[SOUTĚŽ] Co to slyším?

Zdravím všechny, kteří si tuto soutěž pamatují i ty, pro které je úplně nová. Už dlouuuuho se tady neobjevila, tudíž věřím, že většině z vás je spíše neznámá než známá.

O co vlastně jde?
Vaším úkolem bude vytvořit cokoliv na písničku níže. Prostě zpracovat. Je naprosto na vás, jak. Co ve vás písnička vyvolává – smutek, radost, zlost? Napište to! Vybaví se vám při jejím poslechu něco z minulosti vašeho vlka, nebo ze života vás samotných? Budete psát o povalující se krabičce cigaret na zemi, kterou už nikdo nepotřebuje, nebo o slunečné louce plné květin?
Téma je volné, forma je volná. Můžete kreslit, psát, vyrábět. Fantazii se meze nekladou.
Píseň naleznete zde.

Pravidla?
1) Jeden hráč = jedna práce, ne víc.
2) Jeden hlasující = tři hlasy, které nemusí všechny využít a může je libovolně rozdat účastníkům.
3) Zasílat práce můžete do 31. 12. 2018 do 13:00.
4) Hlasovat můžete do 3. 1. 2019 do 13:00.
5) Rozdělit odměny musíte do 14. 1. 2019 do 13:00, jinak vám propadnou.
6) Vzhledem k tomu, že se jedná o soundtrack ze seriálu Doctor Who, prosím, nepoužívejte tuto tématiku. Ráda bych si pobrečela nad smutným líčením Doomsday, ale znevýhodnilo by to ty, co seriál neznají. Děkuji.

Odměny?
1. místo – 250 VB + 3% do libovolné dovednosti + libovolný mentální ochránce do 600 VB
2. místo – 200 VB + 2% do libovolné dovednosti + libovolný mentální ochránce do 400 VB
3. místo – 150 VB + 1% do libovolné dovednosti + libovolné EMÚ do 300 VB
Účast – 30 VB
Hlasování – 15 VB

Přeji štěstí všem zúčastněným, ať múza stojí při vás.

– RBV

4 komentáře

  1. Život zde končí
    už to nejde dál
    starý přítel
    zas přišel k nám.

    Každý z nás ho dobře zná
    někomu už něco vzal
    slzy, brekot, smutek
    nevrátí co stát se má.

    Smrt tu byla a vždy bude
    sleduje nás krok co krok
    smrt ví , kdy hodiny
    odezní.

    Život je věc pomíjivá
    není ovšem perfektní
    važ si toho co už máš
    tvé kroky jednou odezní.

    Co začalo skončit má
    jednou přijde náš všech čas
    proto říkám přede všemi
    važ si svého života.

  2. Čas končí, hra končí. Koniec sa blíži. Osudy sa prepletajú a všetko žerie čas. Tak prapodivná zhoda náhod, ktorá odkrýva však mnohé možnosti, nemôžme len nečinne sedieť a čakať, kým ten svet skončí, kým je čas. Nemôžme rozhodovať o mnohých veciach, ale môžme rozhodovať čo urobíme s časom ktorý nám bol daný. A cestovať v čase sa nedá, to čo bolo, nevráti sa späť. Príde čas, kedy bude čas splatiť všetky dlhy. A ľudská existencia je pomíjavá všetko sa to zdá ako mávnutie krídel, ako nepatrný okamih, ale môže trvať aj večnosť. Hra je pri konci, vrchol je dosiahnutý a pán času na ňom sedí a udáva posledné rozkazy. Kde iný končia, my len začíname, hra sa opäť začína, všetko má svoj čas, je čas… a ten čas príde. Možno nepríde, ale to predsa len…

  3. https://www.deviantart.com/ketteicz/art/Co-slysim-Obrazek-do-souteze-778423463

    Tony při poslechu poskočí.
    ,,To…“ řekne vystrašených hlasem, ,,Ne! Nenuťte mě abych vám to řekla!!!“ Pohledy ostatních vlků však neustoupí. Tony se zhroutí na zem. Promluví potom smutně: ,,Proč mi musíte tohle připomínat…“ Ostatní vlci jsou ale čím dál více zvědaví. Tony teda nezbyde nic jiného než mluvit. ,,Byl to měsíc po tom, co jsem odevzdala můj dárek od Místa démonům. Neměla jsem na výběr. Byla to jediná možnost jak záchranit naší smečku. Ale démoni…“ Na Tony bylo vidět, že má z toho stále strach. Tony se třásla jako puding. Poté zavřela oči. ,,…se zbláznili! S démony jsme vždy dodržovali sliby. Teda až do teď. Démoni začali na nás útočit, měnili ostatní ve své spojence a to se málem stalo mně. Těsně předtím než se do mě stačil démon zakousnout, tak ho ze mě shodil Mist. Ale ten se nestačil z jeho spáru vyvlíknout a démon mu prokousl hrdlo. Poslední slova co jsem slyšela byla, ať ho zabiju dříve, než ostatním ublíží.“ Tony pomalu otevře oči. Ostatní jí pozorují. Někteří smutně, někteří udiveně. V Tonyininých očích byly vidět slzy. Slané slzy, které po chvíli stékaly po tváři dolů. ,,Já to udělala. Od té doby mě při pomyšlení na to bolí srdce. Vidět svého přítele v krvi není příjemné a hlavně ne po tom, co vy jste ho o ten život připravili.“ Tony si své slzy setřela. Poté dodala: ,,Ale stále doufám v to, že mě stále pozoruje a usmívá se nad každým pokrokem co udělám.“ Kývla hlavou na známení, že skončila s vyprávěním, otočila se k niwatské krajině a vyběhla dál do divočiny, aby si z toho vyčistila hlavu.

  4. Tak… budete to mít tak trochu v emote stylu, ale jenom tak z poloviny 😀 Kdyby to někdo nepochopil – //myšlenky//, „slova“, činy

    Napětí. Všichni Zeisští vlci jsou z nějakého důvodu natěšení, oči jim září, však jedna z Gamm, Tenebris, má spíše obavy. //Nadšená Zeiss, to něvěstí nic dobrého…// Myslí si. A má pravdu. Za okamžik se totiž dozvídá, že její nejhorší noční můry se naplnily. Naiome se chystá ovládnout celé území. Zničit smečky, zabít vlky. //Ne… ne… to nemůže být pravda… já… ne… nemůžu vraždit své přátele… svou rodinu…!!// Tenebris se snaží Alfino rozhodnutí nenápadně zvrátit, že by se jí to však dařilo, to se reálně říct nedá.
    Přípravy na velkou bitvu, dost možná největší v historii, pokračují. „Vyhnanci! Dokončete přípravy, zítra zaútočíme!“ Zavyje chladně Alfa a Tenebris má co dělat, aby ovládla svou bezradnost. //Alespoň se to musí dozvědět… ať mají alespoň šanci utéct… nemohou zemřít…// Pomyslí si Tenebris a pod záminkou kontroly hranic se vytrácí z tábora. Nedaleko od něj použije své, do té doby neviditelné, křídla a odletí pryč. Tedy, kamsi do hor. Zde odněkud vytáhne kus papíru, kůry, kůže, zkrátka něčeho, na co jde psát, a napíše krátký vzkaz: „Zeiss se chystá zaútočit. Zítra.“ Poté ho podá svému patronovi a pošle ho pryč s pokynem, aby ho upustil do tábora, ideálně před Alfu či někoho vysoko postaveného. Poté zběžně zkontroluje hranice a vrátí se zpět do tábora, kde už vrcholí poslední přípravy.
    Další den se vlci seřazují do bojové formace a vyráží z tábora. Někde na půli cesty se Tenebris opět vytrácí, vlastně jen aby si ověřila, že světlá smečka její vzkaz dostala a odešla. Pohled, který se jí naskytne, jakmile vyleze na jednu z vysokých hor, ji málem shodí dolů. //Ale ne… to ne… to není možné…// Vzkaz smečka zjevně dostala, však místo toho, aby odešla, i ona jde do boje. Za chvíli se obě smečky střetnou. Tenebris se nahrnou do očí slzy, když vidí, jak nelítostní Zeissané vraždí všechny, které měla kdy ráda. Hrozně ráda by svým přátelům a rodině pomohla, z nějakého důvodu se však nemůže pohnout, tak je jen nucena sledovat jatka před, nebo spíše pod, sebou. Když zahlédne, jak se Naiominy tesáky zaboří do hrdla jejího partnera Reela a jeho tělo bezvládně klesá k zemi, zatmí se jí před očima. //Jak… jak jsem tohle mohla dopustit… to ne…// Tenebris se zhroutí na kamennou desku pod sebou. Její dech se pomalu, ale jistě zpomaluje a z očí jí tečou slzy. O několik okamžiků později už tato vlčice není mezi živými.

    …stihla jsem to! 😀

Napsat komentář