Crystal

Jméno
Crystal

Druh / pohlaví
Vlk / samice

Profese
Obránce

Rodina
MATKA/OTEC: Matka – Rea, Otec – Nai
SOUROZENCI: Sestry – Sierra, Santiela, Mavis
Bratři – Kenji (mrtvý), Hikaru, Shiko

Partner
– – –

Potomstvo
S Dennem: Zhia de Mal, Sheya de Mal, Ari de Mal
S Angelem de Mal: Hexy de Mal, LumineTelantes

Magie
Komunikace
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%
Magie funguje jednoduše, není nijak složitá. Pokud se začne soustředit, její modré části srsti začnou svítit a ona má tak možnost komunikace. Může komunikovat přes mysl s jinými vlky. Vlastně jim umí poslat nějakou zprávu přes myšlenku, ale ona sama jim do mysli nevidí. Plyne z toho, že se nedozví odpověď. Jedině, pokud by za ní vlk přišel. Ovšem odpověď se dozví jedině v případě, že vlk, kterému poslala zprávu, má podobnou možnost. Možnost komunikovat přes myšlenky. Také dovede komunikovat s jinými živočichy (od levelu 4), přičemž do funguje stejně, jako u vlků. V poslední řadě je to komunikace s přírodou. Jelikož jí často vnímá, je s ní spojena. Začne relaxovat. Slyší jen zvuky přírody, pípání ptáčků či šumění potoku. Ze začátku s ní neumí komunikovat mistrovsky, ale postupem času se to vylepšuje (neboli zvyšováním levelu magie). Občas slyší zvuky duchů, přirozeně s nimi nedokáže komunikovat. Postupem zvyšování levelu magie se i toto naučí.

Extra magie
Hlína a bláto
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%4%0 LVL0 LVL0 LVL0 LVL
EMÚ Světlo – Záblesky
EMÚ Vzduch – Vzdušná koule
SS – Roztomilost

Povaha
Crystal je přesně taková, jaká je její magie. Na první pohled působí nevinně, mile a v poslední řadě přátelsky. Tento fakt ovšem není daleko od pravdy. Pokud jí uvidíte poprvé ve svém životě, zřejmě může působit uzavřeně, jako samotářský vlk. Jako kdyby nejraději žila někde sama v noře, daleko od reálného světa. I její oči působí většinou vystrašeně, ale ve skutečnosti je tato vlčice úplný opak toho všeho.
Je to velice společenské stvoření, které se nechá vést za čumák. Ty, kterým věří, poslechne. Ale to neznamená, že je naivní. Ovšem ne každému vlkovi na potkání důvěřuje. Často jí trvá, než si k někomu vytvoří tak velkou důvěru, aby si jej pustila k tělu. Má ráda svůj osobní prostor. Necítí se v něm ohroženě, ale naopak – vyvolává v ní pocit klidu a bezpečí. Pokud jí nejste blízcí a tento prostor jí narušíte, začne se cítit ohrožená a bezbranná. Když se takto cítí, útočí velice tvrdohlavě. I přes to vše se snaží se ovládat a většinou jí to problém nedělá. Musí si vždy urovnat myšlenky a uklidnit se. Jejím motem je zůstat klidná a za každých okolností zachovat chladnou hlavu. Prostě se nenechat jen tak vyvést z míry.
Tímto jsme se dostali k další vlastnosti této vlčice. Je to její tvrdohlavost. Nenechá si jen tak něco namluvit. Ačkoliv to působí, že poslechne i malé vlče, není to tak vždy. Ne v oblasti myšlení. Crystal je typ vlka, který si jde za svým cílem. I kdyby se tento cíl zdá téměř nemožný a nesplnitelný, když si něco řekne, udělá to.
Stejně tak je to se svými sliby. I kdyby pro to měla udělat cokoliv, svůj slib dodrží. Její slib je však vzácností a ona sama dobře zvažuje, koho tímto darem obdaří. Je i celkem klidná a pohodová. Na svět se snaží dívat pozitivně, ačkoliv je to ne vždy snadné. Nejraději má to, když si může lehnout do přírody. Zaposlouchat se do jejích magických zvuků, jednoduše relaxovat. Zaposlouchat se do zvuků něčeho, z čeho je stvořená. Ovšem i když relaxuje, stále je velice bystrá a pozorná. Pokud něco uslyší, nenechá to běžet. Dává si na svůj život opravdu pozor. I přes to je to spíše bázlivá vlčice. Pokud je to možné, souboji se vyhne.
Její nejlepší loveckou taktikou a i strategií obecně je běh. Ona sama jej miluje. Jen tak se probíhat po volné louce. Nechat si pročechrávat srst. A i přes to vše stále být v nejkrásnějším prostředí na zemi – v přírodě. Užívat si svobody.
Má jemný hlásek. Pokud ovšem chce, její vrčení je jako kdyby vás na nože brali. Hluboké a výstražné. Tím, jak se chová, dává najevo přesně to, co najevo dávat chce.
Ovšem občas mívá zvláštní chvíle. Chvíle, na které jen nerada vzpomíná – výkyvy nálady. Funguje to jednoduše. Stane se to tak, že jí rozzuříte. Může to být tím, že urazíte někoho z jejích blízkých. Může to být tím, že hodně ublížíte rostlině. Také to ale může být i z jiného důvodu. Ať už je to jakkoli, stává se z ní doslova monstrum. Ničí vše, co jí přijde do cesty. Rve se hlava nehlava. Používá vše, čeho je schopná. A to i kdyby měla sáhnout až na pokraj svých sil. Vždy, když se uklidní, jí po tomto hrozně bolí hlava. Je jasné, že tedy a potřebuje odpočívat. Nemá to ráda. Ví, že jí to může dostat do maléru. V minulosti se jí to jednou stalo. Snaží se kontrolovat, ale někdy je tento výkyv nálady zcela nevyhnutelný. Ti, co už jí v tomto stavu poznali, jí mohou nazvat běsnícím monstrem. Nemůže za to. Nejvíce by jí nejspíše mrzelo, kdyby kvůli tomuto ztratila své blízké. S tím má dokonce už z minulosti zkušenost. Je si vědoma toho, že v tomto stavu je velice nebezpečná. Bohužel neví, co s tím může dělat.
Crystal je velice čestná vlčice. Snaží se mluvit pravdu. Ovšem i ona občas zalže. I tak se jí lže velice těžko. Někdy je ale pro dobro lepší zakrýt pravdu. Trpělivost je naopak její hodně silnou stránkou. Dokázala by čekat i celé hodiny. To vše ale jedině v pěkném prostředí. Nejlépe v přírodě. Většinou totiž ví, jak se zabavit. Je laskavá a rozhodně se na ní dá spolehnout. Pokud jí požádáte a ona vám důvěřuje, pomůže velice ráda. V opačném případě dokáže odmítnout. Není pro jí pravidlem, že každému pomáhá. Výhodou toho všeho je ještě jedna věc. Crystal nepotřebuje nic zato, že pomůže. Možná je takových vlků více, ale Crystal potkala jen lakomé vlky. Ti vlci vždy říkali ,,oko za oko, zub za zub.“
Na druhou stranu není ani trochu náročná. Postačí jí obyčejná potrava. Nepotřebuje každý den jíst luxusní medvědí či jelení maso. Ona sama si potrpí na zajících a králících. Sice je moc nepotkává, ale i tak už v minulosti některé měla. Jejich maso jí přijde chutné. Jednoduše je pro ní delikatesou. Ví, že někteří vlci králíky opovrhují se zdviženým čumákem. A to jen proto, že jejich masa není tolik. O to více je má Crystal ráda. Téměř vždy vystupuje z davu a snaží se být originální. Nechce být jako ostatní. Je jí jedno, co si o ní myslí někdo jiný. Ona je taková, jaká být chce. Je svá.
Pokud bychom se vrátili k lovu a kořisti, Crystal se v této oblasti vyžívá. Miluje lovení. Nejraději loví s někým, koho zná. Také o něm musí vědět, že se jednoduše neobrátí proti ní a nevrhne se jí po srsti.
Z pravidla by nevztáhla tlapu na malé a bezbranné vlče. I kdyby jí tento malý uzlíček chlupů sebevíce ohrožoval, neublížila by mu. Raději by zbaběle utekla. Vlčata jsou její slabostí. Miluje je z celého svého srdce. Jednou by si přála založit svojí vlastní rodinu a vychovat svá vlčata. Pokaždé, když vidí opuštěné vlče, jí její instinkt napoví jedinou věc. Aby tomuto chudáčkovi pomohla. I kdyby si byla vědoma, že je to past. Udělala by první poslední. A to jen proto, aby vlče zachránila.
K vlkům ve smečce, kteří mají vyšší postavení než ona, má úctu. Velkou úctu. Snaží se dodržovat pravidla. Nestojí o nějaké potíže. Ovšem kdyby si byla jistá, že tvrzení alfy není správné, je odhodlaná vyslovit svůj vlastní názor. I přes všechno je tu ale ještě jedna její vlastnost. Zvědavost. Je to její přirozená vlastnost, kterou měla nejvíce rozvinutou už odmalička. Nutkání vše poznat. Vše očuchat. Vše mít v tlamě. Takhle se chovala spíše jako vlče. To však neznamená, že přestala být zvědavá. Jen už je opatrnější.

Dovednosti
Síla
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%
Výdrž
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%
Rychlost
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%0 LVL
Inteligence
1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%1 LVL | 10%

Minulost
Příběh Crystal začal na území Nairei. Na území, ve kterém se narodila. Její matka Rea a otec Nai založili nejen smečku a byli v ní alfami, ale i celé toto území. Všichni si jich vážili. A vážili si i jejich potomků. Včetně Crystal.
Jedné bouřlivé noci porodila v úkrytu alf Rea vlčátka. Její vrh obsahoval přesněji sedm vlčat. Byli to čtyři samice a tři samci. Jedna z vlčic byla právě Crystal. Hnědě zbarvená vlčice s podivnými, modrými skrvnami. Neměla jediný náznak po otci. Ten měl srst zbarvenou tmavě šedě. Byla celá po matce, která měla stejné zbarvení. Zbytek jejích sester a bratrů se buď podobali spíše otci a nebo měli srst tmavě hnědou, spíše do černa. Přesně takto vypadal jeden z jejích bratrů, Shiko.
Celá tato rodina žila ve smečce Isme. Jméno si Crystal moc nepamatovala, nezdálo se jí to důležité. Bylo období hladu, a proto se ze smečky většina vlků rozprchla. A tak zůstal jen menší počet, tedy deset dospělých vlků a osm vlčat….
Rea olizovala svých sedm vlčátek, když vtom do doupěte vkročil Nai. Otec všech těch chlupatých kouliček. Ulehl vedle své družky a vesele se zadíval na vlčata. ,,Jsou krásná,“ pronesl tiše a zadíval se na nejmenší z vlčat. Na Mavis. ,,Ale co jména?“ zeptala se starostlivě Rea. Následně ulízla tmavě hnědému vlčeti, Hikaruovi, vyčnívající chlup. Nai se umlčel. ,,Nevím.“ Řekl suše a zadíval se otvorem doupěte ven. Na měsíc.
Vtom se malá Crystal rozhodla pohnout tlapkou. Pokoušela se postavit. A to i přes to, že význam toho slova ještě zdaleka neznala. Její slepená očka jí vtom ovšem zabránila. Nemotorně hrábla tlapkou a rozplácla se na zemi ještě více. Více, než byla rozpláclá do teď. Její dobrodružství za postavením se na tlapky bylo tak rychle ukončeno.
Rea se jen pobaveně pousmála. ,,Počkej, maličká,“ špitla jí do ucha a popadla jí do tlamy. Poté jí dala blíže ke svému tělu, aby měla teplo. Crystal otočila hlavičkou. Když její čumáček našel nárazem na matčino bříško to správné místo, stočila se do klubíčka a usnula. Její pokus jí totiž velice unavil, ačkoliv byl marný.
,,Podívej na ten hustý kožíšek.“ Špitla Rea směrem ke svému partnerovi. Čumákem ukázala na Crystal. Nai jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,A přes to stále slepený.“ Odvětil. Poté se opět věnoval pohledu ven z doupěte. Tentokrát se o pohnutí pryč z dosahu matky pokusilo jiné vlče. Byla to budoucí Santiela. Ovšem zklamala hned. Stačilo, aby jí ofouknul vítr. Vzdala to a nechala se zahřívat měkkou srstí Rei. Měkkou srstí její matky.
Asi o týden později pro Crystal začínalo nové dobrodružství. Sama to ještě nevěděla, ale pociťovala něco. Bylo to jako kdyby se jí otevírala očka. Jen sebou škubnula. Jakmile se jí toto podařilo, obrátila se na břicho. Nai k ní přišel a žďuchnul do ní čumákem. Samozřejmě opatrně. Crystal se tak převalila do své pozice. Co to? prohnalo se jí v hlavě. Její levé oko se začalo otevírat. Začala už mírně vidět. Svět byl pro ní rozmazaný. Už zdaleka ne černý. Pokusila se pohnout, ale nohy jí zradily. Zůstala na místě. Vtom se jí otevřelo druhé očko. Bylo to pravé očko. Ovšem neprošlo rozmazanou fází. Otevřelo se úplně, stejně jako levé oko. Crystal poprvé spatřila svět. Byl barevný. Tolik barev ještě nikdy neviděla. Poprvé také mohla zjistit svojí barvu srsti. A opravdu se jí líbila. Pokusila se o nadšené štěknutí, ale vyšel z ní jen podivný zvuk, takže to nechala být a hlavu položila na studenou zem.
O další akci se podílela příroda o další dva týdny později. Crystal začali totiž už vyrůstat zoubky a proto začala zkoumat okolí. Nebylo to jen čumákem, ale už i kousáním. Její kousnutí bylo ovšem jen jako jemné štípnutí. Tehdy se začala Crystal plazit všude okolo. Byla to snaha chodit. Moc se jí to nedařilo. I přes to se jí občas povedlo se dostat od matky na pár plazivých krůčků. Ještě tu noc ovšem uspořádala další průzkum. Pokusila se pomocí matčina těla lehkými odstrkáváními dostat na tlapky. A povedlo se jí to. Hlavou se podpírala o hustý matčin kožíšek. Její nohy byli i přes to slabé. Udělala nesmělý krůček vpřed a hned byla zpět na zemi. I tak byla Crystal spokojená. Dostala se zpět k tělu matky. Hlavu položila na její ocas, zavřela očka a po chvíli už spala. Únava jí přemohla.
,,Nai! Vstávej!“ vykřikla vyděšeně Rea a sama se postavila na nohy. Crystal tím vzbudila, ale ostatní vlčata spala. Až na jedno. ,,Kde je Sierra?!“ říkala stále neklidně. Rozhlížela se okolo sebe. ,,Sierra?“ řekl udiveně a zčásti rozespale Nai a posadil se. ,,Je to ta šedá vlčice. Promiň, dala jsem jí jméno, ale můžeme to změnit, pokud chceš,“ říkala Rea, ale Nai jí přerušil. ,,Je to pěkné jméno.“ Řekl spokojeně. Rea mu sdělila i zbytek jmen, on souhlasil. Pak se ale rozhlédli se okolo sebe. Potřebovali najít Sierru.
Crystal se opět pokusila vstát. Byla odhodlaná svojí sestřičku, jak to tedy pochopila, najít. Její nohy jí opět zklamaly. A pak si jí všimla. Sierra ležela u kraje stěny. Spokojeně spala. Crystal se k ní dostala nemotorně. Bylo to něco mezi plazením a chůzí. Opět vyštěkla. Nebylo to úplné štěknutí. Připomínalo to vypísknutí. I přes to upoutala pozornost rodičů.
,,Támhle je!“ vyjekla vítězně Rea. Poté se dostala k mladé vlčici a popadla jí do zubů. Následně jí položila k ostatním vlčatům. ,,Šikulka.“ Pronesla Rea a olíznula Crystal. Ta se sice náhlého střetu jazyku s její srstí lekla, ale i tak si to užila. Pak byla odnesena ke zbytku vlčat.
Tehdy už se o chůzi pokoušel i její bratr, Kenji. I zbytek sourozenců už se tak nějak plazil. Nai a Rea měli co dělat, aby jim nevylezli z doupěte. Jen Shiko byl zaostalý. Sotva mu šlo dívat se. I vzrůstově byl značně menší a to dělo hlavně Ree starosti. Bála se o něj. Na druhou stranu se nemusela bát, že jim uteče.
Po uplynutí tří dnů se všechna vlčata naučila chodit. Byla to primitivní a nemotorná chůze, ale dala se považovat za chůzi. Dokonce i Shiko už se pomalu udržel stát na místě. Samotné kroky mu stále dělali problém. Kenji chodil asi nejlépe, jako jediný z vlčat udělal deset kroků za sebou, aniž by spadl. A to byl rekord. Crystal se vždy svého bratra pokoušela napodobovat. Chtěla vědět, jak to dělá. Jejím rekordem bylo pouze pět kroků. Vždy ve svém bratrovi viděla rivala.
Znovu se natáhla dopředu a postavila se. Její bratr nebyl daleko. Jí však zaujal jeho ocas. Byl spíše černý. Jiný, než zbytek jeho srsti. Udělala krůček dopředu. A pak další. Stále vyvažovala rovnováhu. Při třetím krůčku zavrávorala. Povedlo se jí to ale udržet jednoduše. Do své pravé tlapky, které jí málem selhala, dala veškerou svojí váhu. Mohla tedy pokračovat. Následoval čtvrtý a po ně pátý krůček. Stále nepadala. Zachovávala však chladnou hlavu. Udělala další krůček. Už jen jeden pohyb jí odděloval od Kenjiho.
Stále zvídavě sledovala jeho ocas. Dala tlapku do vzduchu, následně jí položila a udělala to samé s druhou tlapkou. Byla u něj. Nadšeně rozevřela tlamu a kousla ho jejími drobnými zoubky do ocasu. Přitom se jí ovšem smekla noha, kterou právě položila. Ani přes to bratra nepustila a tak ho strhla s sebou k zemi. Tohle jej samozřejmě naštvalo. A tak mezi nimi začali spory. Kenji se pokusil trhnout ocasem. Neměl v něm však takovou sílu, aby Crystal odhodil. Pokusil se tedy zavrčet, ale znělo to jako u ostatních vlčat. Slabé vypísknutí. Crystal se nevzdávala. Stiskla jeho ocásek ještě pevněji. Ona si hrála. On to bral jako útok na jeho osobu.
Podrážděně sebou cuknul. Byl zvyklý spát schoulený a tak se mu povedlo otočit se až ke Crystal samotné. Opět vypísknul a pak jí jeho mléčnými tesáčky kousnul. Polekaně vypískla a uskočila stranou. Nebylo to silné kousnutí, ale Crystal měla v této době slabé tělíčko.
Rea se jen zamračila a položila mezi Crystal a Kenjiho tlapku. ,,Klídek vy dva.“ Řekla a pak se posadila. ,,Jste bratr a sestra, tak se neperte.“ Když to Rea dořekla, zrovna přišel Nai. Otřel se o ní hlavou, aby jí uklidnil. ,,Neboj se Reo. Musejí se naučit základům boje. Ačkoliv to tohle není, už je to pokus. A pokus se cení.“ Řekl s úsměvem. Rea se jen opřela a čumák zabořila do jeho srsti. ,,Já mám jen starost…“
Den rychle uplynul a nastala noc. Vlčatům byli zrovna čtyři týdny a proto zkoumali doupě, ale to jen ve dne. Rea se posadila na okraj k východu i s vlčátky, které tam přenesli. Nai zrovna donesl poslední vlče, Cystal. Když jí položil na zem, nemotorně se na ní rozplácla, ale pak se také posadila.
,,Je čas. Jsou jim čtyři týdny.“ Řekla Rea a pak zvedla hlavu k měsíci. Zavřela oči. Začala výt. Její krásný a pronikavý hlas se nesl celou krajinou. Začal výt i Nai. Po chvíli se tyto zvuky začali ozývat všude. Přidali se všichni. Tuláci i vyhnanci. Vlci smečky Isme i jiných smeček. Všichni měli zvednutou hlavu k oblakům a vyli. První pokus provedl Shiko. Vždy tak zaostalý. Ovšem dnes měl svůj den. Poprvé z vlčat zavyl. Přidala se k němu i Mavis a po chvíli i Crystal. O chvíli později začal výt i Kenji, Sierra, Hikaru a Santiela. Vytí vlčat nebylo zdaleka tak stejné jako vytí rodičů. Byl to pokus, pisklavý pokus. A i tak to znělo nádherně. Crystal cítila vzduch v uších. Slyšela šumění listů. Hlasy vytí se ozývali ze všech stran. A ona sama byla součástí toho všeho. Užívala si ten nádherný pocit. První zavytí.
Hned další den ráno se rozhodla Rea vzít vlčata ven, mimo doupě. Všechna byla přirozeně nadšená, nikdo se nemohl tohoto výletu dočkat. Zvlášť Crystal. Její zvědavá povaha se stále rozvíjela. Měla touhu vše poznat. Zatím znala jen doupě. A poté ten krásný, velký měsíc. Vždy zářil na noční obloze a vyjímal se mezi hvězdami.
Crystal přiskočila ke své matce. Chtěla vyjít ven jako první. ,,Počkej, broučku.“ Vypadlo z Rei, kteá se usmívala. Čumákem Crystal v prvním krůčku ven zabránila. ,,Nai, můžeme?“ optala se. Nai popadnul Shika, který měl stále problémy s chůzi, a kývnul. ,,Tak do toho, Crystal.“ Povzbudila Rea svojí dceru. Viděla v ní nadšení z přírody. Chtěla jí vtom podpořit tak, že jí vyslala na zkoušku jako první. Crystal se ohlédla na svojí matku. Znejistěla, jestli opravdu může. Rea se jen pousmála. ,,Jistě.“ Řekla vážně, ale stále měl její tón nádech radosti. Crystal tedy odvrátila hlavičku zpět k východu. Jen jediný krůček a je venku. Nemohla se dočkat. I přes to jí potlačovala nejistota.
Už už zvedala tlapku, připravená vykročit ven. Vtom ale z vršku stromu, který se vypínal u doupěte, spadla kapka rosy. Spadla Crystal přímo na čumák. Nebylo divu, že se Crystal lekla. Vystrašeně uskočila zpět, nemotorně se obrátila a kotrmelcem se dostala až k tlapě Rei. Ta zastavila delší kutálení.
Rea pomohla Crystal čumákem opět na nohy. ,,Do toho, nic to není.“ Povzbuzovala jí. Crystal ještě chvíli jen stála. Dívala se před sebe. Na celý svět. Byl tak krásný a barevný. Před ní byla mýtina. Ona sama však ten pojem ještě neznala. Nesměle vykročila vpřed. Další krok už byl jistější. Poslední byl ale o to pomalejší. Nevěděla, co může čekat. Zvedla tlapku a položila jí do něčeho zeleného. Byla to tráva. A to něco studilo. A hodně. Ale Crystal to neomrzelo. Vesele pokrčovala krůčky vpřed. Travička pod jejíma nožkama jí šimrala. Opět uskočila. Přiložila čumák k zemi a trávu si očichala. Když nic nezjistila, otevřela tlamičku a trávu zkousla. K jejímu překvapení ovšem opět bez výsledku. Tráva pro ní byla hubená.
A vtom uviděla motýla. Fascinoval jí. Jeho krása a šarm vytvořili pro malou Crystal něco neuvěřitelného. Barevná křídla se leskla ve slunečních paprscích. Crystal po jednom skočila, ale on jí hbitě uhnul. ,,Počkej!“ vyštěkla, když se motýlek vzdaloval. Skočila znovu. Otevřela tlamičku, ale její zuby cvakly naprázdno. Zklamaně udělala krok vzad. ,,Stůj!“ vyjekla podruhé, ale marně. Silueta motýlka už se vzdalovala a mizela v obzoru.
Mezitím už byla všechna vlčata na stejné mýtině. Rea přišla ke Crystal. ,,To byl motýlek.“ Řekla Rea. Poté pokynula čumákem směrem, kterým motýl zmizel. ,,Moto… to… tý… motý… totýlek?“ vypadlo z Crystal. Pak se podívala na matku. Pokoušela se zopakovat její slova, ale nejspíše se jí to nevydařilo. ,,Motýlek.“ Opravila jí Rea a posadila se.
Crystal už se tím slovem nezabývala, uviděla dalšího motýlka. Rozběhla se za ním. Neměla ale moc štěstí, protože skončila na zemi. Její čumák byl teď u díry. Crystal do jí zvědavě hrábla tlapkou. Nedostalo se jí žádné odpovědi a proto se jen otočila k nebi. ,,Mofýlek!“ vykřikla nadšeně a pak vypjala pyšně hruď. Byla si natolik jistá, že tentokrát to slovo řekla správně. Rea se jen usmála. Neměla to srdce jí opravit.
Crystal se za letícím motýlem tentokrát už nevydala, zvědavě se dívala do díry před ní. Jakoby snad čekala, že jí kořist skočí přímo to tlapek. Nebyla si ani jistá, jestli tam něco bydlí. To už však upoutalo její pozornost něco zcela jiného. Její otec se oddaloval. Mířil do nějakého seskupení stromů. Takhle brala Crystal les. ,,Kam jďe?“ zašišlala Crystal a stále se dívala na jejího otce, který jí mizel před očima. Stejně jako motýl.
,,Jde na lov.“ Řekla Rea. Crystal tohle slovo nikdy neslyšela. Jen naklonila hlavu. Vypadala komicky. Rea se trochu zasmála. ,,Musí získat nějaké maso. Je pro život důležité.“ Řekla a oblíznula Crystal. Ta jen spokojeně zavřela oči.
V noci už všechna vlčata ležela, ale zdaleka se jim nechtělo spát. Všechna byla nabyta krásnými pocity. Krajina před doupětem je opravdu nadchla. Nai už se ale vracel. Celodenní lov nebyl zbytečný, táhnul sebou velkého jelena. Rea se jen pousmála. Poté svému partnerovi oblízla ránu na noze a pomohla mu odtáhnout velkou kořist. Pak z jelena odervala pár nejlepších částí. Každému vlčeti jednu dala.
Crystal se na maso zvědavě dívala. První, co udělala, bylo jednoduché. Maso očuchala. ,,Tohle je dnešní jídlo, zkuste to sníst. Je to lahůdka.“ Řekl Nai. Byl se svým úlovkem spokojen. Rea mezitím snědla kus svého masa. Crystal se ale stále bála. I přes to se odvážila a do masa se zakousla. Ucítila i krev, která na něm byla. Zachutnala jí. Bylo to podobné jako od matky. Bylo to stejně teplé. I přes to to mělo jeden rozdíl. Bylo to červené.
I maso Crystal chutnalo. Kenji už měl ale dojezeno. Tajně se připlížil ke Crystal a maso jí sebral. Crystal jen překvapeně vyštěkla a maso z druhé strany uchopila svými tesáčky. Oba se o něj začali přetahovat. Dokonce se u toho objevil i náznak vrčení. Rea jejich hádku ale přerušila. ,,A dost!“ Vyjekla nazlobeně a otočila se na Kenjiho. ,,Nekraď své sestře maso, je ho dosti.“ S tímto odtrhla další kus a podala ho Kenjimu. Ten maso popadnul, Crystal probodnul pohledem a věnoval se jídlu.
Crystal se pak ještě chvíli na maso dívala. Jen, co dojedla, si přidala. Stejně jako většina vlčat, mimo Shika. Jedl pomalu a už na něj nic bohužel nezbylo. Crystal popadla do tlamy zbytek svého masa. ,,Vezmi.“ Řekla zkráceně a trochu zašišlala. Pak maso před Shika pohodila. Shiko jí jen nadšeně oblíznul a pustil se do jídla.
Čas plynul jako voda a vlčatům byl brzy rok. Za tu dobu se Crystal nejvíce seznámila se svým bratrem, se Shikem. Trávila s ním hodně času. Ale ne všechen. Také si ráda pohrávala s motýlky nebo se svými sestrami. Ani proti Hikaruovi nic neměla. I tak byla hodně se Shikem. Ostatní vlčata ho neměla ráda. Jediný, s kým Crystal nevycházela, byl Kenji. Vždycky, když to šlo, se začali prát. Nebyla to velká rvačka. Bylo to spíše pošťuchování. I tak jí Kenji stále dělal naschvály. Ona mu to prostě jen oplácela.
Nastaly dny hladu. Otec i matka byli stále pryč, jelikož museli lovit pro smečku, a tak je hlídala Vitrea. Byla to zvláštní vlčice. velice náladová. Nedalo se vědět, co bude čekat. Vždy v noci se Nai i Rea vrátili a poslali Vitreu domů.
Jednoho dne se jim ovšem jejich lov příliš nepovedl. Povedlo se jim ulovit jen jednu srnku a sedm králíků. Ze začátku byli nadšení. Toto nadšení je ale hned přešlo, když se v noci vraceli. Vzpomněli si totiž, že část kořisti musejí dát Vitree. A ta by se s králíkem nespokojila. Došli do doupěte. Vitrea už je vyčkávala venku.
,,No konečně…“ Odfrkla si a dívala se na Naie a Reu. ,,Byli jste pryč dlouho.“ Řekla drze. Vittrea byla ve smečce Gammou, byla velice silná. ,,I když jsi Gamma, nemáš nám co poroučet!“ zavrčel Nai na svojí obranu a hodil před ní srnu. ,,Dohoda je dohoda.“ Řekl, ačkoli nechtěně. Vitrea popadla srnu do tlamy a odběhla s ní. Do doupěte tedy Rea a Nai přinesli jen králíky, hlavní jídlo bylo úplatkem za hlídání.
,,Máme tu jen králíky, ale alespoň sníte něco.“ Řekl Nai. Rea všem vlčatům dala králíka. Crystal se spokojeně podívala před sebe. Do dnes si zapamatovala že je to jen králík. A zamilovala si ho. Hned, co se do něj poprvé zakousla, jí maso zachutnalo. Ale i přes to se nijak nevyjadřovala. Pokud by se tedy nedal počítat její spokojený výraz.
Rea po jídle svá vlčátka uložila do své srsti. Vypadala ale nesvá. Nai se k ní posadil. ,,Dny hladu jsou stále tu. A my nemůžeme čekat. Musíme je naučit lovit. Zítra.“ Řekl a díval se na vlčata, která se tulila k matčinu tělu. ,,Máš pravdu.“ Zamumlala Rea. Ale nerada. Věděla, že ten čas přijde. Měla obavy, že vlčata nejsou připravena.
Ráno Nai vstal brzy, ale všechny ostatní nechal vyspat. Dnes byl velký den. Hlavně pro vlčata. Lov se jim totiž bude v životě hodit. Chvíli to trvalo, ale nakonec se probudila i Rea. Začala oblizovat vlčátka, aby je opatrně vzbudila. Nevěděla, kolik je hodin. I tak pociťovala, že je pravý čas vstát. První otevřela očka Mavis. Po ní už vstala všechna vlčátka. Crystal se spokojeně dostala až do blízkosti Sierry a drcla do ní. Vtom do jeskyně spadl list. Zaujalo to nejen Crystal, ale i Sierru vedle ní. Obě se k listu přehrnuli. Začali si s ním hrát a zkoumat jej, dokonce uskakovali do bezpečí matky. Nevěděli, co se jim může stát. I tak se opět vraceli a dále zkoumali list. Do této hry se brzy připojila i Santiela a Hikaru. Kenji ještě pospával. Mavis to raději jen sledovala, bála se toho listu více. Více, než její sourozenci.
Zrovna byl podzim. Ten den, kdy se měla vlčata vydat na lov, bylo pěkně. Mýtinu ozařovalo denní slunce. Mraky byli na obloze jen zřídka. Prostě krásný den. Rea popostrčila vlčátka. Všichni vyšli před doupě, kde seděl Nai. ,,Jdeme?“ optal se při pohledu na Reu. Ta jen popostrčila Shika a přikývnula.
Všichni se dostali až na okraj lesa. Zde ještě žádné z vlčat nebylo. ,,Ted si nevšímejte toho, že jste jinde. Tohle je les, ale m s tatínkem vás chceme dnes něco naučit.“ Začala Rea. ,,Naučit lovit. Potřebujeme více potravy.“ Doplnil jí Nai a pak se zadíval do očí vlčatům. Kenji hned nadšeně předstoupil. Crystal ho samozřejmě následovala. Zbytek vlčat mělo trochu strach. ,,Nebojte, pomůžeme vám.“ Uklidnila Rea skupinku vzadu.
,,Chci, abyste si každý na louce našli kořist a pokusili se jí ulovit. My vám budeme pomáhat.“ Řekla Rea, ale Nai už pět mluvil. ,,Základem lovu je strategie. Musíte vědět, co jaké zvíře dělá. Jaké má výhody a nevýhody. Třeba takový křeček je velice mrštná potvůrka, ale na jedno zakousnutí je mrtev.“
Nai po chvíli domluvil. Kenji se hned otočil a rozběhl se k louce. Byl do lovu zapálený a nemohl se dočkat. I Crystal se rozběhla. Stejně tak Mavis. Zbytek vlčat váhal. I tak se ale rozhodli jít lovit. Rozutekli se po celé louce.
Crystal byla rozhodnutá. Dnes chtěla ulovit motýla. Sama neměla moc představu o tom, co lovit. A motýlci se jí líbili. Netrvalo to dlouho a jednoho zpozorovala. Hravě se za ním rozběhla. Postupovala soustředěně. Její očka se hýbala ze strany na stranu. Bylo to jen kvůli jedné věci. Motýlek se stále pohyboval ze strany na stranu. A u toho všeho se ve vzduchu vesele pohupoval. Crystal po něm skočila. On jí však ladně uhnul. Jeho křídla se hýbala rychleji. A tím rychleji zmizel ve výšce, ale Crystal se nevzdávala. Trpělivě se posadila a dívala se do vzduchu. Musel se přeci jednou vrátit k zemi, aby si odpočinul. Věděla, že ano.
Vtom jí ale něco vyrušilo. Bylo to šustnutí. Hbitě cukla hlavou a podívala se na ono místo. Vyskočil z něj zajíc, který se dal okamžitě do běhu. Crystal už vůbec nezaváhala a rozběhla se za ním. Cosi jí k tomu vyprovokovalo. Byla to touha zajíce chytit. Podobal se totiž králíkovi. Stůj! pomyslela si a dívala se na zajíce. Jako kdyby jí mohl slyšet. Zajíc stále zrychloval. Provedl velice ostrou zatáčku. Crystal se toto pokusila napodobit, ale selhala. Smekla se a svezla se po zemi. Ale nevzdala to. Vyskočila na tlapky a opět se za zajícem rozběhla. On se stal její kořistí, kterou chtěla ulovit.
Zajíc už začal svůj běh zpomalovat. Neustále v kuse běžel dopředu. Crystal ale zvažovala vše. Neměla na to rozum. Kdyby používala rozum, asi by se daleko nedostala. Byl to instinkt. Napovídal jí, kdy se zastavit a dát si pauzu. Po chvíli už byla celkem blízko u zajíce. Napřáhla se a vyskočila. Letěla dosti slibně. Celý skok se zdál být jako věčnost. Ale nebyl. Po chvíli totiž Crystal jen o kousek zajíce minula. Její tlapky dopadla těsně vedle, ale drápkem se jí povedlo ho trochu škrábnout. Bylo to jen slabě. I tak z toho měla dobrý pocit. A právě tento pocit jako kdyby jí vzkřísil. Okamžitě vstala a běžela dál. Nevšímala si ničeho. Užívala si, jak jí vítr pročechrává srst. I když její běh nebyl nic mistrovského, zajíc vypadal poraněný. Crystal si toho všimla až teď. Měl poničenou zadní nožku. Proto neběžel moc rychle.
Crystal toho využila. Ještě trochu zrychlila. Doběhla zajíce a rozmáchla se po něm tlapou. Sekla ho do boku. Přerušila mu tím běh a měla šanci. Zakousla se do něj. Měla tak krásný pocit. Na jazyku pocítila čerstvou, teplou krev. A v tlamě maso zajíce. Bylo výborné. Tu chuť Crystal už nikdy nezapomněla. Spokojeně se i se zajícem vydala kupředu. Naštěstí ani při tak dlouhém lovu nedoběhla daleko. Za chvíli už doklusala k matce i k otcovi. Ostatní vlčata tu už byla. Ona sama předhodila zajíce. Mavis, Santiela a Hikaru ulovili myš. Shiko ulovil podivného ptáčka, kterého Crystal neznala. Sierra a Kenji ulovili, stejně jako Crystal, zajíce. Rodiče vlčata pochválili. Bylo vidět, že základy lovu už jsou za nimi.
Tu noc všechna vlčata padla rychle. Z lovu byli všichni velmi unavení. V polospánku snědli to, co ulovili. Pak už jen zavřeli očka. Nai i Rea si k nim lehli. Nebylo divu, že celá rodinka po chvíli spokojeně usnula.
Ráno, když Crystal otevřela očka, už byli všichni vzhůru. ,,Co se děje, mamí?“ Zeptala se šišlavě a podívala se matce to očí. Rea se usmála. ,,Dnes poznáte celou naší smečku. Je to sice pozdě, ale už je na čase, abyste věděli, s kým jste ve smečce. Smečka je vlastn druhá rodina.“ Obeznámila Rea zvědavou Crystal s plánem na celý den. Crystal z toho byla velice nadšená. ,,Jdeme?“ optal se Nai Rei. Ta jen přikývnula. Všichni se tedy vydali na druhou stranu od doupěte. Pryč od mýtiny. Pro Crystal to bylo úžasné. Chtěla poznat další část světa.
Za chvíli doběhli k velké jeskyni, která byla zčásti odkrytá. Liány bránili ve vchodu. Stěny byly porostlé mechem. I tak se toto místo vlčatům líbilo.
Nai se postavil mezi všechny vlk a pronesl: ,,Dnes vám představíme naše vlčata. Už je na čase, abyste se seznámili s následníky trůnu alfy.“ Všichni vlci začali nadšeně štěkat. Rea nasměrovala vlčata k otcovi. Všichni ze smečky je viděli. Nai pokynul hlavou, aby se jim vlci představili. Pak odešel k Ree. Nechal jim prostor.
Ke Crystal přišel první trochu statnější a mohutnější vlk. Jeho srst byla špinavě bílá. U oka měl jizvu a na pleci měl velký škrábanec. ,,Rád tě poznávám, maličká. Ty budeš Crystal.“ Posadil se. ,,Já jsem Raen. Zdejší Beta vlk. Jsem vlastně druhá ruka, neboli pomocník tvých rodičů. Alf.“ Seznámil se. Crystal si ho zvědavě očuchala. ,,Bíjá!“ vykřikla nadšeně. Líbila se jí barva srsti toho vlka. To už ale šel k jinému vlčeti. Pak ke Crystal přišel vyzáblý vlk. Měl velice hubené tělo. Zbarven byl hnědou, zašpiněnou srstí. ,,Jsem Omega. Jmenuji se Oreg.“ Řekl. Aniž by nechal něco říci Crystal, otočil se a odešel.
Pak k ní přišla Vittrea. ,,Čau prcku. Mě znáš, jsem Gamma. Vittrea, není co říci.“ Odsekla a pak oskočila k jinému vlčeti. Crystal se ani nestihla podívat ke kterému. Už u ní byla další vlčice. ,,Vítám tě ve smečce. Já jsem Laia. Ale říkají mi stříbrná střela. Ačkoliv mám šedou srst a stříbrnou nepřipomínám…“ Lehce se zasmála. Crystal její zbarvení zaujalo. ,,Laia.“ Zopakovala pobaveně její jméno. To už ale Laiu odstrčil další vlk. Byl černý. Jediné, co na něm bylo výrazné, byly jeho oči. Červené. Toužící po krvi. ,,Drake. Jsem zdejší Gamma, společně s Vittrai. Tu ale znáš.“ Řekl bez zájmu.
Pak přišli dvě vlčice nastejno. ,,Jsme Kia a Sia. Dvojčata. Máme postavení Kappy. Ve smečce nejsme dlouho.“ Řekly nastejno. Obě byli zbarvené podobně, jako Crystal. To jí nadchlo. Nadšeně se zakousla jedné do ocasu. To už sebou ale ta druhá cukla. Udělala to i ta první, a tak byla Crystal shozena. Nevěděla, která je která. Pak k ní přišla béžová vlčice s hustým kožichem a pomohla jí vstát. ,,Nic si z nich nedělej. Jsou… Zvláštní. A já jsem Capriolla. Delta.“ Řekla Capriolla a podívala se na Crystal. ,,Pěkné jméňo.“ Usmála se Crystal. To už se s ní ale Capriolla loučila. ,,Musím i za zbytkem, tak se měj.“
Tímto Crystal i zbytek jejích sourozenců poznali členy celé smečky. Byla to jejich druhá rodina. Přesně tak, jak to řekl Nai. Večer, když už se dosti seznámili, se celá rodina vrátila zpět do doupěte, aby si odpočali. Celý den byl velmi náročný. Před nimi byla ale dlouhá noc. Čas na odpočinek byl dostačující.
Když se Crystal vzbudila, čekalo jí něco neuvěřitelného. Krajina se přes noc stihla změnit do bílé barvy. Byla tu zima. Crystal toto období už jednou ve svém životě zažila. Moc se jí to období nelíbilo. Musela ale uznat, že ve studeném sněhu je zábava. Vydala se tedy na expedici. A to i přes to, že zbytek její rodiny spal.
Crystal našlapovala ve sněhu. Tlapky jí studily. Ale ani to jí neodradilo. Zvědavě strčila čumáček do toho bílého. Věděla, že to není nebezpečné. Viděla to, ale ještě na tom nestála. Pro ní to byla jinak zbarvená, propadající se tráva. Vesele začala skotačit. Převalila se z boku na bok. Byla hned celá od sněhu. Její kožich jí i tak poskytoval teplo. Podívala se do nebe. Něco z něj padalo. Byly to vločky. Ovšem pak zahlédla něco, co jí udivilo. Bylo to jiné.
Byla to zelená travička. Crystal k ní doklusala. ,,Nestihla ses zbarvit?“ Zeptala se zvědavě. Odpovědi se jí nedostalo. Pak ale uviděla sedmikrásku. Byla zvadlá. Crystal bylo sedmikrásky velice líto. I přes tu zimu okolo si lehla. Studený sníh nebyl nic příjemného. Crystal to ale nevnímala. Čumák položila vedle sedmikrásky. Zavřela oči. Tolik si přála jí pomoci, že spadla do svých myšlenek. Začala se soustředit. Její modré části srsti se zbarvily. Jako kdyby tu rostlinu slyšela.. A pak otevřela oči. Náhle se sedmikráska opět vrátila do normální podoby, kterou Crystal potkávala na louce. A toto v ní vyvolalo krásný pocit. Nevěděla, jak se to stalo. Ale jedno věděla. Stalo se to kvůli ní.
,,Crystal?“ zeptal se známý hlas. Crystal se polekaně otočila. Uklidnila se. Byla to totiž její matka. ,,Ano?“ Zeptala se tázavě a zahleděla se matce do jejích zelených očí. ,,Víš, co se teď stalo? Viděla jsi tu záři?“ optala se Rea. ,,Ne. Měla jšem zavřené oči.“ Crystal se stále pokoušela vypořádat se se svým šišláním, ale moc jí to nešlo. Rea se usmála. ,,Objevila jsi svojí magii. Magii země. Mám jí i já, sleduj.“ Řekla Rea. Crystal to moc nepochopila. I přes to se jí to líbilo. Zadívala se na svojí matku, která se usmívala.
Byla ale zároveň soustředěná. Netrvalo to dlouho a ze země se vynořil šlahoun. ,,Magie země je rozmanitá.“ Řekla a nechala ho zmizet. Crystal to jen s otevřenou tlamičkou sledovala. Takže já mám magii? Zeptala se spokojeně sama sebe.
Většinu zimy přebývala vlčata u smečky. Ovzduší bylo teplejší, než v doupěti. I tak ale čas stále plynul a za chvíli nastalo jaro. První jarní den si Crystal užila přímo prvotřídně. Nadšeně poskakovala všude okolo.
Nakonec, když už jí to omrzelo, si lehla. Zadívala se na trávu. Vzpomněla si na to, co jí její matka ukázala. Soustředila se a pak vyrostl šlahoun… Crystal se velice zamyslela. Pak zavřela oči a snažila se soustředit. Vnímala své prostředí a vše okolo. ,,BAF!“ Ozvalo se u ní. Překvapeně sebou cukla. Stál tam Shiko. ,,Shiko!“ Řekla Crystal a rozesmála se. ,,Lekla jsem se.“ Řekla, už trochu vážněji. ,,Promiň.“ Omluvil se Shiko a pak si sedl. ,,Co děláš?“ jeho otázka Crystal trochu zarazila. ,,Já? Snažím se vylepšit svojí magii. Mamka umí něco velkého. Udělat šlahoun. Snažím se o to taky.“ Řekla Crystal a zadívala se upřeně na Shika.
Shiko chvíli přemýšlel. ,,Aha.“ Vypadlo z něj nakonec. ,,Víc mi neřekneš?“ Zeptala se pobaveně Crystal a trochu povyskočila. Shiko zavrtěl hlavou. ,,Nevím co.“ Přiznal se a pak si lehl do trávy. Crystal měla opět klid. Nadechla se. Soustředila se. Oči měla zavřené. Slyšela zvuky přírody. A najednou to přišlo. Otevřela oči a tráva před ní se zvětšila. Byl to kousek, ale zvětšila se. Crystal to viděla na vlastní oči. A viděl to i Shiko. ,,Páni!“ Vykřiknul překvapeně a vyskočil na nohy. Nikdy tohle neviděl, ale ještě překvapenější byla Crystal.
Zavrtěla ocasem a hned se rozběhla k doupěti. ,,Kam běžíš?“ Zajímal se Shiko a nemotorně jí následoval. ,,Říct to rodičům!“ Vyvýskla a vklouznula do doupěte. Shiko jí napodobil. ,,Mami!“ Hned, co Crystal toto vykřikla, se k ní Rea otočila. Usmívala se. ,,Copak?“ optala se klidně. ,,Já jsem nechala trávu vyrůst, a bylo to neuvěřitelné!“ vykřikla nadšeně. Rea se usmála. Otřela se o ní čumákem. ,,Skvělá práce.“
Obzvlášť Kenjiho toto překvapilo. Crystal byla v něčem napřed. A to ho opravdu štvalo. Jen si odfrknul. Pak se otočil. Crystal k němu přišla. Drcla do něj čumákem. Chtěla ho, i přes tu všechnu nenávist, podpořit. Odpovědí jí ale byla jeho tlapa. Seknul jí do obličeje. Zakňučela a udělala krok stranou.
,,Hej!“ bránila se. Kenji si jen odfrknul, znovu. ,,Nech mě na pokoji.“ Řekl závistivě a sednul si. Rea si povzdychla. Až Nai zakročil. ,,Kenji, tvá sestra se snaží ti pomoci.“ Řekl a posadil se. Měl o Kenjiho starosti, stával se z něj opravdu mrzout.
Přišla tam i Mavis. ,,Co se děje?“ optala se a sedla si ke Crystal. ,,Nic.“ Řekla smutně Crystal. Ano, neměla své bratra ráda. Ale i tak jí mrzelo, že spolu nevychází. Mavis se do toho raději nepletla a lehla si matce k tlapkám. Byla unavená. Hikaru a Santiela si v rohu doupěte o něčem povídali a oba se občas zasmáli.
Uplynul další rok a půl. Smečka Isme už se rozrůstala. Měla o sedm vlků více. Posily se vždy hodí. Ale ne v případě této smečky. Byla to rodina, ne válečníci. Žádná smečka v území Nairei si na jejich smečku netroufla. Měli z Naie a Rei respekt.
Mimo smečku se však vyvíjelo i něco jiného. Vlčatům už byli tři roky. Nai je za rok a půl stihnul naučil velice rozmanité bojové taktiky, které se dali použít i při lovu. Také jim řekl o jejich magii. Všechna vlčata tu svojí rozvinula. Crystal a Shiko měli magii země po matce. Sierra měla magii vody. Hikaru měl magii ohně po otci. Santiela měla magii iluzí. Jen Kenji svojí magii stále neobjevil. Byl netrpělivý. Hodně jej to štvalo. Každým dnem byl mrzutější a mrzutější. Nedalo se s ním bez škrábance promluvit ani slovo.
Vlčata už nebyla vlčaty. Jelikož jim byli nad tři roky, už se stali právoplatnými členy smečky. Byli dospělí. Ačkoliv jen polovičně. V duši se měli ještě co učit.
I tak ale přišel ten osudný den. Crystal se rozhodla opět rozvíjet magii. Chtěla přimět sedmikrásky, aby vyrostly. Ročním obdobím, které panovalo, bylo léto. I tak se už chýlilo k podzimu. Ten den byla docela zima. Teplota byla celkem vysoká. Tak to odhadnula Laia. Ovšem vítr byl nepříjemně studený. Crystal to ale nezastavilo. Doběhla na mýtinu před doupětem, kde zavřela oči. Soustředila se. Vnímala přírodu okolo sebe.
Nevěděla, že má společnost. Za jejími zády stál její bratr. Kenji. Nenáviděl í za všechno. On vždy vyvolával hádky. I tak jí neměl rád. Měl k ní přirozenou nenávist. Nedalo se to zastavit. Ještě více nesnášel to, že má magii. Měla jí i ostatní vlčata, ale ona byla v magii už hodně před ním. Nechtěl si to nechat líbit. Byl rozhodnutý to s ní skončit. Teď a tady. Crystal zatím nic netušila. Byla zaposlouchaná do šumění podzimních listů.
Přišli brzy. Ještě je na podzim čas. Pomyslela si a zadívala se na pár listů. Ležely v trávě. bezmocné. Bez energie. Bez života. Tohle Crystal doopravdy trápilo.
Kenji se napřáhnul a s hlubokým vyštěknutím skočil. Crystal se lekla. Než se ale stihla otočit, svalil jí Kenji k zemi. Nenechala si to líbit. ,,Co blbneš?!“ Vyštěkla na něj. On se však jen zazubil. Byl teď nad jejím tělem. Celou váhou jí zabraňoval v pohybu. ,,Chci tě zabít.“ Obeznámil í pyšně se svým plánem. Crystal překvapeně zamrkala. ,,C-co?“ Nevěděla, co nato říci. Musela se bránit. Nejspíše by zavolala rodiče nebo sourozence. Ale to nešlo. Všichni byli pryč, na lovu. Nebyl ale čas přemýšlet.
Kenji opět zavrčel. Vychutnával si tento boj. Byl si na sto procent jist, že jeho sestra se neumí bránit. Když je otec učil bojovat, nikdy jí to moc nešlo. Pomstu si skládal už hodně dlouho. A dnes byl připraven. Byl připraven jí roztrhat na kusy.
Nezaváhal už ani chvíli. Pokusil se Crystal kousnout. Ta si to ale jen tak líbit nenechala. Naštvaně zavrčela a kousla ho do čumáku. Kenjiho to nemile překvapilo. Ale neodskočil. Vtom překvapení ovšem povolil svojí váhu. Crystal ho mohla shodit a sama se postavit. Bylo to pro ní opravdu těžké. Tělo jí bolelo. Stačilo se ale jen protáhnout a Crystal byla opět v kondici. Oba začali chodit do kroužku a vrčeli na sebe.
Crystal pochopila, že to myslí Kenji vážně. Chtěla se tomuto souboji vyhnout, ale nebylo jak. Měla menší sílu než její bratr. Nechtěla ho zabít. Měla v úmyslu ho jen odstrašit. ,,Naše rodina je pitomá. A ty nejvíce. A ty tvoje rostlinky? Pche! Příroda je nato, aby se ničila.“ Řekla provokativně Kenji a pak se zakousnul do větve stromu. Urval jí.
Crystal začala vrčet. Štvalo jí, co Kenji říká. Štvalo jí, co dělá. A teprve teď se u Kenjiho projevila jeho magie. Vzduch se začal ohřívat. Slabé listy, které pozorovala, se začali pálit. Kenji byl velice nadšen. I tak se soustředil na boj. Více to udivilo Crystal. Měl magii ohně. Nemohla uvěřit, že jí má. Byla přesvědčena, že je její bratr bez magie. Vyvolalo to v ní pocit nejistoty. Nevěděla, jak dobře tuto magii ovládá. A už vůbec ne to, že jí objevil teď. To věděl jen on sám. Byl z toho ještě zuřivější. Toužil po pomstě víc a víc.
Kenji se po ní opět vrhnul. Seknul jí do pleci. Následně opět odskočil. Bylo vidět, že boj je jeho živel. Crystal zaťala zuby. Drápy Kenjiho byly ostré a zanechali jizvu. Crystal už to nevydržela. Byla pod tlakem. Vše se jí hroutilo. Zvedla hlavu k nebi a zavyla. Bolestně, toužící po záchraně. Odezva se jí ale nevrátila. Věděla, že se musí bránit. Její tělo se celé chvělo. Sklápěla hlavu pomalu níže a níže. Hrdelně a smrti chtivě vrčela. Její přední tesák skvěle vyniknul. Její oči vyzrazovali její plány. Neudržela se. Skočila. Její tělo se zvedlo ze země a ona se zakousla Kenjimu přímo do tepny. Následně jej sekla tlapou.
Kenji zakňučel. Naposledy. Jeho bezmocné tělo spadlo k zemi. Ztratil moc krve. Už se nehýbal. Crystal se zadívala svému bratrovi do křečovitě napnutých očí. Věděla, co se stalo. Zabila ho. Ona. Nedokázala se s tím vyrovnat. Otočila se a zavřela oči. Ukápla jí slza. Jak mohla něco tak hrozného provést? Tato myšlenka byla v její hlavě. Ten pocit jí tížil. Nedovedla se vrátit. Už ne. Nešlo to. Bylo pozdě.
Otočila se směrem k lesu a pak se rozběhla. Mýtina už pro ní nebyla tak velkou, jako když byla vlče. Bylo pro ní jednoduché jí přeběhnout. Stále vzpomínala na to, co se jí zde stalo. Na vše. Na první lov. Na její matku. Na sedmikrásku. A nakonec to nejhorší, zápas. Stále jí pronásledovali otevřené oči jejího bratra. Začala jí bolet hlava. Byl to první projev jejího výkyvu nálady. Od té doby už ní vládnul, nedokázala jej ovládat. Uvědomovala si, že když jí něco rozzuří, neumí se kontrolovat. Stalo se jí to poprvé, ale ne naposledy.
Klusala pomalu lesem. Občas zahlédla vystrašeného zajíce. Krčil se pod stromem. Po chvíli uviděla i lišku, která loví kořist. Ta kořist ale z dálky nešla poznat. jen zrzavá a výrazná barva lišky byla vidět. Koruny stromů postupně zakrývali slunce. Stále se stmívalo, ačkoliv to nebylo časem. Koruny stromů byli hustší. Smíšený les nahradil jiný les. Jehličnatý. Všude byli jen smrky. Crystal je znala, ale nikdy jich neviděla tolik pohromadě.
To, co jí udivilo, byla řeka. Protékala nejspíše celým lesem. Crystal se rozhlédla okolo sebe. Všude byli jen stromy. Jinak hrobové ticho.
Lehla si k řece. Stále cítila bolest hlavy. Bolest se zdála být větší a větší. Sklonila hlavu k řece, aby se mohla napít. Ovšem hned hlavu odvrátila. Uviděla v ní svého bratra. Okamžitě uskočila a oklepala se. Nakonec se ujistila, že tu nikdo není. Nadechla se. Její čumák nenasál žádný pach. Jen si položila hlavu na tlapky a usnula. Věděla, že spát sama uprostřed lesa je nebezpečné. Neměla ovšem na výběr.
Ráno se probudila. K jejímu štěstí byla v pořádku. Necítila ani žádné pachy. Vstala a vydala se na cestu. Nevěděla, kam jde. Prostě šla za čumákem. Povedlo se jí najít konec lesa. Neusnula od něj daleko. Hned za ním byl další les. Zdál se ale menší.
Zvědavost Crystal nedala. Vkročila do něj. Ale ani zde nenašla klidu. Narazila na smečku tuláků. Alespoň usuzovala, že to jsou tuláci. Nikdy předtím je neviděla. Nikdy předtím totiž nebyla tak daleko od domova. Byli tři. Jeden byl vyhublý. Jeho srst byla zašpiněná a od tlamy mu padaly sliny. Druhý byl tmavě černý. Přes oko měl jizvu. Jeho statné tělo se chvělo, když vrčel. Připomínal jí vlka ze smečky Isme. Poslední byl také spíše hubenější, ale rozhodně méně, než první. Měl bílé zbarvení. Lehce na něm šla vidět slepená srst. Byla prokládána jehličím, které do ní měl zacuchané. Ten nejvyhublejší, hnědý, se po ní hned vrhnul. Ona jej ale lehce odrazila zpět k zemi. Neměla jediné tušení, proč na ní ti tři útočí.
,,Naše teritorium!“ zavrčel nesmyslně ten bílý. Odrazil se a skočil po Crystal. Povalil jí. Nezaváhala a zavrčela. Následně ho kousla do tlapy. Povedlo se jí ho setřást. Za chvíli se však střetla s tím posledním. S černým. Jeho smrtelné oko jí pozorovalo. Jejich zuby se střetly. Černý vlk byl však silnější. Shodil Crystal na zem a převalil jí na bok. Nemohla se bránit. Černý vlk opět zavrčel a uštědřil jí finální ránu tlapou.
Ještě chvíli se pokoušela vstát. Její nohy jí však zradily a ona opět spadla k zemi. Už se jí jen mlžilo před očima. Poslední, co slyšela, byl poněkud zvláštní smích hnědého vlka. Byla v bezvědomí. Necítila své tlapy. Necítila své tělo. Necítila nic.
Probrala se u jezírka. První, čeho si všimla, byla jeho průzračná hladina. Slunko pálilo paprsky do její srsti. Hladina se přímo se blyštila. Nad jezírkem proletěl jakýsi pták, ale Crystal přesně nedokázala určit, jaký to byl druh.
Pokusila se vstát. Bolela jí však noha. Měla na ní obvaz. Cítila z něj lidský pach. Nevěděla, co se stalo. Ale věděla, že ten člověk jí pomohl. Ten pach si zapamatovala. Byla odhodlána mu pomoci, pokud bude třeba. Nevěděla však, jestli jej ještě potká. Ale jednu věc věděla jistě. Bude mu navěky vděčná.
Vydala se kupředu. Šla den v kuse, než upadla únavou. Povedlo se jí však najít mršinu zvířete a proto se jí ujala, když tu nikdo nebyl. Až po chvíli zjistila, že se nachází na území vlků. Na území Niwatu.

Vlastnictví

Schopnosti:

Předměty:
Přizpůsobivý hraničářský plášť, Tmavý hraničářský plášť, Bezedná neviditelná brašna, Anti-Ledový štít 3
Úkryt:
Střední úkryt (zaregistrován, ale nemohu tu stránku najít), Vstupní clona soukromí, Kamenná samoplnící miska na vodu, Kamenná samoplnící miska na maso, Kamenná samoplnící miska na byliny, Vůně přírody, Slaměný pelech, Houpací síť

Střední jeskyně (Sweet Home – Misty Meadow u řeky Jasné)

Nick; elementární hliněná bytost – ♂

Dixie; elementární sněžná bytost – ♀

Tiramisu; elementární zemní bytost – ♀

Shitziko; Magická minerální bytůstka sfalerit

Hydra (Patron – Oheň); Gryf – ♀
gisbq

Blackie; Kočka domácí – ♀

© Monika Morávková