlapaná. Naskrz ni je prošlapaná jedna cestička, kterou se už nějakou dobu nedaří zarůst trávě. Na této louce se nachází balvany, ale pouze poblíž města. Děti na ně sedají. Křoví byste tady jen stěží našli, tak samo nějaká divoká zvířata. Jediní trvalí obyvatelé jsou pod zemí krtci, hmyz, čas od času zde můžete narazit také na hraboše, nebo nějaké drobné ptáky. Toto místo se vlkům nedoporučuje, protože je poměrně dost používáno lidmi.
Mizející jezero
Toto jezero se nachází v blízkosti velkého množství písčitých pouští a proto bývá kvůli větru často plné písku a občas samo připomíná spíše tekutý písek-to se děje ale málokdy a netrvá to dlouho. Právě kvůli tomuto problému v něm mnoho ryb a živočichů nenajdete. Ačkoli je to možná zvláštní, mezi těchto pár druhů patří kupříkladu jeřáb, který se tu čas od času na několik dní usadí a pak zase odletí. V samotném jezeru co se ryb týče, se vyskytují velmi vysoce vzácné rybky tilápie-ty jsou tu ale asi čtyři. Většina vlků si tady moc nezaloví, vzhledem k ohroženosti zdejších ryb. Mizející jezero je na to, že je uprostřed pouště, poměrně chladné-sice se v něm kvůli zvýšenému obsahu písku nedá moc koupat, ale na to, kde se nachází, je jeho teplota přijatelná. Bohužel si ale svůj název ‚mizející‘ dobře zasluhuje a to právě kvůli písku, který sem neustále nalétává-nejednou potom celé jezero zasype a vytvoří z něj právě tekutý písek, do kterého není radno vlkům lézt. A co tilápie, rybky, které žijí uvnitř? Co se děje s těmi? To si zatím nikdo nedokázal vysvětlit, ale zatím vždycky zázračně nečekaný nával písku přežily…
Mizející písky
Nachází se ve Velké vlčí poušti. Na první pohled normální písek, a na druhý? Už nic, či spíš vše?. Způsobují to vysoké teploty spolu s velmi silným světlem. Prostě něco jako iluze. Vlku zde písečné duny splývají v jeden celek. Jako kdyby byl ten vlk, kolem něho všude a všude béžovo-žlutý svět, jediná další věc slunce ostře svítící do očí-a nic jiného. Prakticky to vynuluje jakkoliv silný smysl pro orientaci. Taktéž zde i samotářští vlci trpí velmi silným pocitem samoty. Po chvíli zde strávené je vlk velmi dehydrovaný a často vidí iluze-fatu morganu…
Mizející řeka
Nachází se ve Velké vlčí poušti, nedaleko Mizejícího jezera. Voda v ní je písčité barvy a i takové chuti. Je sice překvapivě chladivá, ale není dobrý nápad se v ní koupat či z ní pít. Je zanesená všelijakým humusem od zahnívajících mršin přes již zmiňovaný písek až po bakterie. Ty rozhodně nejsou jen tak jaké. Je jich několik typů-jedny způsobují různě silné, různě trvající halucinace, další nakaženému jedinci dočasně změní barvu. Např. vlk, původně celý černý, bude mít najednou po těle fialové fleky. A to jsou jen ty nejčastější typy.
Občas je v řece tak vysoký obsah písku, že se stane smrtelnou pastí-tekutým pískem, který od normálního vůbec nejde rozpoznat…
Moonina louka
Louka, leč je pojmenována po první a poslední alfě smečky Zatmění, s ní za jejího života neměla mnoho společného. Až po její smrti se staly hebké lány trávy a lučního kvítí vzpomínkou na ni a její vřelost. Povídá se, že vánek, který se na louce prohání a meluzína, která zpívá v korunách stromů, je duše zesnulé alfy a bdí nad vlky a smečkami.
Pravý potenciál tohoto místa je však viditelný teprve v noci. Z lučiny jindy překypující životem se rázem stává tichý bod, ne tak docela skrytý pod rouškou tmy, nýbrž zalitý měsíčním světlem. Ranní rosa se blyští na neuspořádaných stéblech trávy a kolem vane teplý větřík. Když je obloha čistá, je to skvělé místo k pozorování hvězd a romantickým vycházkám.
Moonino jezero
Moonino jazero, oddeľuje Fénixove lúky od Bizónej lúky. Je to nádherné jazero s kamenistým brehom. Kamenie nie je pokryté špinou, riasami, či chaluhami. Kamene, presnejšie okruhliaky sú tak uložené, že je takmer mizivá šanca, že sa pod niekým zosunú. Akoby vyzeralo, že jazero ochraňuje, vlkov. Nikdy neubližuje ani vodami ani kamením. Je to priam zázračné miesto. Cez kamene na brehu prerastá tráva. Ale nie taká zožltnutá ale zelenkavá, takmer do smaragdova.
Taktiež jazero, ak by ste čakali riasami porastenú, zamútenú, zabahnenú vodu, ste na omyle. Tu je voda priezračná, krištáľovo čistá, vidno až na dno, ktoré je pokryté štrkom a okruhliakmi. Voda je jagavá a na slnku sa ligoce. Veď nie nadarmo dostalo meno po vlčici, vodkyni zatmenia. Jazero je priezračné tak ako jej znaky na bielej srsti. Možno by sa vám zazdalo, že toto jazero je priam zrkadlom vlčice Moon. Jazero nie je prázdne. Je plné života a najmä vo vode sa tam životom len tak hýbe. Slnečnice, Ostrieže… Rýb čo sa vo vodách Mooninho jazera vyskytuje je nespočetne mnoho. Taktiež vtáky. V tŕstí sa ukrývajú kačky a labute. Sem tam priletia aj bociany, ktoré dlhými zobákmi lovia žaby…
Na juhu, jazero opúšťa čistá rieka, ktorá tiež nesie meno po vlčici menom Moon. Na východnom brehu Mooninho jazera sa rozprestiera Bizónia Lúka, na západnom zas Fénixova lúka. Ešte na juhu, sa nachádza Strieborný les.
Nirkatská louka
Jaro, léto Louka plná nádherně vonějících květin, místo klidu, odpočinku, čistého přemýšlení, urovnávání věcí ve své hlavě do pořádku, ale i nemyslení a prostéjo odreagování. Většinou sem na toto kouzelné místo vodí vlci své družky. Stává se to nejoblíbenějším místem pro mnoho vlků. Tráva je zde po celý 3/4 roku spíše delší. Od nedalekého lesa je louka ohraničena trnitými růžovými keříky. V louce se nachází sem tam pár mladých, nových stromků, na nichž je možné uvidět krásně rudé jablko, sytě oranžovou meruňku, či broskev, či šťavnaté fialové švestky. Přesně v prostřed podivně ztvárněné louky stojí mohutný starý strom, s dlouhými větvemi pomalu sahajícími až na zem. Zde je možné nechat vlčata vyřádit, v teplých dnech se ochladit. V zimě sem nenapadne moc sněhu, jelikož se skrze větve sníh neprodere. Do koruny stromu je celkem lehké se dostat. Převážně zde najdete mnoho hlodavců v podobě myší, svišťů, křečků atd. Je možné tu pak čas od času zahlédnout černého havrana, vránu, ale i jiné, barevnější ptáky. Chodí se tu sem napást šťavnaté, zelené travičky stáda paroháčů, srn. Je tu i část pouze jetelová, kam se chodí nasnídat divocí zajíci.
(Podzim) Zima Přišel čas podzimu. Barevné listí opouští stromy, a pokrývají zemi jako ochranu před sněhem a krutými mrazy. Čím blíže k lesu, tím si bystrý vlk, či vlčice může povšimnout oříšků. A pak přijde jedno z nejkrásnějších období. Zima. Vše se tu nádherně leskne a třpytí, je to tu jak v pohádce, i když se v tu a tam objevují otisky tlapek a kopýtek různých zvířat. Jde je to proto lehce vystopovat. Pod tíhou sněhu tráva i květiny upadají a tak se zde nožky nepropadají a nezamotávají. V tuto zimní dobu se zde zvířata moc neukazují. Maximálně srnečci sem chodí uždibovat kůru sladkých ovocných stromů. Avšak občas sníh dokáže vylákat i stádečko hlodavců. Ti se však zdržují blízko u svých obydlí, na všechny po celé roky dávají pozor a jen velice odvážní jedinci se vzdálí. Jsou mrštní, avšak není nemožné je ulovit…jen velmi obtížné.
Oáza naděje
Oáza naděje je pouze malý kousíček úrodnějšího místečka uprostřed rozpálené písečné pouště. Obsahuje miniaturní studánku přirovnatelnou spíše k hlubší louži, několik keřů a pár palmovitých stromů, které celou oázu lemují. Zemi pokrývá mírně chladnější písek, můžete zde však najít i trsy vyschlé trávy. Rozloha místa je necelých deset metrů čtverečních.
Vlci, kteří jdou přes pouště zde mohou načerpat trochu energie i přesto, že je zde stejné horko, jako v jiných částí pouště. Studánka je totiž nezvykle čistá a voda v ní je pitná téměř i pro člověka.
Pampeliškový palouk
Krásný palouk, který je k nalezení v Lese Bludiček. Nenajdete tu samozřejmě ani jeden jediný strom, pouze pár keříků na kterých rostou fialové borůvky. V létě zde rostou houby, ale pouze v nízkých počtech. Co se rostlin týče, již kolem začátku března se zde začínají objevovat úplně první pampelišky na celém území Niwatu a zůstávají tu až do konce léta a začátku podzimu, kdy se sem chodí pravidelně každý rok pást početné stádo daňků a často se někteří z nich stanou obětí někoho z vlků či lišek. Přes léto sem chodí spousta drobných živočichů, především hlodavců a lasicovitých šelem. Zajíci, divocí králíci, veverky, lasičky, kuny, … To vše zde můžete najít. V zimě obvykle vymizí všechny šelmičky a zůstanou tu pouze veverky se zajíci a králíky.
Písečná louka
Místo, které dělí území smeček a území vyhnanců na jihu Niwatu. Povrch tohoto území je většinou štěrkovitý, místy písčitý. Krajina se tak může zdát jednotvárná a mást ty, kteří toto území neznají, a tak snadno zabloudí. Po většinu roku zde panuje sucho a rostliny a zvířata, která tu žijí, tak strádají. Tráva je v tomto období až na pár výjimek zežloutlá a v některých místech úplně mizí. Objevuje se zase až v období dešťů, které zde netrvá déle než pět měsíců.
Vodních toků tu nedostatek není, celkem v této polopoušti najdeme pět řek, které území ohraničují ze severu, jihu a východu, jednu oázu a dokonce i jedno jezero, které spolu s řekami tvoří hranici mezi touto polopouští a sousední pouští.
Zdejší flóra je tvořena především různými druhy trav, ale najdeme tu také sukulenty a místy i pár keříků, které vytvářejí hustší porosty, které se střídají s holými plochami. Zvířat tu mnoho nenajdeme, ale z těch, co tu žijí, se tu nejvíce vyskytují hadi a nesmíme opomenout také štíry, kteří společně s hady dělají toto místo ještě nebezpečnějším, než je. Pak tu také žijí tarbíkomyši, frčci menší, pouštní lišky a karakaly.
Potok pstruhů
Tento potok je vcelku široký a rychle tekoucí. Voda průzračná a ne moc hluboká, takže jde vidět kamenité dno. Kamínky jsou vodou vybroušené takže stačí špatně šlápnout a můžete se pořezat. Vodou se prohání pstruzi a lososi. Samozřejmě tam žijí i jiné ryby a živočichové jako jsou raci, ukazatelé čistého prostředí, ale pstruh a losos jsou nejhojnější. Potok teče převážně jehličnatým lesem. Vůně jehličí, zpěv ptáků a tmavý les dodávají potoku překrásnou atmosféru.
Potok slz
Malý potůček, který protéká lesem bludiček. Pramení v Sovím skalním lese a svojí cestu ukončuje v jezeře Duší. Jelikož končí v místě, které obývá démon, říká se, že je složen jen ze slz objetí, které mu nebo jiným démonům padly za oběť. Často bylo spatřeno, že v období radosti potok téměř vymizel díky značnému úbytku vody. Naopak při smutku jeho hladina téměř přetekla. Jelikož se ale svět udržuje v neutralitě, je na tom stejně i tento vodní tok. Žije v něm pár druhů ryb, ale jsou proměnlivé, takže se nedají přímo určit. Je prudký a čistý, z neznámého důvodu ale nelze vidět jeho dno, pokud tedy nevyschne. Potom zjistíte, že jeho dno je bahnité. Vlci do něj ale nevstupují a ani z něj moc nepijí, protože mají špatné předtuchy. Ať už je to díky pověsti o slzách zesnulých nebo díky dnu, ve kterém by se mohli propadnout do věčného zapomnění..
Poušť vůdců
Poušť vůdců je jedno z nejsušších míst na niwatu. Teprv na samém okraji se nachází řeka. Vlci, ktery se, ale vypráví do nebezpečné pouště riskují i jinou smrt než smrt žízní. Po téhle poušti se prohání spousta jedovatých tvorečků. Až už hady jako například kobra, nebo štíři. Najdeme tam také i skoro neškodnou zvěř. Spousta pouštních myší se snaží vyhrát souboj o přežití. Rostli zde moc neroste. Maximálně zde najdete suché keře a Opuncie.
Průsmyk lesíka
Malá loučka utvořená ustupujícím lesem se zářivě zelenými stébly trávy. Nenajdete tu kámen, o který byste mohli zakopnout, zato tu najdete, hlavně poblíž lesa, větvičky. A také pomněnky. Rostou tu celé jaro a společně s pampeliškami louku krásně prozáří. Na konci léta tu poklidně létají ochmýřená semínka právě našich žlutých pampelišek. Právě na jaře a v létě tu najdete poletovat motýlky nejrůznějších barev a velikostí, hmyz, tedy hlavně včela čmeláci poletují nad loukou a opylují květiny. Mouchy a tento druh hmyzu skončí jako potrava vlaštovek a jiřiček vesele poletujících na nebi. Tohle je ráj pro vlky, kteří si chtějí užít trochu poklidného polehávání.
Rohaté skály
Rohaté skály leží nedaleko od Indiánského jezera. Tyto skály byly pojmenovány dle zvláštních útvarů a výběžků, které zde jsou. Nápadně totiž připomínají rohy nějakého zvířete. Ale je pravda, že každý výběžek je úplně jiný: zatímco jeden připomíná spíše antilopí roh, další by se mohl zdát jako jelení paroží a když se budete dívat dál, můžete si všimnout také ‚rohů‘ bizonů a dalších druhů zvířat. Ve skalách se najde pár menších jeskyněk, které ale spíše vypadají jako prohlubně do skal, a také jedna opravdu hluboká jeskyně, která se přesněji nachází na severozápadu těchto skal, ale zvenčí vypadá jako drobná štěrbina, kterou se protáhnou pouze opravdu obratní či drobní jedinci. Většina skal je z pískovce či vápence, tudíž je opravdu nutné si zde dávat při pohybu pozor, protože nikdy nevíte, kdy se propadnete pod zem a nebo spadnete do propasti. Po celých skalách se rozléhá krákání vran a havranů, možné je zaslechnout i bručení dvou medvědů, kteří tyto skály obývají. Sem tam se sem zatoulá i nějaká ta puma. A co se týče kořisti, kromě již zmiňovaných dvou ptačích druhů jí tu moc nenajdete. Vody je zde pramálo, kromě velkého vodopádu, jehož voda poté mizí v podzemních tocích, zde nic nenajdete.
Řeka Epsilon
Malá, ne moc dlouhá či hluboká řeka. Maximální šířka koryta 3 metry. Hloubka kolem 1,5–2 metru, více ne. Dno je písečné, sem tam najdete velký balvan. Řeka Epsylon není moc čistá – voda je kalná a většinou má nahnědlou barvu a i když tu je malá hloubka, na dno neuvidíte ani za mák. Dno je přímo poseto řasami, mechy a dalšími vodními travami, ve kterých se skrývají malé rybky a korýši. Vlévá se do Sigmy, její čistotu však moc nepoškodí. Možná jen v tomto úseku bude žít méně živičichů. Kolem koryta najdete jen mírnou vegetaci v podobě trav.
Vzhledem k nečistotě vody tu moc ryb nežije. Najdete tu hlavně hejna menších rybek, ne větších než 20 cm. A jak už bylo zmíněno, tak i korýše, vodní plže či mlže.
Řeka Chí
Ani průzračná, ani zakalená. Takhle by se dala charakterizovat hladina tohoto klidného vodního toku. Díky terénu, ve kterém se vyskytuje a kterým je poušť, v ní není zrovna moc vody. Taktéž není příliš dlouhá. Pramení z jiné řeky, je to její vedlejší tok, a končí v Mizejícím jezeře, v blízkosti Oázy naděje. Od názvu jezera se dá odhadnout, že i voda v této řece občas úplně zmizí. Její dno je příjemně písčité, zároveň ale nehrozí možnost propadnutí se, takže přecházení přes ní není nic nebezpečného. Břeh je taktéž písčitý, ale od písku na dně se liší ten na jeho břehu tím, že je teplejší. Pokud se tedy chcete schladit, běžte do řeky. Neznamená to ale, že má stejnou teplotu, jako jiné řeky. Stále je to řeka pouštní. Nejčastěji se touto vodou mihnou okouni nebo sumci, zřídka zahlédnete i zvláštní druh kapra.
Řeka Sigma
Řeka Sigma je další pouštní řeka. Její koryto je na některých místech i téměř 8 metrů široké. Obyčejná hloubka kolem 3–4,5 metru. Největší hloubka i 5 metrů. Narozdíl od čisté a průzračné řeky Théty na dno Sigmy uvidíte stěží. Sigma není špinavá, naopak čistá, ale řeka se jeví jako tmavě modrá stuha klikatící se pouští. Dno je kamenito-pískové,na dně tedy najdete písek i kameny či oblázky, sem tam narazíte na nějakou tu škebli či mušli. Kolem koryta řeky rostou větší palmy, keříky a tráva, sem tam nějaká ta květina. A co roste ve vodě? Různé řasy a vodní mechy. Při soutoku Sigmy a Théty najdete malé čisté jezírko, kterého si na první pohled vůbec nevšimnete. Dále do Sigmy vtéká i řeka Epsilon, to už je normální soutok. Celá řeka vtéká do tří menších řek, nazývajících se Mizející řeka.
A co tu žije? Ryby obývající pouštní řeky a zejména arapaima – obávaný predátor místních vod. I když je známo jen pár kusů, dokáže tato velká ryba zatáhnout pod hladinu dospělého vlka. Najde se tu i pár korýšů.
Řeka Théta
Křišťálově modrá řeka. Krásná, světle modrá se záblesky smragdové barvy. Taková voda tu teče. Voda je průzračná, vidíte tak i na dno, pokryté valounky a kamínky. Jak je řeka hluboká? V nejhlubších místech až 2 metry, na ostatních kolem 1 až 1,5 metru. Voda tu bývá docela teplá, teplota však nepřesahuje 25 stupňů. Kolem břehu můžete najít malé hájky palem, poskytující stín. Kolem ústí řeky najdete zelenožlutou trávu a malé rostlinky či keříky.
Co tu žije? Ve vodě najdete pouze říční ryby obývající pouštní řeky. Nad vodou, hlavně ve večerních a ranních hodinách létá hmyz, který slouží za potravu rybám nebo ptákům, poletujících kolem, když mají žízeň či hlad.
Při soutoku řeky Théty a Sigmy najdete sotva znatelné jezírko. Nebo to alespoň tak vypadá. Hloubka tu je až 3 metry a podle pověsti tu smočil své hrdlo drak vody.
Řeka vlčice Lífi
Táto rieka, tečie od rieky Elitných. No nemyslite si, že je bez života, práve naopak, života je tam dosť aj v Rieke vlčice Lífi aj na jej kamenistých brehov. Áno tam je vydra, veselo a bezstarostne si ťapká po brehu a svoju fúzatú papuľku strká do vody. V zátoke, stojí volavka, bodá dlhočizným zobáčiskom do vody a vyťahuje ho aj s bohatým úlovkom. Na vode sa hojdajú kačky, plieskajú krídlami a narušujú celkom pokojnú hladinu. Vo vode je tiež plno života. Od kŕkajúcich žiab v tŕstí až po šťuky, hlaváče, ostrieže, slnečnice a mnohéiné ryby. Na dne sa potuluje aj rak.
Dalo by sa povedať, že je jej pokračovaním. Vlní sa ako had. Najprv tečie pomaly a pokojne tak pomaly ide okolo Stromu múdrych prapredkov. Potom už naberá na veľkosti a sile. Na niektorých miestach je rieka divoký dravý prúd. Breh rieky je kamenistý, plný okruhliakov a naplaveného dreva. Sem tam rastie trs tŕstia. No rastú tam aj smutné vŕby, ich konáre sa nakláňajú nad hladinu… Nad kamene vystrekujú spŕšky vody a tečie veľmi rýchlo. Niekedy je prúd vody takým silným,že vytvorí silný vír. Inde je táto rieka pokojná a tichá, lenivo zaberá zákruty a jej hladina je rovná ako zrkadlo. No niekedy aj tam sa občas hojdajú vlnky, na ktorých v slnečných odleskoch akoby sedela perla. Je to takmer romantické miesto. Tečie aj cez Lúku Erbe, na tých miestach začína byť dravá, silná, nespútaná a divoká. Prská a pení sa a vysoko vystrekuje kvapky vody. To sa deje aj na druhej lúke, ktorá je z druhej strany. Na Lúke Múdrych. Potom sa rieka upokojuje a stáva sa pokojná a tichá. Len sem tam počuť občasný hukot, prezrádzajúci vodný tok. Keď Rieka vlčice Lífi tečie okolo Hájika Svišťov, je pokojná, jej hladina je rovná ako zrkadlo, voda je krištáľovo čistá a niekdy možno vidno až na riečne dno, ktoré tvoria pekné okrúhlučké okruhliaky. Tu je rieka najširšou, má na šírku okolo päť metrov. Potom sa opäť zužuje a tečie asi v dvojmetrovom koryte rieky. Tečie okolo Temných Skál. Tu je taká krištáľovo čistá voda, až niekdy vyzerá akoby to nebola ani voda. Vyzerá ako slzy. Je priezračná, jagavá a vyzerá akoby smutne. Potom sa jej púť končí. Tam v Jazere Kappa. Rozprskne sa a a zmizne v jazere. To, čo bolo tou riekou, už nie je. Už je v jazere, jej cesta sa skončila. Naposledy plesnú jej vlnky o breh a potom sa ponoria do iných vôd.
Skalní jezero
Jezero, které je umístěné ve skalách. Někdy by se dalo přirovnávat k velké louži, patří tedy mezi menší vodní plochy. Od louže jej ale odlišuje spoustu věcí. Jedna z nich je třeba jeho křišťálově čistá hladina, už z velké dálky vidíte na jeho dno. Je to výhodou pro zvířecí lovce ryb, protože pokud jsou tato vodní stvoření u hladiny, nemají ani nejmenší šanci uniknout spárům vlka. Jezero nevypadá příliš hluboce, ale opak je skutečností. Je tu totiž podvodní tunel plněn vodou. Může vám být hned jasné, že je pro ryby a ne pro vlky, kteří pod vodou přirozeně dýchat neumí. Nikdo tedy ještě nezjistil, co se na konci této podvodní chodby skrývá. Možná ráj vodních živočichů? Nebo je slepý a nikam se za jeho pomoci nedostanete? Či nemá konce? Propojuje snad Skalní jezero s jezerem jiným? Těžko říci. Rybí jídelníček v tomto jezeře je velmi pestrý, zahlédnete tu spoustu druhů.
Skalní rovina nezelenajících bříz
Toto místo se nachází na území smečky Ishimura, konkrétně v Sovím skalním lese. Jedná se o téměř půl kilometru dlouhou rovinu, na které kromě nízké trávy rostou pouze staré mohutné a vysoké břízy, na kterých nikdy neroste listí a tak jejich větve zůstávají po celý rok holé. Co se týče živočichů, kteří tu pobývají, zatoulá se sem snad od každého druhu něco, ale pár živočichů tu má i své trvalé bydliště a to třeba skupinka veverek, spousta myší a jiní hlodavci. V koruně jedné z korun má hnízdo také rodinka sýkorek.
Skály bílých muflonů
Skály ležící na severovýchodě Niwatu. Jsou poměrně obyčejné, nejsou ničím nijak zvláštní, pokud nezmíním to, že se zde dají často zahlédnout členi velkého stáda bílých muflonů. Kromě nich zde můžete spatřit také různé dravce, jako jsou orli, káňata či sokoli a nebo různé druhy sov, od výrů velkých až po sovy pálené. Ovšem není zvláštností, když tu uvidíte třeba proběhnout nějakou zatoulanou lišku a nebo nějakého medvěda, i puma se do těchto končin někdy zatoulá. Přeci jen, ani o kořist tu není nouze, již jsem zmiňoval muflony, ale i nějaká ta srna nebo zajíc se tu objeví. Co se týče rostlin, které zde rostou, není jich moc: pár travin, skály a různé velké balvany pokrývají mechy, sem tam z pukliny vyrůstá nějaký jehličňan. V těchto skalách se nenachází snad ani jedna jediná jeskyně, což je poměrně podivné, ale naopak je tu spousta drobných tůní a jezírek.
Skály Úplňku
Už z dálky se majestátně vypínají skály, které jsou dominantou celého území. Do šířky se příliš nerozprostírají, zato výškou by jim mohli jen málokteré konkurovat. Svým celkovým tvarem připomínají zkamenělé padající vodopády. Je tedy jasné, že na nich jsou různé výstupky, místami i cestičky, po kterých se mohou vlci dostat až na jejich vrch. Není to nic jednoduchého, ale pokud dovedete být jen trochu ostražití a budete si dávat pozor na to, kam šlapete, rozhodně dosáhnete skvělého výsledku. Dalo by se totiž říci, že ten, kdo v noci vyleze na tyto skály, bude obdařen mysteriózní odměnou. A tou je krásný výhled na měsíc. Je na něj odsud přímo nezapomenutelný výhled a někteří zmiňovali to, že se cítili, jakoby stačil jeden jediný kousek a na onom služebníkovi Země by se ocitli. Moc živočichů tu nežije, ale pokud budete mít štěstí, zahlédnete prolétávající ptactvo nebo zástupce hmyzu. Nočními obyvateli zde jsou hlavně sovy, které se vyskytují v malých lesících, které čítají okolo deseti stromů, a netopýři. Jestliže se nebojíte výšek a chcete zažít tajuplný okamžik v noci, neváhejte a vydejte se na toto místo plné neodhalených tajemství.
Soví skalní les
Převážně jehličnatý les s vysokými stromy tyčící se až do oblak, ale i nízkými stromkami, držící se spíše u země. Že je to převážně jehličnatý les, neznamená, že se tu neobjeví listnaté stromy. Na druhé straně od skal je mýtinka, která odděluje jehličnatý les s listnatým. Ale to neznamená, že to není jeden a ten samý les… no jdeme dál. Když půjdeme lesem potichu, můžeme si povšimnout zajíců, převážně srn a jelenů, myší a čím blíže ke skalám půjdeme, můžeme ‚zakopnout‘ i o nějakého toho medvěda, sokola, orla či obyčejnou poštolku a jiné ptáky. Když půjdeme blíž k místu nazívané „Skalní rovina nezelenajících bříz“ Můžeme si povšimnout, že půda pod tlapkami se mění v mechovou a občasně kamenitou. Je to tam kouzelné a to převážně v zimě, kdy je nenarušený sníh otisků tlapek či kopítek. Soví Skalní les odděluje od lesa Nebezpečí Potok Slz a Jezero Duší. Přesuneme se blíž ke skalám. Můžete si povšimnout, že u skal jsou zakrslejší jehličňany a větší zima. Ale to neznamená, ze by vlk musel stát a klepat kosu, to vůbec ne. Jen…je tam o pár stupňů větší zima než v lese, za jakého koli počasí. Ať je teplé jaro, horké léto, chladnější podzim či ukrutná zima. V létě se tam často chodí vlci ochlazovat do jeskyní, kde je obzvlášť zima, v zimě tam nepáchne ani vlček, protože nepotřebuje, aby mu omrzaly polštářky… Je tam pěkný úkryt pro medvědy, hady rysy, pumy, jiné kočkovité šelmy, ale i jiná zvířátka. Menší jako třeba krysy, potkany, myši, lišky, nosály atd. Je to tam nebezpečné, obzvlášť když je námraza, proto se nedoporučuje chodit tam v zimě, kdy voda zamrzne a hodně to tam klouže. Vlk by se mohl poranit, ale i zabít.
Suchá řeka
Menší řeka s korytem širokým maximálně 3 metry, táhnoucí se poděl sovího skalního lesa. Vytéká z jezera Acqua a vlévá se do řeky Jasu, ze které se pak stane řeka Chí. Její hloubka dosahuje maximálně jednoho metru, často proto i vysychá. Je vidět na její oblázkovo-pískové dno, ona sama je celkem čistá.
Po březích roste tráva a sem tam strom (na poušti toho ubývá), někde i keř. V řece samitné rostou drobné řasy.
Žijí v ní malí živočichové, třeba malí vodní mlži. Žijí tu převážně malé rybky.
Štíří poušť
Nenadarmo se této poušti říká štíří. Nejen kvůli jejím obyvatelům, ale také proto, že štír je v astrologii negativním znamením. A štíří poušť není zrovna hostinné místo k vlkům. Většinu plochy zabírá rozpálený písek či zrádné kamení, a jen zřídkakdy se tu najde nějaký keřík-a to je ještě vyschlý. Místo, které by poskytovalo chladivý a příjemný stín tu zkrátka nenajdete. Štíří poušť je spíš území pro vlčí dobrodruhy. Nejen, že se tu pojmenují již zmiňované jedovaté potvůrky, ale taky tu najdete známé chřestýše a jedovaté zmije růžkaté. Kromě hadů a štírů jsou tu taky molochové a solifugy-zvířátka z rodu pavoukovců. Jsou téměř jediní, kdo tu není jedovatý. Další tvor, který jed neprodukuje je například surikata nebo fenek, ale ti se tu nevyskytují příliš hojně. Štíří poušť je domovem spíše pro různé plazy a malé tvory, ačkoli někteří z nich jsou jedovatější než ta největší zvířata pod sluncem.
Tekuté písky
Malá časť piesočnatej plochy nachádzajúca sa u toku rieky. Pripomína skôr pláž ako púšť a preto je veľmi lákavá. Je na nej nespočet kameňov ktoré skvele slúžia ako priestor na vyhrievanie. Je tu veľmi obsadená rôzna flóra (Bavlník, Palmy, rôzne pôštne kvety a stromy). Fauna je len občasná preto neslúži ako priestor na lovenie. Skôr na kľudný odpočinok. Nelietavé tvory ale budú mať bohužiaľ menšie problémy dostať sa na niektorý z kameňov alebo k časti rieky. Toto inak lákavé miesto je veľmi nebezpečné. Piesok tu je totiž tekutý. Každým pohybom sa končatiny návštevníkov boria hlbšie a hlbšie dokiaľ ich piesok úplne nepohltí. Preto je toto miesto tak málo navštevované; a ak aj je tak najmä odvážlivcami.
Temné skály
Pod tímto pojem se skrývá mnohé. Jsou to nemalé skály, číhající zhruba uprostřed území Niwatského. Jak již název napovídá, skví zde temnota. Je tu neustálý stín, tma…A kvůli tomu tu opravdu není bezpečno. Ale Temné skály se jim neříká jen kvůli tomu, pro nic za nic. Je to tu hrbolaté, ostré, ne­pravidelné. Něk­omu po povrchu připadají jako každé jiné skály, ale není tomu tak. Vše je nebezpečnější­. Nejeden vlk zde přišel o život. Pokaždé to byla jedna velká záhada. Nikdy se přesně nezjistilo, jak zde oběť odešla na onen svět. Přežívá zde temná, negativní energie a zlí živočichové. O­byčejní i neobyčejní. Něk­teré temnota pohltila zcela, některé jen z části. Některé i zvenčí a některé jen zevnitř… A proto ani není divu, že se zde ozývají… neblahé zvuky.Ti, co návštěvu těchto hor přežili, šíří, že slyšeli podivný skřekot, jenž děsil k smrti. Občas i zahlédli se něco černého mihnout. Většinou prý jen špička něčeho zahnutého, nebo něco, co vypadalo jako drápy… Ale to jen někteří, kteří měli to „štěstí“. To jsou Temné skály. Ostré, ne­pravidelné, ne­bezpečné…
Velká řeka
Široká řeka protékající pouští. Pískové dno pokryté kameny a popadanými větvemi skýtá úkryt rybkám a dalším živočichům. Kolem koryta rostou už větší stromy, větší keře a tráva. Řeka je lehce nahnědlá, svou azurovou barvou rozhodně upoutá pozornost. Je opravdu hluboká – v některých místech i 7 metrů, obyčejně kolem 5 metrů. Šířka řeky je také úctyhodná – i přes 10 metrů. Řeku je téměř nemožné přeplavat – nezdá se to, ale její proud je obrovský. U břehů to žádného vlka nestrhne – jedině o trošku posune. Ale čím více se bude přibližovat středu, tím víc bude neúprosná a strhne cokoliv a odnese to s sebou – na dno. Geniální místo pro sebevrahy. A jelikož řeka nemá téměř žádné koryto, má tendenci při silných deštích přetékat přes břehy a zaplavit vše okolo.
Co tu žije? Různé hejnové rybky, ať už menší či větší, ale najdete tu i predátory – ryby dorůstající přes 1 metr. Najdete tu i arapaimu, více než v řece Sigmě. Dále korýši, plži, mlži a tyhle potvůrky.
Velká vlčí poušť
Nádherná písečná poušť s ještě krásnějšími dunami. Bohužel ona krása je vykoupena smrtelností tohoto místa – spalující slunce si pravidelně vybírá svou daň na životech. Neroste zde prakticky vůbec nic, žijí zde pouze výjimečně štíři.
Vyprahlé pláně
Rozsáhlé pláně, na kterých po celý rok panuje velké horko a jediné co vás ochladí bude jemný větřík. Ani v zimě se tak neochladí. Avšak existuje jedno období, kdy na pláních kraluje zima. V nejchladnější měsíc zimy se pláně mění na obyvatelný prostor, ale jen zřídka někdo ví, kdy je ten správný čas se do plání vydat. Rozpálená zem je všude, kam jen vlčí oko dohlédne. Pukliny v zemi, ať malé, nebo velké, naznačují, jak je vedro nebezpečné a zrádné. Občas se nějaká puklina zvětší tak, že by dokázala pohltit i dospělého vlka. Takové pukliny bývají hluboké a temné. Jednou za čas se vám u tlapky mihne ještěrka, nebo nějaký ten had, ale nikdo netvrdí, že budou přátelští. Málo vlků si troufne se vydat na pláně za letních dnů. I přes nehostinné podmínky má tohle území své kouzlo. Uprostřed plání se tyči do výšky dvě věže z oranžového kamene od sebe vzdálené co by kamenem dohodil. Nejsou to jen obyčejné věže. Jsou mnohem víc. Zpívající věže. Když vítr vane správným směrem a správnou rychlostí, skulinky a díry ve věžích se rozezní. Krásná hudba se roznáší celým územím a možná ještě i za něj. Je to krásná podívaná, zvlášť při západu slunce. Perfektní místo pro romantické chvíle. Na jedné ze Zpívajících věží se také nachází rozcestník, který tam vytesal Zeal Argentea Phantasia s jeho kamarádkou Louie. Zároveň jsou Věže jediným úkrytem před všudypřítomnými slunečními paprsky.
Žije zde: Zmije rohatá, Chřestýš texaský, Chřestýš rohatý, Chřestýš červený, Tajpan velký, Krajta královská, Smrtonoš pouštní, Smrtonoš zmijí, Paještěrka obecná, Paještěrka červenavá, Ještěrka dalmatská, Paještěrka stepní
Západní palouk
Západní palouk je docela velká travnatá rovina. Moc druhů rostlin tam neroste. Nikdo moc neví, čím to je, nejpravdivější teorie je, že tenhle palouk je velký a suchý a proto se tam daří jen nejodolnějším květinám, stromům a keřům, jako jsou například bodláky, nízká tráva. Co se zvířat týče, tak převažuje hmyz a nějaké ty myši. Občas tam přiletne nějaký dravec si chytit myš, ale to jen zřídka.
Ztrácející se písky
Púštnatá lúka ktorá dostala názov po obrovskom, skoro až spalujúcom horku ktoré sa nad ňou nachádza. Teplota cez deň dosahuje až 60°Celsia, v noci však môže klesnúť až na 0°Celsia. Vzduch nad pôdou sa v okruhu niekoľkých stoviek metrov doslova topí až to vyzerá akoby obloha stekala. Hovorí sa o rôznych ilúziach ktoré návštevník nezvyknutý na úkrutnú horúčavu vidí ak na púšti bez vody strávi necelý pod deň. A že o vodu je tu vážne starosť. Púšť vyzerá z každej strany rovnak; kamene, zoschlé rastliny a vlniaci sa piesok ktorý sa stráca v horúčave. Je jednoduché sa v nej stratiť. Ak na ňu vstúpite, podídete kupredu a otočíte sa, zistíte, že vašu cestu zavial piesok; a tak to vyzerá, že sa piesok stráca v diaľke. Zvieratá sú navyknuté na prežívanie vysokých teplôt avšak panuje tu najmä nočný život; Kruhochvost štítnatý, Moloch ostnitý alebo Kuvičok Kaktusový. Nájde sa tu však aj minimálna flóra ako Kaktusy, Velvíčia podivná a Palma ďatlová.