[SOUTĚŽ] Dračí vejce

Několik dalších soutěží nám přinesla Nira – do začátku jsem tedy vybrala první, kterou rozdělím na kreslící i psací část.

O co jde?
Dračí vejce – ne každý má tak znamenitý a významný život, aby se stal bohem území, okřídleným, masivním Drakem. Ale co kdyby se jím stal? Co kdyby se zrovna jemu poštěstilo, že by se stal Drakem, obávaným a respektovaným napříč všemi smečkami?
To bude váš úkol – napsat, případně nakreslit dračí vejce, ze kterého se vylíhne – a následně i popsat, případně nakreslit podobu vašeho charakteru. V každé kategorii se můžete účastnit jednou (tedy vyhrát můžete třikrát), ale určitě se nemusíte účastnit všech kategorií.

1, Psací – napiš, jak vypadá vejce a mladý drak
Má skořápka více barev, nebo jen jednu? Jak je vejce velké, čím je potaženo? Má na sobě nějaké ornamenty? Svítí ve tmě? Jak vypadá drak, jaká má křídla? Kožená, opeřená, či je snad nemá? Jak vysoký je? 
2, Psací – napiš, co vlk udělal pro to, aby se stal Drakem – a co ovládá
Historie vašeho vlka musela být něčím významná – zachránil snad samotného Rintintina? Zamilovala se do něj Lífi, že je Drakem, nebo snad dokázal porazit všechny vlky na území svou magií? Jak toho dosáhl, co nyní Drak ovládá?
3, Kreslící – nakresli, jak vypadá vejce a mladý drak
Má skořápka více barev, nebo jen jednu? Jak je vejce velké, čím je potaženo? Má na sobě nějaké ornamenty? Svítí ve tmě? Jak vypadá drak, jaká má křídla? Kožená, opeřená, či je snad nemá? Jak vysoký je? 

Co za to?
Já vím, ani kuře nehrabe zadarmo. Nažhavte tedy své myši, své klávesnice a své mozkové záviny, protože pro historicky první soutěž po velké akci budou odměny vážně velké:

1, místo – 300 VB, +10% na rozdělení, soška vašeho dráčka, speciální mazlíček – had (jež se vylíhne z popsaného vejce)
2, místo – 200 VB, libovolný talisman dovedností (zatím neprodejný, budete mít prémium), soška vašeho dráčka
3, místo – 100 VB, +5% do libovolné dovednosti, soška vašeho dráčka

Místa mohou být ještě přidána, pokud bude zájem. Pokud se účastní míň, než 10 lidí, kategorie se slučují.

Účastníci dostanou 50 VB, hlasující jich dostanou 25.
Každý má na rozdělení 3 hlasy. Pro sebe hlasovat nemůže.

A do kdy to musím udělat?
V první řadě to dělat nemusíte, ale odměny jsou lákavé, ne?
Soutěžní výtvory se budou odevzdávat do 24.12.2018 (přesněji do 12.00)
Hlasovat se pak bude do 30.12.2018 (do 23:59)

Tak tedy, ještě jednou děkuji Niře a užijte si soutěž!

~Yuki

5 komentářů

  1. 1.
    Vejce je o několik desítek centimetrů vyšší a širší, než pštrosí vejce, na pohled vypadá jako prasknuté, že by se ho stačilo pouze dotknout a rozpadlo by se, ovšem opak je pravdou. Na dotek by se zdálo, že jej chrání jakási kamenná plocha a rozbít ny jej dokázal snad pád minimálně z pěti metrové výšky. Vejce má tři barvy, převládající barvy draka, jenž se uvnitř rozvíjí – bílá, zelená a modrá.
    Dráče je po vylíhnutí velké asi jako větší králík, základní barva většiny šupin je sněhově bílá, na obličeji se nachází nad modrofialovýma očima a uprostřed čela rudé ostny, dále hlavu zakončují zlatavé beranním podobné rohy, šupiny, které připomínají lehce ježkovitý styl vlasů mají nádech mezi smaragdovou a světle zelenou barvou. Dlouhé a na pohled ostré drápy mají podobně jako rohy, zlatavý nádech. Břišní šupiny jsou modré.
    Ocasy má dva a oba jsou dost identické, šupiny na ‚hřbetu‘ ocasu nesou zelenou i modrou barvu, podobně na tom jsou i špičky ocasů.

    2.
    //Berte z nadhledem… Z obrovským nadhledem//
    Drak zdraví – Diego
    Za život měl v sobě dva geny, které mezi sebou soupeřily o nadvládu těla tohoto vlka, a to právě geny vlka a zároveň v sobě nesl geny démona. Kdysi dávno, když byl ještě vlčetem mu jeho matka uzamkla a upravila paměť tak, aby nevěděl, že jeho tělo bojuje samo ze sebou.
    Stálo ji život, že mu změnila, nebo alespoň rozšířila původní vrozenou magií, která nemá ničit, ale naopak pomáhat.
    Protože si nepamatoval nic předtím, než se dostal k světu Niwatskému vsugeroval si do hlavy, že jeho jméno je Diego a protože se mu pokaždé zahojila během pár vteřin rána, usoudil, že to bude jeho magie.
    Dlouho se bál i vlastního stínu, děsil se vlastního odrazu a všech, kteří se k němu jen přiblížily.
    Na Niwatu jeho důvěru pomalu získal jeden určitý vlk, který jej přijal za svého syna a Diego jej překvapivě přijal jako svého otce. Brzy přestal strach ze všeho – i sama sebe, upadat. Otec jej učil k přírodnímu léčitelství, ale v tom se nikdy nevyznal jako v tom magickém. Z každým dalším vylečeným zraněním dokázal ovládat léčení víc a víc, dokázal na sebe přebírat bolest vlka, či mu naopak dodávat svou vlastní energii.
    Ovšem čím víc zacházel s touhle magií do extrému a často až k úplnému vyčerpaní, tzn. ke zkolabování, tím víc sláblo kouzlo, které na něj jeho biologická matka použila.
    Ovšem do toho vešla vlčice Eveline, ke které cítil silné pouto už od první chvíle kdy ji spatřil. Každou chvíli kdy byl bez ní se cítil tak zranitelný a dlouho trvalo, než se rozhodl vyznat své city, ale když se tak stalo, city mu byly opětovány a začala růst láska čistější, než krystal a pevnější, než kdejaká prastará zkamenělá kost.
    Jejich láska se stala kotvou mezi Diegovým já, na kterém pracoval už od vlčenství na Niwatu a mezi Diegovým já, které v něm má zůstat zapečetěno.
    Dávala mu vědomou sílu zastávat svou profesi léčitele, žít po boku ní jako zodpovědný vlk a také i milující partner a otec. Také mu dodávala nevědomou sílu démona nechat ‚zamčeného v koutě‘.
    Díky svým léčitelským schopnostem uzdravil nejedno zranění, ať už těžké, nebo lehké a rozdával i svou vlastní energii, aby se rychleji ostatní zotavili.
    Byl i velice milosrdný a vždy dával další šance, aby se i ten ‚zlý‘ vlk dokázal, že se umí změnit, když neměl dosah ke své magii, vždy chtěl co nejvíc vlkovi ulevit a sáhl po přírodních bylinkách, po vědomostech, které ho adoptivní otec Kay naučil.
    To Rintintin sledoval, celý Diegův život, každý jeho krok a životní rozhodnutí..

    //Tohle výhradně teď z rezervou.//

    Když došlo k tomu, že temní se i na novém Niwatu rozhodli zničit svit, Diego to nehodlal tentokrát sledovat v povzdálí jako když padla jeho první smečka, rozhodl se, že to co miluje bude bránit do svého posledního dechu..
    Vlci bojovali jeden z druhým a Diego cestou k temným Alfám, ačkoliv věděl, že dojde úplně nakonec zesláblý, léčil a dodával energii spoustě vlkům své a ostatních smeček.
    Nakonec, z pohledem vztyčeným pohlédl temné Alfě do očí…
    Už hned ze začátku měl sílu se výhradně bránit a pokoušet se jen o rychlé protiútoky, ale sílu útočit přímo, tu neměl.. Musel uznat, že v tomhle byla temná spravedlivá a bojovala s ním bez magie, pouze silou.
    Bylo pro něj těžké soustředit se na boj a hlídat zároveň tu trochu magie, aby nespustila na Diegovi samoléčení…
    Jenže Diego pomalu ztrácel na rychlosti, síle i výdrži. Temná Alfa měla navrh a poslední útok provedla ze zálohy, protože věděla, že to už Diego nebrání..
    Padl k zemi, vyčerpaný, smrtelně zraněný a i když už nechal magii dělat svou práci, nestačilo to, zemřel by tak jako tak… A tak umíral pomalu umíral, každý nádech byl bolestivější.
    Temná Alfa však uznala, že byl chvályhodným soupeřem a nenechala ho umírat v bolestech, prokousla mu krční tepny a Diego se udusil vlastní krví, poté jeho tělo začalo hořet v plamenech…

    Na jiném místě – na svatém místě, puklo vejce, o velikosti pštrosího vejce a brzy vykoukla dračí hlavička na obřího draka- Rintintina, který nyní, již dračího Diega přivítal se slovy „Vítej mezi draky, Diego- Draku Zdraví.“

    3.
    https://i.postimg.cc/HxPn1dFZ/Dragon-Diego.png

  2. 1.
    Skořápka vejce je snad poznamenaná samotným měsícem. Třpytí se na ní snad samotné hvězdy však je to jen plocha bez nich, jako by se do skořápky přeneslo snad samotné nebe. Skořápka má hlavě tři barvy, bílou jako znamení paprsku měsíce, temně modrou jako je samotné nebe a světlejší modrou jako znamení samotného modrého měsíce, který má snad největší schopnost. Poté co však rupne se ukáže i vnitřek vejce, kde jsou konečně vidět samotné hvězdy, které jsou úlomky těch skutečných. Vejce je uvnitř světlejší, jako by samotné dráče ozářilo ony stěny a ty se staly kombinací dvou modrých. Na místě, kde je vidět podélná prasklina je vidět tmavě modrá míza. Dráče samotné připomíná Kierannie. Její znaky na těle jsou úplně stejné jako za jejího vlčího života, až na to, že na tváři se jí místo ostnů vytvořila srst v barvě jejích vlasů a to samé i ze zadu od hlavy až po krk. Spodní část dlouhých uší je modrá jako u vlka. Konec ocasu má modře osrstěný. Křídla jsou však jako vnitřní skořápka vejce nádherně třpytivé.
    2.
    Kierannie- Dračice měsíce a uklidnění
    Kierannie již od začátku svého spočívání byla jiná, stále byla ve svém světě plném bohyně samotného měsíce, Elune. Kierannie nikdy nezpochybňovala učení, které jí předávala a snažila se jednat s darem učení, který jí přišel pod packu. Tento dar však děsil její rodiče a odvracel od ní další vlky, nemohla s nikým najít podobné téma. Nejhorším zjištěním pro ní bylo to, že nemá magii. „Jak mám být tvou hlavní kněžkou, o má paní, když ani nemám magii?“ Zeptala se jí jednoho dne, co se zase s Elune viděla. Podoba obrovského jelena budila respektu snad ve všech bytostech. Byla jediná z bohů, která neměla podobu draka. „Nevybrala jsem si tě kvůli magii, ale kvůli tomu co jsem v tobě viděla, Kierannie. Již od začátku jsem tušila, že nebudeš mít magii a tak jsem ti vybrala vlastní. Dám ti schopnost dávat ostatním štít a tišit jejich emoce písní. Myslím, že se k tobě tato magie hodí nejvíce, Kierannie. Ale musíš mi za to něco slíbit. Nikdy se neobrátíš ke světlu zády. Ani kdyby ti hrozila vlastní smrt.“ Podívala se na ní Elune. „Slibuji.“ Vydechla Kierannie a byla hypnotizovaná majestátností oné bytosti. Opravdu takto vypadal každý bůh? Elune se jí čumákem dotkla hlavy. „Nuže dobrá, Kierannie hlavní kněžko Elune, daruji ti magii po které tvé srdce touží, užívej jí moudře, mé dítě.“ V tom tělo tmavě hnědé vlčice pohltilo světlo. Stala se konečně pravou kněžkou Elune. Na její hlavě se objevila dokonce i korunka s měsícem. Jenže Elune tam již nebyla. „Budu vám sloužit moudře, má paní.“ Špitla Kierannie a vydala se zpět ke své rodině. Netušila ještě že jí čeká osud větší, než by mohla unést. Kierannie vyrostla do krásy a hlavně respektovala slova samotné Elune. Našla si dokonce i partnera. Jenže pak to přišlo. Bitva. Kierannie nezemřela jako moudrá alfa Diego, ale byla s ním před temnou alfou. Strachy se neklepala, tušila, že i kdyby přišel její konec, světla se nevzdá. Však tušila, že tohle je nejspíše pro světlo výhra, pokud se jí povede obětovat, či jinak zastavit to šílenství. Nadechla se a spustila onu píseň v cizím jazyce, jazyce starém, který slyšela od Orisei a její sestřenice. Zpívala nahlas, tak aby se její hlas roznášel po bojišti, i když se k ní temná alfa blížila. Píseň uklidňovala svár mezi vlky, to také měla za úkol. Nevzdávala se světla. Ani když se jí Alfa temna zeptala jestli se nebojí. „I kdybych zemřela pod tvými tesáky, tak světlo nezastavíš.“ Podívala se na ní skoro bílýma očima Kierannie. Ani netušila co se stalo, nejspíše měla jen kliku v tom, že jí alfa temna jen omráčila. Poté, co se probrala se spolu se svým partnerem stala alfou nové smečky, sjednocené. Snažila se být modrou alfou, udžovala mír a dokonce založila mezi vlčicemi i to, co vždy chtěla. Byly Kněžky Elune. Když Kierannie umírala na stáří, cítila ze svého života udělala jen malý kousek toho, co jí byl určený.
    Probrala se. Vypadalo to jako by se znovu narodila. Podívala se na Rintintina a povzdechla. „Je mi líto, že jsem neudělala víc, pane. Kéž bych…“ Rintintin jí však přerušil. „Dokázala si toho hodně, Kierannie. Nebo bych měl snad říct Kierannie- dračice měsíce a uklidnění?“ Usmál se na ní Rintintin. „To znamená, že se mohu vidět s Elune?“ Usmála se na něj. Rintintin jen kývl a Kierannie se rozběhla hledat osobu, které za vše vděčí.
    3.
    http://www.imagehosting.cz/images/kieranniej.png

  3. (1) Vajce je pevné, akoby z kameňa, hoc pod jeho škrupinou pulzuje život. Je pokryté šupinami krémovobielej farby. Ako na vajce dopadajú slnečné lúče, farby sa akoby menili, raz sa trblieta ako čerstvo napadaný sneh, inokedy ako ľad. Krížom cez vajce sa tiahnu vystupujúce špirály, ligotavé a lesklé akoby strieborné.
    (2) Yllin-Dračica mieru
    Pri obrane svorky pred démonom z hlbín upadala do temnoty a dlho blúznila na pomedzí života a smrti. Varox jej chcel zachrániť život a robil čo mohol. Napriek tomu, svoj boj o život prehrala, neodobrala sa do večných lovísk a stala sa duchom svojej svorky, bdela nad nimi a keď nastal čas odísť, vybrala sa spolu s nimi aby na nich na ich ceste dohliadala. Na novom území však k nej sa prihovoril dračí hlas a ona výzvu prijala a prebrala sa k životu v kamennej škrupine, po istom čase prerazila škrupinu a vyliala sa ako drak. Povstala k životu, vzlietla k oblohe, mávla svetlomodrými krídlami a zakrúžila nad zemou a s revom ohlásila svoj príchod. Matka vlkov za búrky zrodená 🙂
    (3) Yllena mala toho v škole hromadu a nejako nestíhala kresliť.

  4. Jako vždycky na poslední chvíli, ale stihla jsem to! >3

    (1)
    Zvláštní kus kamene, tak vypadá toto vejce na první pohled. Má nepravidelné stěny, které jsou velmi hrubé na dotek a rozhodně si všimnete i toho, že vejce je horké, jako by se svíjelo v ohni, ale žádný oheň kolem není. Vystupují z něj malé bílé ostny. Nejzajímavější je jeho zbarvení, které je rozhodně jedinečné – je žíhané všemi možnými odstíny šedé a kvůli nepravidelnosti to mnohdy působí tak, že se pruhy pohybují. Nejvýraznější jsou černé pruhy, kroutící se od spodní části vejce po horní část jako hadi. Tyto pruhy připomínají spirálu, ale v linii jsou různé mezery a čára se všemožně klikatí. Vejce je velké skoro jako vejce pštrosí.
    A jaký drak z něj vyleze? Štíhlý, rychlý a zároveň svalnatý, zbarvený žíhaně. Ze začátku je malý, ale už tak je znát, že zanedlouho bude větší – nyní je velký asi jako malý beran. Po krku mu z páteře vybíhá pás dlouhých ostnů, i ocas zdobí zakončení v podobě několika dlouhých ostnů po obou stranách. Křídla jsou na koncích potrhaná. Na první pohled vás rozhodně zaujmou barevné oči – levé červené, pravé tmavě modré, obě mají bílé zorničky.

    (2) Argdem – drak Chaosu
    Život začal jako každý jiný. Nevinné mládě rádo prozkoumávalo svůj rodný kraj a dozvídalo se mnoho informací, učilo se rychle. Když však mělo dospět, dozvědělo se, jak moc mu svit i přes jeho zájem o svět tajil a prokázala se slabost svitu, kterou opovrhoval. V tu chvíli však přišla samotná královna temnoty a z té nicoty, ve které bloudil, ho pozvedla tím, že ho odvedla do své smečky, kde se stal jejím učněm.
    Tím pro něj začal nový život. Měl opět šance se zlepšovat a měl se co učit, brzy si chod smečky zvyknul, protože nalezl svou pravou podstatu. Temnota byla jeho domovem. Dobrovolně se stal vyhnancem, aby mohl být silnějším. Temnota mu otevřela oči, naučila ho vnímat svět tak, jaký je. Odsoudil svit. Hrdě stál v řadách smečky Zeiss a bojoval za ni. A na minulost? Na tu zapomněl. Důležité bylo to, co se stalo. Až tady měla jeho magie šanci se pořádně prosadit, ukázat světu, co ve velkém vlku od narození bylo za magický potenciál.
    Této síly plně využil, když přišla válka. V té době byl naneštěstí natolik unesen bojem, že se nedokázal ovládat. Byl dobrým bojovníkem, čelil však v jedné chvíli téměř sám proti přesile. Ovládla ho zuřivost, vztek a krvežíznivost ho hnaly dopředu a jeho duše propadla chaosu. V ten moment začala mela. Temné spáry schopné zabít živou bytost se vrhaly po každém nepříteli, který se byť jen bleskl v jeho okolí. Obrovský oblak temnoty se vznášel nad bitevním polem a pohyboval se vzduchem šílenou rychlostí, zmítal se, rozděloval se a spojoval, rozpínal a tvořil různé obrazce. Vše, co se mu postavilo do cesty, utrpělo újmu. Duše Argdema, která korigovala obrovský temný oblak, nezvládala takovou moc držet dlouho. Temnotě tato schopnost však pomohla a svitu způsobila újmu nejen na zdraví svých vlků, ale i jejich území bylo zničeno, protože z posledních sil tam žíhaný přesunul většinu oblaku, která roztřískala tábory všech smeček nepřítele a jejich okolí. Oblak se pak stáhl na jediné místo – zpět ke královně temnoty, která zbavila života alfu Erisey. Tam se stáhly veškeré zbytky temného oblaku a opět světu ukázaly Argdema, naprosto vyčerpaného.
    „Jsem připraven zemřít. Můj úkol je dokončen.“
    A tak nechal osud, aby ho osvobodil od bolesti a jeho rozpolcenou duši, která už šílela, uvedl do další kapitoly jeho působení, kde bude umět svou moc ovládat lépe.

    (3) https://i.postimg.cc/zB9pDcSk/Argdem.jpg

  5. 1. Vejce je poměrně velké. Tváří se dosti křehce, jakoby se skořápka při sebemenším doteku rozpadla na prach, ovšem není tomu tak, ve skutečnosti je velmi pevné, ani kdybyste s ním hodili plnou silou o dlaždice, nerozbije se. Co se týče barvy, je tmavé. Jeho spodní část je úplně černá, výše pak postupně přechází do tmavě rudé, která však ve tmě není ani vidět, ve tmě se vajíčko tedy tváří jako čistě černé. Pokud na něj zasvítí slunce, zaleskne se a obě barvy, jak černá, tak červená, krásně vyniknou.
    Tenebris jakožto dračice vypadá, co se týče barev, dosti podobně. Taktéž je celá černá a má na sobě červené znaky, které postupně přecházejí z té černé. Tyto přechody se nacházejí na vnějšku blanitých křídel (jejich spodní část je ještě černá, zatímco horní už je tmavě červená), taktéž na konci ocasu. Co se týče spodní části křídel, ty jsou, až na přechod na jejich spodku, celé červené, ovšem narozdíl od ostatních znaků jsou šupiny o dost světleji a zářivěji červené. Šupiny, stejně jako skořápka u vejce, září na slunci, s tím rozdílem, že odstín černých šupin může připomínat spíš hodně tmavě modrou, nežli černou. Její rohy jsou, stejně jako její křídla, poměrně velké a stříbřitě šedé, s tak trochu krémovým nádechem. Ohledně stavby těla, Tenebrisino tělo je dosti velké, mohutné, ne však neobratně.A co se týče té skořápky… je to přesně naopak. Tenebris se navenek tváří často tvrdě, chladně, jakoby bez emocí, pod její ‚maskou‘, která ji doprovázela celým životem i teď, se skrývají velmi silné city a pokud by před někým tuto masku ‚odhodila‘, ten někdo by zjistil, že je vlastně velmi citlivá.
    2. Tenebris – Dračice lásky a přátelství
    Možná je to trošku zvláštní, že je právě touto dračicí, když téměř nikdy nedává najevo své emoce a prostě na ní téměř nepoznáte, když jí na někom záleží. Možná vám připadá, že někdo, jako je Tenebris, by se spíš hodil na pozici draka ohně či snad dokonce temnoty… Ano, asi máte pravdu. Tenebris si vždycky rozuměla s ohněm, který byl i její vrozenou magií, přesněji tedy Ohnivý plášť, zároveň byla také temnou, chladnou vlčicí a v neposlední řadě není téměř schopna projevovat své city, ani kdyby chtěla, což se později přeneslo i do její dračí podoby. Nu, možná právě proto jí Rintintin udělil tuto funkci. Protože své city nedokáže dát najevo, ale přesto miluje. V jádru byla vždy vlčicí, ve které se, pod chladnou maskou, skrývalo více emocí a citů, než v snad kýmkoliv jiném. Byla ve smečce Zeiss, to ano, a vyhovovalo jí to tam, přesto v jádru tiše trpěla při zabíjení jakéhokoliv vlka, protože každý vlk si, alespoň podle ní, zasloužil žít. Nyní, jakožto dračice, se sice stále může zdát na první pohled chladná, ale věřte mi, pokud budete potřebovat pomocnou tlapku, ona vám ji podá. To je totiž jeden z jejích snů. Vždy snila o tom, aby existoval někdo, kdo bude pomáhat těm, kteří to potřebují, a držet nad nimi ochrannou tlapku. Kdyby to bylo v jejích schopnostech, dělala by to sama, ale bohužel nebylo, protože jeden vlk, kor když je ve smečce, prostě nedokáže ohlídat všechny vlky na celém území všech čtyř smeček i na území nikoho. Teď, jako dračice, už to však dokáže, dokonce je to jejím posláním, které svědomitě plní.
    A teď něco o Tenebrisině historii. Tenebris se narodila jakožto dcera Alf tehdejší smečky Kirigakure, vlčici Roxynor a vlku Vargovi. Byla poměrně normální vlčátko, jako každé jiné, jen… nedávala najevo emoce. Nikdy to neuměla. A ostatně ani nechtěla, přece jenom, přecitlivělost – viditělná přecitlivělost – se zrovna nehodí, pokud si chce vlk zachovat nějaký ten respekt. Postupem času jí to však začalo vadit, jelikož kvůli tomu ztrácela přátele. Jednou se náhle objevil Reel. Byli jako jedno tělo, jedna duše, on byl jediný, komu dokázala dát najevo, jak moc jí na něm záleží. Stali se Alfa párem smečky Ishimury, vychovali mnoho vlčat, ať už vlastních, nebo adoptivních… když vychovávali třetí vrh, něco se zvrtlo. Tenebris zrovna řešila smečkové záležitosti v Kirigakure, když Zeisské Alfy, Naiome a Velether, zaútočily. Tenebris se o tom dozvěděla až když se o několik hodin později vracela do tábora, kde zahlédla svého partnera ležícího v kaluži krve, stejně tak Kaye, jednoho ze svých Bet. Alfy Zeisské vyháněly vlky z jejich doupat, teď už toto území patřilo jim. Tenebris se původně chtěla přidat k vlkům ze své, teď už bývalé, smečky, když jí došlo, že by to nezvládla. Že by neunesla pohled na vlky, které zradila tím, že nebyla na místě ve chvíli, kdy cití Alfy napadly jejich smečku. A tak se z náhlého popudu přidala do Zeiss. Bylo jí tu fajn, jen jí chyběli její přátelé a některé praktiky, které se v Zeiss prováděly, se jí příčily, avšak nedávala to nijak znát, jak bylo jejím zvykem. V rámci možností spokojeně v této smečce žila až do poměrně vysokého věku, kdy ji náhle našli, ležícím v jejím doupěti. Mrtvou. Nikdo už nikdy nezjistil, jestli to byla mrtvice, infarkt či snad prostě zemřela na stáří, každopádně, k životu už se neprobrala…
    Tedy, alespoň si to všichni mysleli. Několik dnů poté, co Alfa Naiome spálila její mrtvé tělo, objevilo se u Rintintina poměrně velké, tmavé vejce. Z něj se o několik týdnů, či snad měsíců, vylíhnul dráček. Vlastně dračice. Tenebris, dračice lásky a přátelství.
    A co že udělala tak důležitého, tak výjimečného, že se stala mocnou bohyní tohoto území? Asi nic, snad jen Rintintin vyslyšel její prosby a dal jí možnost splnit si své největší přání – dělat svět lepším.
    3. Obrázek nebude, na 24 minut ho fakt nenakreslím xd

Napsat komentář