[SOUTĚŽ] Básnické slovíčkaření

Hoya, vlčci.
Odměnou býti 50 VB Kawattymu, za inspiraci pro soutěžící sílu!

Jsem pořád zde a vaším mozkům nedám pokoje.
Další soutěží, bude básnické slovíčkaření.
Jak již název vypovídá, koukneme se, zda je mysl vaše stále tvořivá.
Nad soutěží zrádnou, k úspěchu nechte mysl jasnou.
Pište poezie pouze, o zábavu tak nebude nouze.
Kromě daných slov, fantazii se meze nekladou.
Slovíčka skloňovat můžete, pořadí rovněž dodržovat nemusíte,
možnost použít pouze jednu smíte.
Odměny jako vždy se dočkáte, když v naší soutěži se zapojíte!

1. Možnost
– Louka
– Angrešt
– Řeka
– Pes
– Film
– Srdce
– Déšť
– Smích
– Ryba
– Příběh

2. Možnost
– Míč
– Jelen
– Strom
– Oheň
– Hudba
– Ještěrka
– Trny
– Houbičky
– Játra
– Mrak

1.místo
4% do Inteligence, EMÚ země – Zemětřesení, 400 VB
2. místo
3% do Inteligence, EMÚ blesk – Kulový blesk, 300 VB
3. místo
2% do Inteligence, EMÚ mráz – Ledovka, 200 VB

Za účast 75 VB, Za hlasování 35 VB
Odesílat práce můžete do 20.2.2019 a následně hlasovat do 28.2.2019
Tak z chutí do tvorby, vlčci moji! 

~Nira

9 komentářů

  1. Možnost 1.

    (Upozornuju, že příběh nedává smysl, ale i s tím málem co mám, bych to mohla si dát.)

    Malý vlček neposedný, hrál si venku než se setmí.
    Vyběhl až na skalku, z ní pak zase na louku.
    Angrešt všude a mráz nikde, krásně bylo jako v lese.
    Vykráčel si až k té řece, co v ní voda hladce teče.
    Vlček skákal, poletoval, nikdo se mu nesmíval.
    Náhle černý pes, co tu je i dnes, vzal vlčka na kongres.
    Vypadali jako z filmu, když se koukáš na ně z úhlu.
    Srdce bilo vlčkovi, jako tehdy dědkovi.
    ,,Bez deště to není ono…” řekne jeden támhle vlevo.
    Pes děsivý a černý lehne si až támhle k uhlí.
    ,,Smíchu nebylo nikdy dost.” a začne okusovat svojí kost.
    Jedna kočka vystrašená, s rybou svojí radši zmizla.
    Dováděli, skotačili, byli horší nežli děti.
    Vlček malý neposedný, vrátil se domů pozdě za tmy.
    A takhle končí příběh můj, ale lépe by to zvládl kůl.

    (Opravdu je to jen na pobavení, nic víc)

  2. Rozhodnutí
    Na obloze hvězda jasná, tvarem jako pestrý míč,
    každou noc je takhle krásná, srdce sžírá čistý chtíč.
    Celou bdělou scenérií, náhle výkřik znělý zní,
    ještěrka se schová v býlí, chvěje se… dělá, že spí.

    Stromy šustí, naříkají… Jiskra vzdorná proletí,
    mraky radši utíkají, snad je to jejich prokletí.
    Hudba zkázy rozezní se, trny bodnou packu mou.
    Tanec ohně rozpoutá se, zachráním dnes duši svou?

    Rozběhnu se rychle k dáli, plamen chytá za paty,
    chlupy mi už skoro vzplály, „Fakt nechci být plešatý!“
    Jelen přiřítí se ke mně, s tím roztomilým čumáčkem.
    Jeho játra náhle na mně, pak kdo je tady chudáčkem?!

    Za patami se mi práší, upaluju k jezeru,
    mrtvý jelen mě furt straší, že já ho snad sežeru!
    Vtom náhle já proberu se, za všechno mohly houbičky.
    Kvůli tomu rozhodnu se: „Zůstávám u své travičky.“

  3. 2. Možnost
    Odpoledne svítí slunce na hřiště, s kamarády se domluvím na čase.
    Chceme hrát fotbal jenže bez míče to nejde, s cihlou ze staveniště už vůbec né.
    Přesunuli jsme se do lesa a šplhali po stromech, až do koruny nejvyšší.
    Viděli jsme mnoho ptactva, pády dolů se nám nevyhnuli.
    Zlomené nebylo nic, jen pár větviček a tužek.
    Večer jsme opékali u ohně maršmelouny, později vyprávěli i příběhy.
    Uslyšeli jsme vlčí vití, radši jsme zdrhli rychle pryč.
    Při útěku jsem zakopl, pádem na zem se mi hudba v mobilu spustila.
    Ve stresu heslo bylo zapomenuto, v mžiku jsem ho učil plavat.
    Domu jsem dorazil pozdě, všeci už spali lihovým spánkem.
    Chvilku jsem se koukal na ještěrku v terariu, pobíhala tam jak tajfůn.
    Než jsme šel spát zalil jsem si růže, trny měla pichlavé a ostré.
    Rukavice jsem měl poplíž, nikoliv nasazené ale v šuplíku zapomenuté.
    Zdál se mi sen že smoula jsem, bydlel jsem v houbovém mradokrapu.
    Nájem byl drahý, musel jsem každý den smorůvky zbirati.
    Občas se tam gargamel oběvil, velikou spoušt tam natropil.
    Ráno měli kámoši špatné, játra je bolely velice.
    Holt kdo neumí pít, na druhý den by radši chcíp.
    Slunce zase svítilo velice, ejhle míč jsem našel u televize.
    Mráčky tam nebyli žádné, dneska zas bude horko neskutečné.
    Na fotbal jsem nachystaný, jenže nemám žádné spoluhráče.

  4. Absolútne nedáva logiku ale čo už
    2.možnost
    Skákal si to míč zanovito
    Narazil do jelena duto
    Až to samosebou zabolelo
    A ten strom sa neuhol
    I do cesty sa prihol

    Keby ho tak oheň zhltol
    Lenže ktosi ho hudbou sfúkol
    Nahulená ješterka sedí na jako na trní
    Zas požrala ty houbičky

    Jej játra budú mať zas záťah
    Čo na tom, že v byte nie je výťah
    Oblohou preletí šedý mrak
    A vychchechtaná ješterka je zrazu drak
    Už len vychrliť ten oheň pekelný
    Aby spálila teň strom jalový

  5. 2. Možnost
    Míč, jelen, strom, oheň, hudba, ještěrka, trny, houbičky, játra, mrak

    BOUŘE
    Jelen lesem proběhne,
    Holubička zavrká,
    Mrak se ihned roztrhne,
    Sova tiše zahouká.

    Mám v tlapce trn či dva,
    Avšak lesem běžím dál,
    Mezi blesky zuří bitva,
    Strom už není tam, kde stál.

    Oheň vzplanul v hudbě hromů,
    Ještěřičku pohltil,
    Déšť prolomil i clonu,
    Kterou v úkrytu jsem zavěsil.

    Elektrické výboje stále prskají,
    Jak míč kutálím se,
    Ach ne, už má játra trhají.

    ~ Aisel

  6. Můj hlas patří Luciovi


    Hlasování je až od 20.2.
    ~Nira

  7. První možnost~

    Za jedné noci, na temné louce,
    seznámili se psi, zapadali do sebe lehce.
    Jejich smích nesl se noční krajinou,
    oči jako krystalky, zářící jedinou příčinou.

    Byla to láska, byl to krásný cit,
    však jeden z nich to plánoval potlačit.
    Již rodinu měl, chtěl být věrným,
    nedokázal být ale dost opatrným.

    Fenka na dalším střetnutí břicho ukázala,
    nad jeho pohledem se jej jen otázala:
    “Drahoušku můj, jsi bílý jako měsíce svit,
    chceš snad, aby ti ústa sešila nit?
    Usmíval by jsi se pak veseleji, netrpěla bych,
    než jako nyní, mám dost tvých pokusů chabých!”

    Křičela na něj, měla strach,
    v příběhu zvedl se krve pach.
    Její srdce krvácelo, bylo oslabeno,
    hluboko v červené lázni utopeno.
    Snažilo se plavat v rudé řece,
    jako mrtvá ryba však kleslo, bolestně.

    “Mohu za to, mohu jen?!
    Proč se chováš tak znepokojen?”
    Pes mlčel, dlouze přemýšlel,
    plány jak milence věc oznámit, smýšlel.

    Z nebe začaly padat první kapky,
    zhrozeně však vyjekl, spatřil tichošlápky.
    “Děti moje, děti mé!
    Co děláte venku, za deště?!”

    Fena zůstala zaraženě stát,
    nehodlala se jen tak vzdát!
    “Jak dlouho jsi mi lhal?
    Byla tvá láska jen pouhý klam?
    Ach, ne, nechci to slyšet!”
    Začala na psa jen tiše syčet.

    Tichošlápci přišli blíže,
    chtěli se dostat k otci – jeho slova slyše.
    Tiše našlapovali, chtěli překročit potok,
    fena i pes zhrozeni, “už ani krok!”

    Pohlédli na sebe, němé kývnutí
    jako z filmu čin, šlo jim o minuty.
    “Maminka nás opustila, byla naštvaná!
    byla to situace neočekávaná!
    Měly jsme strach, chtěly jsme pryč!
    Prý nejsi náš otec, jsi jen strýc!”

    Fena potlačila vztek na neznámou matku,
    rozhodla se rychle, v tom velkém zmatku.
    “Já jsem teď vaší maminkou, vaší nadějí!”
    Štěňata zajásala, co nejhlasitěji.

    Noví rodiče došli ke svým novým dětem,
    pes šťastně objal fenku, s ohledem.
    “Má milá, odpustíš mi?
    Staneš se mou paní?”

    Kráska se zasmála, rychle kývající,
    již pro její potomky nebyl nebezpečí.
    Přejela si po břichu,
    náhlá chuť na jejím jazyku.

    “Můj milý, uděláš mi laskavost?
    Dones mi angrešt, toto je pohotovost!”

  8. 2 možnost:
    Šedý mrak už stoupá k nebi
    Značí to svár v této zemi
    Oheň jako odplatu jim dala
    Tato velice naštvaná panna

    Tyrande cítí jak se jí trny zatínají do lýtek
    Kolik ještě zemře těchto nebohých dítek?
    Sylvanas jednomu z nich vyrvala játra
    Malfurion už je stará chátra

    Strom, který byl jen zatím jednou ztracen
    Je teď nejspíš navždy zatracen
    Je to snad míč nebo pták?
    Naštěstí to ale není kapustňák

    Ještě lolko do tohoto tahat
    No to by ti máma na prdel dala
    Tohle je báseň o wowku
    Ne o hře plné reworků

    Teldrassil lehá popelem
    Nový osud je mu přidělen
    Každý jelen v tomto kraji
    K rodině už nedorazí

    Proč by taky Elune do boje chodila
    Za nos své nebohé elfy asi vodila
    Spousty druidů tady padne
    Snad vývojáře další takový datadisk nenapadne

    I ta malá řvoucí vybavená ještěrka
    Donutila hráče hodit myš do kouta
    Vývojáři fetovali zase houbičky
    To ví i ten hráč maličký

    Hudbu mají zase dobrou
    To je vždy jejich chloubou
    Jinak bych je vzala klasem
    Kvůli hodinám za noťasem

    Děkuji vám velice
    Ty tři stovky utratím v trafice
    Radši na skiny do lolka je dám
    Než je nastrkat vám

    Nežli Battle for Azeroth hrát
    To se raději půjdu podřezat
    Tahle báseň byla satirou
    Radši končím než mě hráči zabijou.


    Sic tom jako ostatní nemám vlky a žádné jiné vymoženosti, ale sepsala jsem to co jsem mohla. Snad kvůli tomu nebudu vyřazená. 😀

  9. Ticho jako po bouři,
    i lidé odtáhli pryč,
    vlci již oči mhouří,
    člověk tady nechal míč.

    A tak zvídavá vlčata
    zkouší co ta věc dokáže,
    máma jejich srdce má ze zlata,
    přesto jim to hned zakáže.

    „Věc nebezpečná může to být,
    jděte od toho pryč!“
    Může to být jen zdánlivý klid,
    proto vlčku, poslušně křič.

    Smečka cítí pach jelenů a laní,
    někteří kličkují podél stromů,
    rozpoznávají kořist, a tak běží za ní,
    cestou míjejí trosky lidských domů.

    Najednou plamen bujný vznese se,
    dým jde cítit snad úplně všude,
    po louce, u řeky, po lese,
    oheň si hraje, les zachvíli nebude.

    Vlci už si nevědí rady,
    pach jelenů předčila spálenina,
    nemusí mít žádné genetické vady,
    aby poznali, kde je žáru příčina.

    A aby toho nebylo málo,
    Ještěrka s trny na hlavě
    co říká, že to za to stálo,
    se odplazila právě při vší slávě.

    V hlavách vlků začala hudba znít,
    obrovský mrak kouře je pohltil.
    Žaludek se jim sevřel a játra s ním,
    kdo teď zapochyboval, ten draze zaplatil.

    Vlci se probouzí znova a zas,
    tentokrát do klidného rána.
    Co se teď děje, zeptám se vás…
    Mohou za to houbičky,
    nebyl to sen,
    nyní je čeká do světa brána.
    Žádné míče,
    žádné ohníčky.
    Klid a mír jen.

Napsat komentář